Písek proti 4:36 – Společně na Letnou! – 15.11. 2026
"Vypravujeme autobus z Písku na Letnou do Prahy dne 15. listopadu 2026. Jedná se o demonstraci, kterou pořádá Milion chvilek Ruce pryč od médií veřejné služby. Nenecháme si vzít svobodná média. Nenecháme si vzít naši zemi!" uvádí platforma Písecká výzva na FB události, na které zve Písečáky a lidi z okolí na demonstraci podporující veřejnoprávní média.
- Celé jméno a příjmení
- Telefonní číslo
- Počet cestujících
- V případě dětí a mladistvých do 18 let také jejich počet a věk
FB Událost – PÍSEK PROTI 4:36 – SPOLEČNĚ NA LETNOU! – 15.11. 2026
Letná proti 4:36 – celorepubliková FB událost
Diskuze k článku 
Dovolím si vysvětlit rozdíly jaké vnímá odborná a politická veřejnost u rozdílného způsobu financování veřejnoprávních médií, kdy se nyní vede spor mezi zachováním stávajícího modelu s koncesionářskými poplatky vs návrh Babišovy vlády, který chce tato média financovat ze státního rozpočtu:
Právní status České televize a Českého rozhlasu jako médií veřejné služby (veřejnoprávních médií) se opírá o jejich finanční a politickou nezávislost na státu. Přechod od koncesionářských poplatků k přímému financování ze státního rozpočtu bývá v odborné i veřejné debatě často označován jako krok směrem k zestátnění, tedy přeměna na média státní.
Hlavní rozdíly:
Hlavní zdroj peněz
1. současný model – občané (koncesionáři) financují média napřímo prostřednictvím zákonných poplatků.
2. model, co navrhuje Babišova vláda: média jsou hrazena ze státní pokladny – o výši rozpočtu a schvalování rozhoduje vláda a sněmovna.
Finanční nezávislost
1. stávající model s poplatky – Vysoká nezávislost. Média mají vlastní, předvídatelný rozpočet oddělený od státu.
2. model finacovaný ze státní kasy – Nízká nezávislost – média jsou závislá na tom, kolik jim politici na daný rok schválí.
Vztah ke státu
1. model s poplatky – autonomní instituce (jedinečné zákonné zřízené entity).
2. model ze státní kasy – de facto rozpočtové organizace závislé na aktuální politické moci.
Riziko cenzury či tlaku
1. s poplatky – Nízké. Politici nemohou snadno „přiškrtit kohoutek“ za kritickou reportáž.
2. ze státní kasy – Vysoké. Hrozí ekonomický tlak vládní většiny (tzv. „když nebudete psát, jak chceme, sebereme vám peníze“).
Pojem zestátnění médií v tomto kontextu neznamená, že by se z ČT a ČRo stal úřad (jako je ministerstvo), ale to, že ztratí ekonomickou autonomii, která je základním pilířem jejich nezávislosti.
Nyní patří veřejnoprávní média veřejnosti. Občané si je platí přímo, a média se proto zodpovídají veřejnosti. Když si média bude platit stát (zastoupený jakoukoliv vládní koalicí), tak platí že kdo určuje rozpočet, tak má tendenci určovat pravidla nebo minimálně očekávat loajalitu. Pokud by Česká televize nebo Český rozhlas odvysílaly investigativní reportáž o korupci vládních politiků, vládní většina jim může v příštím rozpočtu snížit dotaci. Tím vzniká obrovský prostor pro autocenzuru novinářů, kteří nechtějí ohrozit existenci své instituce.
Tolik na vysvětlenou k odporu velké části veřejnosti měnit osvědčený model financování České televize a Českého rozhlasu zajišťující výše uvedené, a vysvětlení důvodu, proč se 15. listopadu sjedou lidé z celého Česka, aby tento status veřejnoprávních médií hájili. Bus jede na Letnou i z Písku – viz odkaz výše na událost.
Na různých FB skupinách se rozhořely vášnivé diskuze – pod touto pozvánkou o tom, kdo, kdy a jak má právo se vyjadřovat k veřejnému dění nebo diskutovat o tom či onom. Dovolím si zde sdílet tento text novináře, který stál u zrodu jednoho z prvních svobodných médií po roce 1989 u nás – týdeníku Respekt a působí tam dodnes – toto jsou slova pana Jaroslava Spurného, kterého si velmi vážím za jeho práci, slušnost a věcnost a za to, jakým srozumitelným jazykem dokáže do pár vět dostat to podstatné:
"Tak ještě jednou pro ty, kdo tady furt píší, že demonstrace jsou pokusem „revokovat“ výsledky sněmovních voleb. Vyhrát sněmovní volby neznamená, že vláda může dělat, co se jí zachce. Naopak, zemi dostane do správy a musí o ni pečovat.
Ta péče je vymezena Ústavou, zákony, právy institucí, občanskými právy, svobodou slova, právem shromažďovacím čili právem protestovat a spoustou dalších mantinelů.
Pokud to vláda nedodržuje, odpovídá se, pokud to nedodržují jednotliví politici, odpovídají se.
Vládu kontroluje sněmovna, Senát, soudy, především Ústavní, prezident, média i sami občané. Když se jim něco nelíbí a nějak to dají najevo, tak nezpochybňují výsledek voleb, ale vyjadřují nespokojenost. Je na nich, jak přesvědčivě umí své výhrady artikulovat a prosadit.
Pro nedovtipné – zvolený předseda bytového družstva nedostal dům, ani klíče od bytů, ani právo převádět společné peníze na své konto či na konta svých příznivců, nebo dokonce odpojit od domu internet a pokud neplní své povinnosti, musí se odpovídat nájemníkům. Dokonce může skončit v kriminálu.
Tohle budu tady opakovat dokola." (Jaroslav Spurný – Respekt)