Písecký svět

Před dlouhým časem jsme se seznámily, když jsi v Písku zakládala mateřské centrum… jaká je tvá písecká historie, kdy ses poprvé objevila ve veřejném prostoru?
V roce 1998 jsme tady zakládaly s dalšími maminkami mateřské centrum. Původem nejsem Písečák, jsem „náplava“ ze severu, bývalá zdravotní laborantka. Jenže po pár letech v laboratoři jsem si uvědomila, že v práci potřebuji víc kreativity a „svobody“, takže jsem hledala něco, co mne bude bavit. A vést mateřské centrum, to mě úplně pohltilo.

A proč ses přestěhovala na jih?
Hlavně kvůli životnímu prostředí. Tehdy začátkem 90. let bylo na severu Čech – bydleli jsme v Chomutově – opravdu katastrofální ovzduší, při inverzi, která trvala třeba 14 dnů, jezdily autobusy s červenými vlaječkami, na školách se rozblikaly oranžové majáky – že se nemají otvírat okna a chodit s dětmi na procházky. Pak se nám narodila dcera a měla pořád záněty průdušek. Když jsme se přestěhovali, bydleli jsme tu tehdy ve starém paneláku za Platanem a místní lidi mi říkali, že tam není čistý vzduch a bezpečno… A já se divila, protože to bylo naprosto skvělé, oproti tomu, co jsme zažili na severu. 

Přišli jste sem s malou dcerou – a hned ses aktivně zapojila do veřejného dění… 
Hledala jsem kamarádky. A v té době začala vznikat na mnoha místech mateřská centra a tady nic takového nebylo. Tak jsme vytvořily skupinu nadšených maminek… Centrum se podařilo otevřít v roce 1999 a osm let jsem ho vedla. Pak jsem osm let dělala krajskou koordinátorku mateřských center. 

Proč ses potom rozhodla podnikat? 
Dcery odrostly a já začala přemýšlet, co dál – napadlo mne začít podnikat v něčem, co bych si mohla nastavit podle sebe. Přemýšlela jsem, co umím, co by mne bavilo – a zároveň uživilo. A když jsem se rozhlédla, viděla jsem mnoho žen, které mají problém s řízením auta. Sama jsem zpočátku nebyla žádná hvězda a myslela jsem si dokonce, že nemám na řízení talent… Ale bylo to tím, že jsem hodně málo jezdila. Když jsme se odstěhovali do Zlivic, musela jsem jezdit jak motorová myš a najednou to šlo. A protože žen s podobnými problémy je opravdu hodně, začala jsem přemýšlet, jak jim pomoct. Beze stresu a pokud možno příjemně. 

Jak jsi s podnikáním začínala? 
Nejdřív jako vedlejší činnost, našla jsem si skvělou mentorku z Prahy, která dělala kondiční jízdy pro ženy. Pak jsem si výuku začala nacvičovat na několika kamarádkách, nejdřív zadarmo… 

Proč by si vlastně měl člověk, který absolvoval autoškolu, platit kondiční jízdy? 
Někdo má zpočátku velký strach a je nejistý, nebo má velkou pauzu od ukončení autoškoly. To je pak bezpečnější začít jezdit s někým, kdo tě podpoří. A pro ženu nebývá vždy nejlepším lektorem manžel, často spíš naopak… O tom jsem slyšela mnoho více i méně vtipných historek… (smích). 

Jaké jsou typické problémy, s nimiž k tobě ženy přicházejí? 
Často začínáme na autodromu úplně od začátku, protože klientka měla pauzu třeba 20 let. Jindy je třeba odbourat chybný návyk, zlepšit práci s volantem nebo vyladit koordinaci při řazení. Po 11 letech zkušeností rychle poznám, na čem zapracovat.

Obrovské téma je asi parkování? 
Toho se často řidičky přímo děsí. A přitom to není obtížné natrénovat – jen je třeba vědět, jak na to. Nejistotu postupně odbouráváme, pro psychickou pohodu jezdíme v autě s druhými pedály, takže se klientka nemusí zbytečně obávat, můžu kdykoli zasáhnout – což ale dělám jen v případě nebezpečí. A když mají klientky zájem, tak později přesedáme do jejich auta, aby si v něm postupně zvykly – to už si ale musím být jistá, že je to pro nás obě bezpečné. Někdo potřebuje jen pár jízd na doladění, někdo začíná od začátku, ale zvládne to každá žena, pokud opravdu chce – mladší i starší. Mými klientkami jsou mladé maminky na rodičovské, rozvedené ženy v nejlepším věku i úžasné seniorky, bohužel často po ztrátě manžela. 

Nabízíš tedy pravidelné jízdy, které využívají hlavně místní řidičky, ale začala jsi také s intenzivními kurzy… 
Ano, o ty je v poslední době poměrně velký zájem. Měla jsem tu např. klientky z Prahy, Brna, Znojma, Jablonce i z Jeseníku. Teď jezdí i 82letá akční paní, která bere kurz jako masáž mozku. (smích) Dvoudenní a čtyřdenní kurzy mohou tedy v Písku absolvovat ženy z celé republiky. Většinou kurz spojí s poznáním našeho krásného města a okolí, někdy přijedou i s manželem nebo kamarádkou. 

A jak ses stala spisovatelkou? 
Spisovatelka je silné slovo. Nápad na Průvodce řidičky přišel už před pár lety, ale určitou dobu musel zrát… A když už jsem začala, šlo to pomalu. Pak jsem šla mému tátovi na jeho narozeniny na hrob a slíbila mu, že tu knížku dokončím… Tak jsem ji prostě dokončit musela. A možná mi i na dálku pomáhal. 

Jak jsi získala nakladatele? 
Podařilo se mi získat hned první nakladatelství, které jsem oslovila – Gradu. Mě samotnou to hodně překvapilo. A natrefila jsem tam i na úžasnou paní redaktorku. Propagace byla naproti tomu slabší. Knížku jsem ale psala hlavně proto, že může doopravdy pomoct  ženám, které nevědí, jak začít řídit po delší pauze. Snažila jsem se využít všechny své zkušenosti z praxe, srozumitelně popsat různé řidičské postupy a vychytávky, zařadila jsem kapitolu s příběhy řidiček závodnic, skvělých cestovatelek i mých klientek – začínajících řidiček, fotografie, obrázky i QR kódy s odkazy na články a videa. A zároveň jsem celou celou knihu chtěla pojmout odlehčeně a s humorem, aby ženy bavila. 

Kromě řízení auta tě ale baví také pěší túry… 
S tím jsem začala v době covidu – nejdříve jsem se tehdy vypravila pěšky z Písku do Prahy. Vždycky jsem chtěla chodit, ale nikdy jsem na to neměla čas. A najednou to šlo! A moc se mi to zalíbilo, takže jsem přešla celou republiku z jihu na sever. A bylo to super dobrodružství. Taky pořádám víkendová putování „Nejdu sama“, pro ženy 40+. Tady jsem se ale letos vrátila „zpátky ke kořenům“ a chodím sama nebo s pár nejbližšími, už nedělám putování pro 25 lidí. Už jen pro kamarádky a pro radost. 

Nebojíš se, sama putovat „v divočině“?
Ne, nebojím. Naučila jsem se sbalit si jen to nejnutnější a k tomu pilku „tukana“ na dřevo i na obranu, a pak radostně přespím na nějaké romantické zřícenině… Je to skvělé!

ZDENKA JELENOVÁ