NÁVŠTĚVA U KAPELY 3: Trest smrti – naštvaný punk bez kompromisů

27. 7. 2017 | Zbyněk Konvička | Diskuze (0) | Kultura

Písecká parta s provokativním a kontroverzním názvem Trest smrti si zvolila punk nejen jako hudební vyjádření svých pocitů ze světa kolem, ale také jako nekompromisní životní postoj nesehnuté páteře před kýmkoliv a čímkoliv. Jejich rebelie a naštvanost je namířena proti všem špatnostem, které vidí kolem sebe.

Sestavu Trestu smrti tvoří: Pavel Lach (zpěv), Míra Sochor (baskytara, vokál), Martin Nečina (sólová kytara), Pepa Kropík (kytara, vokál) a Kuba Pixa (bicí). Do svého předčasného úmrtí hrál v letech 2007–2010 v kapele také Zdeněk „Hrouda“ Hruška. Muzikanti mají na svém kontě zatím dvě alba Beznaděj (2009) a Cesta do pekel (2016), které pokřtí právě v písecké Podčáře. „Lachyn přislíbil novou image, tak jsem žádostiv,“ těší se Míra Sochor na novou vizáž frontmana kapely Pavla Lacha. „I když nevím, jestli nějaká moje nová image může ještě překvapit, na hlavě jsem měl už snad všechny barvy a dá se říct i účesy, stejně jako ohozy. Ty ale najednou nemám, je jich hodně poztrácených. Jediný, co mi chybí je, abych přišel domů bez bot,“ směje se Pavel Lach, jehož image na koncertech i v civilu je skutečně nepřehlédnutelná. Podle slov punkerů by rádi k nové desce natočili videoklip z živého hraní. Záběry do klipu by se měly natáčet právě na výše zmiňovaném koncertu v Podčáře a postarat by se o to měli studenti z písecké filmovky. „Konečně jsme si nechali vyrobit naše trička a možná budou i placky,“ říká Pavel Lach.

„Na nové desce bude vyjádřena naše nasranost na věci kolem nás,“ konstatuje věcně Míra Sochor. „Stačí si pustit televizi nebo vzít do ruky noviny, celková doba nás prostě štve,“ dodává Pavel Lach. „Naše texty jsou většinou o tom, že lidi jsou svině a neumí se chovat,“ je konkrétnější Míra Sochor. „Je to o tom, že naše cesta je cestou do pekel, a proto jsme i tak nazvali naše druhý CD,“ dodává Pavel Lach. „Doba je hrozně uspěchaná, každý kouká jen sám na sebe, nikdo nikomu skoro už nepomůže,“ říká Pepa Kropík. Cestu z toho ven ale nevidí u politiků. „Když už lidi pracujou, tak by měli mít možnost normálně žít, a nejít jen od výplaty do výplaty, pak jim z toho jebe,“ dodává Pavel Lach. Poukazujeme i na to, že když je něčeho moc i chlastu nebo drog, tak je něco špatně,“ míní Pepa Kropík. „Naše krédo je ale jasný – Žít naplno a umřít mladej!“ upřesňuje postoj kapely Míra Sochor.

Texty skupině píše především Míra Sochor a Pavel Lach, několik jich přidal i Pepa Kropík. Celkem mají na kontě kolem 40 skladeb. „Mám ale ještě jednoho kámoše Jirku Škvora, který nám vysmahl najednou i šest textů a přesně se trefil do naší nálady.“ Nová deska se nahrávala ve studiu Ex-Avik v Klatovech. Náklad CD muzikanti nechtěli vysoký, je určena spíš pro sběratele. Všechny skladby stejně jako z předchozí desky budou tak jako tak volně umístěny na profilu kapely na bandzone, případně na youtube.

A proč si vybrali punkeři právě punk pro vyjádření svých postojů ke světu a společnosti? „Tenkrát to byla rebelie proti komančům, a dneska proti systému, který tu je. Pořád je proti čemu rebelovat,“ říká Míra Sochor. „Punk poslouchám od nějakýho 90-týho roku a od té doby jsem tomu propadl,“ dodává Pavel Lach. „Šel jsem do toho, protože jsem poznal pár kámošů – punkerů, kteří mě vzali do party, a viděl jsem, že parta je jedna velká rodina, byla semknutá a každý každému pomohl,“ vzpomíná Pepa Kropík. „Na stole v hospodě třeba ležela jedna krabička cigaret pro všechny a účet se cvaknul najednou, neřešilo se, kolik kdo má piv a tak,“ říká Pavel Lach. „Punk nás prostě spojuje proti prohnilýmu, korupčnímu systému. Proto se proti kapitalistickýmu i totalitnímu komančskýmu systému vymezujeme a nesouhlasíme s tím. Bohužel si myslím, že tenhle systém ten komančský v mnohém ještě překonává,“ uzavírá Pepa Kropík.