Potřebujeme odvahu?
Přišlo nám do redakce mnoho milých pé-efek, přáníček, povzbudivých e-mailů a vzkazů do nového roku. A také jsme za redakci rozeslali naše poděkování za vše, co se podařilo v uplynulém roce, a přání do roku nadcházejícího. Někteří obratem glosovali, že mimo jiné přejeme našim přátelům a spolupracovníkům také odvahu. Například náš vzácný písecký kolega Karel Čabrádek píše: "Děkuji a přeji vám, městu a všem dobrým lidem v něm i Píseckému světu vše dobré v příštím roce a je trochu smutné, že součástí vašeho přání je i fenomén Odvaha, byť tomu rozumím a nemohu to žel brát za samozřejmost…"
Potřebujeme tedy nějak zvlášť právě odvahu? Občas se ukazuje, že ano – a to i v dobách dnešních, postmoderních a plných frází o nekončící svobodě…
Odvahu občanskou, odvahu stát za svým názorem (a někdy i jen ho nahlas vyslovit), odvahu nenechat se semlít proudem či falešnou solidaritou či nespravedlivou "politickou korektností"… Odvahu k tomu, publikovat i názory zcela nekonvenční, leč pravdivé.
Nádherně – byť tak trošku černohumorně – se do tohoto mého dnešního uvažování strefil další e-mail, který přistál v redakční schránce, od organizace Kverulant.org: Neodvysílaná glosa Jiřího Stránského. Informuje o tom, že Český rozhlas neodvysílal pravidelnou glosu Jiřího Stránského s názvem Budu zlobit dál.
Jiří Stránský je významný český prozaik, filmový a televizní scénárista, dramatik a politický vězeň. Teprve po roce 1989 mohl znovu publikovat. V roce 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Letos byl Jiří Stránský vyznamenán titulem Rytíř české kultury. Stránský publikoval především v Literárních novinách a Lidových novinách. Od revoluce také Český rozhlas vysílal glosy Jiřího Stránského. Nyní, poprvé za 26 let, Český rozhlas nedovolil vysílat jeho glosu. Kverulant.org to považuje za neomalený cenzurní zásah a přináší tuto audioglosu s názvem Budu zlobit dál na svých stránkách. Kverulant.org se také oficiálně dotázal Českého rozhlasu, proč postupoval proti Jiřímu Stránskému tímto způsobem. K dotazu se připojilo i České centrum Mezinárodního PEN klubu.
A tak i v tomto kontextu přeji nám v redakci i vám všem, kteří nám zachováváte přízeň, té odvahy dostatek. A k ní ovšem, krom všeho ostatního, co jsme už přáli, to zcela nezbytné: víru, naději a lásku. Nejen v roce 2016 ;-).
Diskuze k článku 
Podívám-li se do Wikipedie, tak se dočtu pod heslem odvaha toto:
Statečnost, odvaha, nebojácnost či hrdinství (andreia, fortitudo) je jedna ze čtyř základních (kardinálních) ctností.[1] Statečnost zajišťuje pevnost v obtížích a vytrvalost v úsilí o dobro, dává nám sílu překonat strach. Dospívá až ke schopnosti obětovat případně vlastní život pro spravedlivou věc. Lze rozlišovat fyzickou statečnost, kterou člověk projevuje tváří v tvář bolesti či nebezpečí úrazu, smrti, a morální statečnost jít proti mínění jiných, riskovat zesměšnění a odsouzení.
Nemyslím si, že v roce 2016 bude zapotřebí výrazně více odvahy v nás, než tomu je nyní. Máme svobodu projevu a případ pana Stránského doufám není uváděn jako paralela s píseckými poměry.
Pokud něco potřebujeme, tak je to podle mého názoru více optimismu a pozitivního myšlení.
Ono se to, pane Hořánku, dobře rozjímá nad hrdinstvím, pokud je člověk takříkajíc na svém, stojí-li za ním mocní tohoto světa a je-li zadobře s místními elitami. Zkuste si příležitostně zaučit na nějaké škole. Budete-li chtít žactvo naučit něco smysluplného, a narazíte-li případně na ne právě pracovitá dítka a jejich ne právě důvtipné rodiče, užijete si dobrodružství nepřeberně. A pokud se ještě skepticky vyjádříte k nějakému zajímavému tématu, namátkou zchátralému bazénu, bývalým kasárnám nebo budoucí městské chytrosti, bude na Vás ráno ze zrcadla zírat rozespalý Rambo.
Teď mne napadá, všiml jste si, že mezi řediteli píseckých základních škol není žádná žena? Snad jestli souhra okolností…