Obrana odkazu Václava Havla
Letos v prosinci uplynuly tři roky od chvíle, kdy zemřel náš první polistopadový prezident Václav Havel. V médiích se opět skloňuje jeho jméno a nejen novináři se snaží, každý po svém, reflektovat jeho odkaz. Vycházejí autorizované i neautorizované životopisy, vysílají se dokumenty nebo seriál České století.
Dopředu říkám, že patřím mezi ty, kterým se často jízlivě říká „pravdoláskaři“, tedy ty, kteří Václava Havla uznávají jako respektovanou osobnost, autoritu a „filosofa na trůně“. A vše, co se tu snažím napsat, píšu, jako laik, nikoliv jako historik. Je to samozřejmě jen můj subjektivní pohled na velkou osobnost našich dějin. S výše uvedeným souvisí i můj nesouhlas s typicky čecháčkovským postojem „udělat si jméno“ či „se zviditelnit“ či „ do někoho kopat“, kdo se už sám nemůže bránit.
Aniž bych chtěl Václava Havla nějak glorifikovat, jsem přesvědčen o tom, že nikdo v našich moderních dějinách nedostal coby prezident naši zemi v tom nejlepším slova smyslu do celosvětového povědomí tak, jako právě Václav Havel. Prezidentskému úřadu samozřejmě předcházela významná úloha lídra komunistické opozice.
Z četby Havlových knih, natočených dokumentů i ze svědectví Havlových blízkých lidí, které jsem měl možnost poznat, vnímám našeho prezidenta jako jemnou a přitom silnou osobnost, která ve vší slušnosti stála pevně na svých zásadách a postojích.
Nikdo není a jistě nebyl dokonalý, včetně takové osobnosti jako byl Václav Havel, přesto mě mrzí pošlapávání jeho odkazu. Odkazu jeho úsilí o svobodné poměry a zachování lidských práv nejen u nás, ale i ve světě. Odkazu na morální apely pro naši společnost. Odkazu, kterým chtěl rozvíjet občanskou společnost.
Možná, že budu podezříván z vytváření jakéhosi „kultu osobnosti Václava Havla“, možná vše, co jsem napsal, bude vnímáno jako nekritický pohled na někoho, koho jsem prakticky neměl možnost poznat jinak než zprostředkovaně, ostatně jako většina z nás. Nicméně z toho, co jsem četl od Václava Havla a viděl o Václavu Havlovi, mi má intuice říká, že podobnou osobnost budeme hledat dlouho a neobjevuje se každých deset let. O tom svědčilo i poslední rozloučení s naším prezidentem, které připomínalo spíše masové demonstrace při listopadových událostech.
Život Václava Havla mistrně shrnula ve své písni Havel v kostce písecká skupina Závodní ovce:
Diskuze k článku 
Ach ano. Ty morální apely pro naši společnost!
Kdopak nám tu po nich šlape. A zbylo tu někde ještě trochu dobrých mravů a nějaké té etiky?
A co v Písku? Mezi těmi, kteří to tu směřují k těm lepším zítřkům, o školství (třeba) ani nemluvě.
Alespoň ždibec, špe-tič-ka… Uvede tu někdo pár příkladů hodných zřetele?
Etika nejsou jen velká slova a šlechetné činy v podání velkých morálních autorit. Jak správně píše pan Konvička, osobnost formátu Václava Havla se nerodí každý den. Ale i v tom našem malé komunálním píseckém světě lze spatřit etické počiny – máme tu řadu neziskových organizací, které se zaměřují na péči o potřebné. A mezi jednotlivci – zkuste třeba dojít na kostelní věž a nechte se provést nadšeným věžným. Vím, jsou to ždibce, ale i tak díky za ně.
To bezesporu, pane Hořánku. Komu čest, tomu čest. Třeba na věži jsem byl.
Docela mne ale udivuje, že se pro příklad dobrých mravů 'trmácíte' až na věž. Což se takhle porozhlédnout ve svém okolí… V píseckém zastupitelstvu by se někdo příkladný nenašel?
V zastupitelstvu města je dvacet sedm občanů, kteří složili slib a kteří by (i bez nějakého etického kodexu) měli zajišťovat správu věcí veřejných v souladu s principy morálky, čestnosti a ve prospěch města. Je obtížné po měsíci práce někoho vyzdvihovat, ale při pohledu do některých jiných měst, kde jsou zastupitelé vyšetřováni za kdeco, tak buďme rádi, že v Písku není taková situace. Na pozitivní příklady bude jistě času dost.
To jste mne, pane Hořánku, uklidnil, že jinde jsou už zastupitelé odvlékáni v železech. Je možné, že jste se do Písku přistěhoval nedávno, a tak lidi ještě dobře neznáte, nevím. Původně jsem si myslel, že mravní lidé do zastupitelstva už přicházejí, a ne že tam až uzrávají. A tak aspoň někoho z vlastní strany…
Ostatně, ten slib zavazuje zastupitele k tomu, že musejí zajišťovat správu v souladu s uvedenými principy, ne že by tak nějak měli. A tak mi pořád vrtá hlavou, proč jste do toho kasárenského vejboru nevzali i Vojtěcha Srnku. Jsou nějaké indicie, že by nekonal dostačně čestně a ve prospěch města?
Vážený pane Hořánku,
souhlasím s Vámi, že potřebných neziskovek, které pomáhají potřebným je v Písku opravdu dost, těžko říct, jestli dostatek, ale troufám si říct, že je v Písku dost organizací, které jsou užitečné a prospěšné. A právě odtud – z občanské společnosti (kterou se dle mého soudu snaží rozvíjet a podporovat i projekt Píseckého světa a dávat o ní vědět majoritě) by měla vyrůstat společnost, jejíž členové nejsou jen pasivními konzumenty čehokoliv, ale aktivně se zajímají o věci veřejné a také o svůj (nejen) nejbližší životní prostor.
A rozhodně jsem přesvědčen o tom, že kdyby se udělovalo jakési ocenění či uznání nesoucí třeba i jméno Václava Havla pro lidi z neziskového sektoru, kteří překračují svůj stín a pracují nezištně pro druhé, tak by se vhodných adeptů našlo dost určitě i v Písku.
Luďku,
tvé glosy a trefné postřehy mě baví víc a víc … i jaksi serioznější téma dokážeš mistrnou vyhýbkou dostat na minimálně stejně důležitou kolej, po jaké se pokoušel jet můj příspěvek, ne-li na kolej hlavní a důležitější, respektive aktuálnější ;)
Myslím si, Zbyňku, že odkaz Václava Havla má smysl jedině tehdy, je-li živý v naší každodennosti.
Neznal jsem pana prezidenta osobně, ale řekl bych, že to byl člověk skromný a vtipný s nadhledem. Čehož se už delší dobu nedostává ne jen v tom úřadu, ale ve společnosti šmahem.
Luďku, naprosto s tebou souhlasím… také jsem pana prezidenta Havla bohužel neznal osobně, ale dovedu si představit a věřím tomu, že byl přesně takový, jak píšeš… a jeho humor měl noblesu… rozhodně nebyl zatuchlý "pátou cenovou skupinou" jako nynější pokus vox populi mít na hradě svého "zástupce" , "někoho z nás" – jak praví jeho stoupenci a jak to slýchávám v tzv. "hospodské" komunitě dost často…