Podčára byla pro nás něco svatého a nedosažitelného

21. 11. 2025 | Zbyněk Konvička | Diskuze (0) | Kultura

Tvrdili mladí rockeři v rozhovoru po večeru nazvaném New Kids Under The Line – Podčára slaví 25 let. Sobota 20. září 2025 byla opravdu výjimečným večerem, kdy se na jejích prknech konal koncert složený z písní původních píseckých skupin, které v prvních letech klubu utvářely jeho podobu. Tyto skupiny zkoušely v jeho prostorách a odehrály tam i své první koncerty. Skladby rockových bardů nacvičili nyní mladí muzikanti, mezi nimiž byli i děti tehdejších členů kapel, aby znovu připomněli to, čím Podčára byla a je pro jejich rodiče a čím se bavili před více než dvěma dekádami. A generace dvacetiletých se ten večer bavila společně s nimi.

Na závěr večera dvou generací, který moderovali Karel Petro (200 zbraní) a Luděk Kajtman (Jakofakt?!) jsme pořídili tento rozhovor s Luďkem Kajtmanem, Tomášem Franců (předsedou spolku Pod čarou) a Danielem “Hendrixem” Čížkem (technikem a zvukařem Podčáry) a mladými muzikanty Martinem Lososem a Tobiášem Křížkem, kteří dali dohromady partu 9 kamarádů a nacvičili celkem 18 původních skladeb od 10 píseckých skupin (200 zbraní, Závodníci, Ovčáci čtveráci, Naven, Inspiro, Nohama nad zemí, Yn lok eldev an lok, Divokej západ, Cock-A-Hoop, Funus band), z nichž většina už dnes nekoncertuje.

New Kids Under The Line tvořili:
Marek Heřman (Vošuka)
Vašek Ebel (Sklepsound, Vošuka, Jiří Holub trio)
Majda Franců (Detrofox)
Martin Losos (Imagine)
Tomáš Zadražil (Permanent)
Adam Antoš (Sklepsound)
Tobiáš Křížek (Vošuka, Sklepsound, Permanent, Valerie band)
Štěpán Zach (Sklepsound)
Vojtěch Poklop (Jiří Holub trio)

Jak jste přišli na název kapely jednoho večera, New Kids Under The Line?
Tobiáš Křížek: Je to je určitá přeměna názvu kapely New Kids On The Block, klučičí kapely z 90. let.

U zrodu večera jsi stál ty, Dane. Kdy a jak tě napadlo oslovit mladé muzikanty, kteří by nacvičili staré fláky píseckých kapel?
Dan “Hendrix” Čížek: Mě to napadlo už před 5 lety, kdy Podčára slavila 20 let, a tehdy jsem oslovil ty původní, starší muzikanty, ale ti mě poslali do háje… Takže pět let to zrálo v hlavě a tentokrát jsem oslovil mladší šikovné muzikanty. Říkal jsem si, to musí klapnout. A klaplo to.

Jak jsi si tuhle iniciativu, vítal ty, Tome, jako předseda Podčáry?
Tomáš Franců: Mně se líbila i ta původní iniciativa, kdybychom se domluvili jako starší pardálové, že to všechno přehrajeme. To se ale nepovedlo. Pak začal covid. A teď to Hendrix oživil a vznikl z toho úplně úžasný projekt. Ve spolupráci s Tobiášem Křížkem se to narodilo a bylo to skvělé. Jsem z toho úplně nadšený.

Tobiáši, podle všeho jsi byl motorem, vás, mladých muzikantů. Bylo těžké dát dohromady tak početnou partu lidí?
Tobiáš: Nás bylo celkem devět muzikantů z nejrůznějších píseckých kapel. A těžký to nebylo.

Někteří mladí muzikanti se svými kapelami už v Podčáře objevili na večerech, které také inicioval zvukař Podčáry Hendrix, že Dane?
Hendrix: Ano, ty večery jsme nazvali Youngsters Night…

A na plakátech byl Bart Simpson, coby “rebel”…
Hendrix: Jára Šíma z DDM Písek tu hodně pěstuje podhoubí mladých kapel a hodně i díky němu se tu ty nové kapely rodí. V DDM mají i zkušebnu.

Je těžké dnes najít zkušebnu?
Tobiáš: Podle mě to je dnes lehčí než to bývalo. Třeba právě DDM poskytuje skvělé zázemí. Kdo chce, cestu si najde, ať je to sklep, garáž… nebo i obývák, který má každý.

Podčára poskytuje mladým kapelám i zázemí na malé scéně klubu. Jak to, Tomáši, chodí, když si tu mladí muzikanti chtějí zahrát?
Tomáš: Podčára je otevřená, kromě Hendrixova projektu Youngsters' Night, tu mají mladé kapely možnost si kterýkoliv všední den uspořádat svoji akci. Na pódiu si rozbalí svoje aparáty, nástroje a Dan jim dá k dispozici mikrofony, ozvučí jim sál. Mohou si udělat fajn večer a pozvat na něj kámoše.
Sedí tu s námi také moderátor večera Luděk Kajtman z kapely Jakofakt?! S Karlem Petro jste se ujali moderování večera velmi zábavným způsobem…

Luděk: To byla improvizace… Karel mi volal, že má večer moderovat a nechce tam být sám a jestli bych mu s tím pomohl. Věděl jsem, že se tento večer chystá, a byl za to strašně rád. Za mě to byl geniální nápad. Tak jsem se nebránil, kluci mě do toho vtáhli, a natočil jsem pak i videopozvánku. Nejsem moderátor, ale s Karlem jsme si řekli: „Je nám už padesát a nejsme žádní šumaři, to dáme, a dali jsme to.“

Jak jsi byl s večerem spokojený ty sám, Hendrixi, jako jeho iniciátor? Vzpomínal si na dobu 90-tek, nultých let, které kluci těmi písničkami připomínali?
Hendrix: Já si připomínal spíš až ty nultý roky, protože jsem do Písku začal jezdit až po otevření Podčáry v roce 2000. A písecké kapely jsem poznal až díky Podčáře. A na dnešním koncertu jsem byl opravdu dojatý, jak to kluci krásně zahráli. Jak jim to sedlo. Atmosféra byla skvělá a lidem se to líbilo. Zahráli to navíc s takovým drajvem.

Jak už během večera zaznělo od služebně starších rockerů: “Ty vole, oni to hrajou už líp než my, to můžeme jít do důchodu.”
Luděk: Určitě je důležité dodat, že to dali na pět zkoušek. Já jsem o tom nechtěl mluvit na pódiu, protože si myslím, že to tam nepatří. Viděl jsem je ale zkoušet a za pět zkoušek nacvičit tolik písniček, klobouk dolů. A musím říct, že některé písničky zahráli opravdu líp než my.

To je dobré vysvědčení pro mladé muzikanty…
Luděk: Určitě. Jen mně trochu zamrzelo, když kluci u skladby kapely Cock-A-Hoop zastavili písničku a řekli: „To není ono a buď to zahrajeme znovu nebo to prostě hrát nebudeme.“ My jsme vyrostli v generaci, když jsme tohle neřešili.

I když jsme písničku sprasili, tak jsme jeli dál, že…?
Luděk: No jasně. Mě překvapilo, že kluci jsou obrovský perfekcionalisti. Buď to prostě bude perfektní, nebo to nebude.To před 25 lety za nás nebylo. My jsme byli rádi, že jsme to vůbec odehráli. Tyhle detaily jsme fakt neřešili.(směje se) Fakt mě to překvapilo, že dnešní generace mladých je daleko důslednější.

… je pravda, že kluci se k muzice vztahují a chovají dost profesionálně, nejsou to takoví pankáči, jako jsme bývali my, co tady sedíme…

Jak se ti hrálo a zpívalo, Martine? Když jsi tam viděl kámoše a generaci vašich rodičů, a starý pankáče, kteří si s vámi zpívali písničky třeba Divokého západu…?

Martin Losos: Musím to potvrdit, zpívali. Naštěstí jsem se toho strachu zbavil ještě v backstage. Potom už jsem si jenom užíval to, že tam opravdu jsem na tom místě, mezi všema lidma.

U těch exponovanějších písní jsem si všiml, že ses i docela rozvášnil na tvé poměry, jak tě znám nebo jsem tě slyšel na předchozích koncertech…
Martin: Jo, jo, nebál bych se použít to slovo “rozvášnit”.

Tobiáši, ty jsi jako jediný ze všech odehrál kompletní sérii 18 písniček …
Tobiáš: Ano, byl jsem vlastně od začátka do konce na pozici baskytaristy. Byly to všechno skladby, které mě nějakým způsobem formovaly. Ve světě těch píseckých kapel jsem proplouval třeba už od deseti let, kdy jsem chodil s rodiči na koncerty Divokého západu a dalších…

Zmiňoval jsi, že třeba Nohama Nad zemí byla Tvoje a bráchova srdcovka…
Tobiáš: To byly moje modly, musím říct. Právě jejich písničku jsem si užil úplně neuvěřitelně. Byly tam samozřejmě trošku stresy, ale jsem hrozně rád, že se to celé povedlo a dopadlo.

Tys ten celý ansámbl tvých vrstevníků, Tobiáši, dával dohromady. Cítil jsi za celý večer větší zodpovědnost?
Tobiáš: Nechci se tu nějak povyšovat, ale jako de facto kapelník jsem to opravdu cítil. Zatím na to nejsem zvyklý něco organizovat…

Za mě se ti to ale evidentně povedlo…
Tobiáš: Myslím, že to mohlo dopadnout hůř.

Podčára před 25 lety vznikla, a Tomáš Franců to i připomněl na pódiu, jako sdružení muzikantů, divadelníků, šermířů, kteří hledali prostory, kde by mohli zkoušet a představit pak to, co nazkoušeli. Kam se vlastně posunula Podčára za těch 25 let? Vidíš u kluků a Majdy, jako jediné dívky, která s kapelou během večera hrála i zpívala, nějakou budoucnost? Naději, že Podčára bude moct fungovat dalších 25 let?
Tomáš: To bylo víc otázek najednou. Já jsem do Podčáry přišel v roce 2006, čili po šesti letech od jejího vzniku. A celou dobu ji sleduji. Samozřejmě v pozdějších dobách jsem jí pomáhal růst a podobně. Je ale fakt, že my potřebujeme lidi, kteří jsou mladí, a kteří by to chtěli dál dělat s námi. A tohle propojení generací, které se dneska povedlo, je právě úžasným startem si myslím. Už vlastně předchozí akce Youngsters Night, které Hendrix vymyslel, takovým startem byly. Jsme za to samozřejmě moc rádi. Byl bych strašně šťastný, kdyby Podčára dál žila a byl tu stále svobodný prostor, v němž jsou divadla, koncerty a mladí lidé. A i tenhle večer to tam někam snad směřuje.

Kluci, Tobiáši a Martine, jak vy dva z toho celého mladého devítičlenného ansámblu vnímáte Podčáru v prostředí písecké kultury?
Tobiáš: Podčáru vnímám jako prostor, který je otevřený muzikantům, divadelníkům a jako něco, co není všude samozřejmostí. Podčára je podle mě úplně ojedinělý příklad v širokém okolí toho, jak je pro muzikanty a další lidi z kultury důležité mít takovou scénu, kde se potkávají. Pro formování hudební scény je to hrozně podstatné. Když jsme začínali, koukali jsme na Podčáru jako na něco svatého, něco pro nás téměř nedosažitelného. Pořád to tak mám, i když už jsem tady hrál už vícekrát. Je to podstatný emblém tohoto města.

To jsou hezká slova, a Martin?
Martin: Souhlasím, vnímám v Podčáře něco ryzího a poctivého. Je vidět, že se tu kultura dělá srdcem a tomu se prostě nic nevyrovná.
Luděk: Určitě bych podotknul, že to opravdu není samozřejmost v jiných městech. Za svou éru, co dělám muziku, kdy jsem projel celou republiku, můžu říct, že takovýchto “Podčár” v Česku fakt moc není. A buďme hrdí na to, že ji tady máme. A že jsou tady lidi, kteří ji dokážou udržet, protože to není jednoduché. I když mělo divadlo problémy, kluci se semkli, dali to vždycky dohromady a vyhrabali se z toho. Mít takový klub, kde jsou koncerty, divadla, přednášky, výstavy, kde mohou hrát kapely a soubory jakéhokoliv žánru mimo mainstream rozhodně není všude standard. Na Podčáru jsem opravdu hrdý a jsem rád, že tu můžeme s kapelou kdykoliv hrát. I když muzikanti nejsou členové spolku, tak tím, jak se tu potkávají, i divadelníci a další, tak všichni dohromady tvoří kulturní podčárnickou komunitu. Je to tak Tome?

Tomáš: No, to slovo komunitní je takové moderní, ale je to vlastně fakt. Mně napadá slovo společenství. Lidi se tu rádi potkávají. V Podčáře uděláme 150 akcí za rok a ročně je navštíví 25 tisíc lidí. Většinu prostředků si musíme a umíme vydělat sami svou činností. A ten výdělek jde zase do produkce, do údržby objektu a celého provozu. Jsme určitě rádi také za podporu partnerů klubu a Města Písek z jeho grantového programu na podporu kultury a cestovního ruchu. Je to pro Podčáru důležité a děkujeme za to. Děláme kulturu, která není úplně mainstreamová. A kdyby tady nebyly lidi, kteří tuhle práci dělají z přesvědčení, chutí a rozhodně ne pro peníze, tak by už Divadlo pod čarou neexistovalo.
I mně na tomto večeru přišlo nejfantastičnější, že se v Podčáře potkali a potkávají lidé z různých generací, vás 20-tiletých, nás čtyčicátníků, padesátníků i starších a celé to v pohodě funguje. Možná to je opravdu naděje, že bude klub pokračovat dál. A vy mladí jste toho nejlepším důkazem. Chtěl bych se jednou dívat na to, až budu v důchodu, jak tady tihle mladí kluci a holky, co tu dneska hráli, tu naší káru budou táhnout dál. A my bychom se chodili jen dívat na to, co právě zorganizovali. Dal bych si s nimi na baru panáka a řekl jim: “Kluci, děláte to dobře.” A byl bych šťastný.

Rozhovor byl publikován v tištěném vydání časopisu Písecký svět – listopad 2025.