Senátor Kratochvíle vyzývá prezidenta k boji za záchranu Šumavy
Senátor volebního obvodu, do kterého spadá i část Národního parku Šumava Karel Kratochvíle je jedním ze signatářů výzvy adresované prezidentu České republiky Miloši Zemanovi k jeho aktivní účasti ve sporu o záchranu šumavské přírody.
Důvodem mobilizace je obava, že současné vedení Národního parku Šumava je nepřiměřeně vstřícné vůči požadavkům ekologistů z Hnutí Duha a jiných aktivistů, jejichž dlouhodobým a veřejně deklarovaným zájmem je rozšíření bezzásahových zón na tři čtvrtiny plochy národního parku. S tím senátor Kratochvíle zásadně nesouhlasí a hlasitě podporuje, aby se v současné době bezzásahové zóny nerozšiřovaly. Vedou ho k tomu dva zásadní důvody, kdy prvním je potřeba aktivně bojovat proti kůrovcové kalamitě, což v bezzásahových zónách nelze. Druhým je již tak špatný stav lesů v důsledku nezpracování smrků po orkánu Kyrill, který šumavské lesy poničil před dvanácti lety.
Iniciátorem výzvy je senátní kolega a starosta města Hluboká nad Vltavou Tomáš Jirsa. Kromě senátora Kratochvíleho se připojením svého podpisu k oslovení prezidenta připojili další dva členové horní komory Jaroslav Větrovský a Ladislav Faktor.
Jejich návrh setkat se a osobně diskutovat záležitosti ochrany šumavské přírody prezident Miloš Zeman přijal. Na Hrad se čtveřice senátorů, kterým není osud Šumavy lhostejný, vydá ve středu 20. února odpoledne.
Diskuze k článku 
Karle, děláš velmi správnou věc, v Tvém úsilí tě plně podporuji. Jen ten, který na Šumavu nejezdí a nemá jí rád může být proti.
Výzva skutečně bohulibá. Obvykle jsou to jen výkřiky do prázdna a zbydou po nich jen vytahaná ,,politická trička"
O Šumavě jsem psal kdysi dost otevřeně , proto přikládám článek poslední, a to z roku 2011, od té jsem zúčastňoval různých debat o budoucnosti Šumavy již na místě. Šumavu navštěvuji stále, včetně letošní zimní sezóny. Ke zlepšení dochází jen minimálně . Mrzí mne, že zde nemohu zveřejnit původní fotografie . Rozšíření dalšího bezzásahového pásma NPŠ neschvaluji . Přinese to další rozšíření kůrovce . Všem, kteří si to přejí, přeji také dobrý den.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Šumava pohledem turisty.
Když mi v roce 2007 vyšel v listech Písecka článek o Šumavě, říkal jsem si , že již dále o ní psát nebudu. Okolnosti mne však přiměly k tomu, abych se opět ozval a některé skutečnosti zopakoval, popřípadě uvedl nové.
Ochrana a využití Šumavy, alias “ Zelené střechy Evropy “, by se rozhodně neměla stávat předmětem politického boje, či podnikatelské lobby. Veškerá činnost v tomto Národním parku a v oblastech, které k němu přiléhají, by měla být řízena odborníky, a to za spolupráce s ekology, starosty obcí a turistickou veřejností.
Na Šumavě se v současné době opět rozhořel letitý spor v otázce, zda kůrovce likvidovat, nebo ponechat Šumavu svému osudu a nechat ji kůrovcem v podstatě sežrat. Já se na celou tuto kauzu dívám očima především dlouholetého návštěvníka Šumavy, turisty, který na ní jezdí již desítky let, ať v létě, nebo v zimě na běžkách.
Právě proto mne tento stav nenechává chladným a spor, okolo kácení,či nekácení kůrovcem napadených stromů v okolí Na Ztraceném , mi připomíná kdysi neblaze proslulé přivazování tzv.“ochránců Šumavy“ pod Trojmeznou horou. Následně v této lokalitě došlo k naprosté likvidaci kůrovcem napadených stromů u Plešného jezera .
V roce 1990, kdy se již smělo jezdit na Březník ( každoročně v zimě sem zavítám několikrát na běžkách),tak byl ještě docela zelený, i když směrem od Luzného (SRN) již lesy začínaly vinou kůrovce, a tehdejšího přístupu “ekologických ochránců“ ze SRN hnědnout. Toto hnědnutí se každým rokem čím dál tím více dralo do Šumavského vnitrozemí a kvůli sporným náhledům zda kůrovce likvidovat, či ponechat na přírodě, aby si pomohla sama, přineslo podle mne více negativního, než pozitivního. A tak se kůrovec nezadržitelně šířil dále. Nejdříve sežral stovky a stovky hektarů v tzv. bezzásahovém pásmu na Březníku, pod Luzným, na obou Mokrůvkách, u Bučiny a na Pramenech Vltavy. Všude se zde díváme pouze již na mrtvý les. Z těchto lokalit jsem postupně pořídil desítky forografíí, které toto šíření názorně dokreslují. Tato katastrofa se šíří do vnitrozemí ale i nadále. Již je ve druhém pásmu, postupuje všemi směry a to i tam, kde bychom to nečekali. Kdo tomuto mému tvrzení, které jsem zde uvedl nevěří, tomu vřele doporučuji, aby se do těchto lokalit přišel podívat.
Kůrovcová katastrofa na Šumavě je ohromná. Chci být ale také objektivní, a to vůči těm, kteří kácení napadaného lesa kůrovcem brání. Ano, i já věřím, že si příroda pomůže sama. Může to sice trvat 100, 200, nebo i více let a stromy tam, kde jsou v současné době holiny opět porostou. Snad to bude již les smíšený, nikoliv smrková monokultura, která se proti náletům kůrovce na Šumavě nemohla sama ubránit. Otázkou ale je, zda jsme při trochu dobré vůle mohli současné katastrofě zabránit. Tvrdím, že ano. Ing. Antonín Černý, Písek