Protivínská ARAXA: 40 let heavy metalu bez pauzy

4. 2. 2018 | Zbyněk Konvička | Diskuze (0) | Kultura

Protivínská heavymetalová skupina Araxa si na podzim loňského roku připomněla 40 let od svého založení. Jelikož město na Blanici nedisponuje žádným kulturním stánkem, kde by se výročí mohlo důstojně oslavit, padla volba na osvědčený písecký klub Divadlo Pod čarou.

Luboš Polák, jediný ze zakládajících členů Araxy, který tuto rockovou káru táhne od počátku, na něj pozval všechny bývalé členy. Muzikantů se v Araxe celkem vystřídalo 31, z toho 12 bubeníků! Mezi nimi byli například Petr Lexa ze Strakonic (Lexa Rock, Meteor), Martin Jaroš z Vodňan nebo bratři Honza a Jindra Pejšovi. Současnou sestavu, která se zformovala kolem roku 2012, tvoří sedm rockerů: Luboš Polák (kytara, zpěv), Luboš Polák ml. (kytara), Roman „Čája“ Blahušek (baskytara), Milan Brůžek (klávesy), František Cempírek (bicí), David Petrus (zpěv) a Jano Lazarov (zpěv).

Skupinu založil Luboš Polák v roce 1977 se svými spolužáky ze základní školy v Protivíně Jiřím Vojíkem a Miroslavem Havlíčkem. Prvního oficiálního vystoupení se kluci dočkali o rok později na Dětském dni za protivínskou sokolovnou. „Moje představy, ale byly asi náročnější, tak jsme začali přibírat další lidi. Jiný směr a kvalitu to dostalo až s příchodem bratří Honzy a Jindry Pejšovými,“ říká Luboš Polák. Tehdy poslouchali své vzory z „kotoučáku“ – například Deep Purple, Nazareth, Uriah Heep nebo Black Sabbath, z české scény Katapult a Jiřího Schelingera. „Musím ovšem říct, že jsem objevil při zábavách i kvalitnější kapely jako Odyssea nebo Orient, se kterými spolupracujeme dodnes,“ upřesňuje Luboš Polák.

Zpočátku Araxa nemohla vystupovat po zábavách, neboť klukům ještě nebylo 18 let a neměli ani tehdy požadované takzvané „přehrávky“. Lubošovi to ale nedalo, a tak vstoupil do kavárenské kapely, kde sbíral první zkušenosti i s vedením skupiny, což pak mohl využít při „koučování“ Araxy. Na pozdější přehrávky vzpomíná jako na nutné „zlo“, kapela měla jako svého povinného zřizovatele Městské kulturní středisko Protivín a přehrávky absolvovala v Písku. Zpočátku hráli muzikanti spíše převzaté skladby, vlastní přišly až později.

Texty psali zpěváci a Luboš Polák, ale i externí příznivci kapely, například Jaroslav Starý. „Nikdy jsme v textech nešili do bývalého režimu, tak „progresivní“ jsme nebyli. Protestsongy jsme nechali písničkářům. Uvědomovali jsme si, co to může znamenat pro existenci kapely a hrát jsme chtěli. I když jsme také měli zákazy, například jsme nemohli hrát v okrese Strakonice. Vždy mě ale více zajímala muzika. Na převzaté věci jsme ale psali vlastní texty s podobným frázováním.“

Do roku 1989 hrála Araxa především tancovačky a zábavy, které pořádali hasiči nebo svazáci. Hlad po rockové muzice tehdy podle Luboše Poláka byl značný. Jít na rockovou zábavu bylo do jisté míry i protestem proti režimu. Kapela pořádala i festival Rockové Vánoce v protivínské sokolovně.

V devadesátých letech vykousaly diskotéky muzikanty z barů a kaváren. Říkali jsme si, vesnice jsou naše! I odtud ale kapely postupně diskotéky vytlačovaly, byly méně nákladové pro pořadatele. Lidé měli i více možností a nebyl takový problém se k jakékoliv muzice dostat,“ vzpomíná Luboš Polák a posteskne si: „V osmdesátkách chodívalo 200 lidí a více, od devadesátek to šlo dolů a spousta muzikantů to z toho důvodu i zabalila.“

Nyní hrají rockeři jak zábavy, tak i koncerty v klubech. Rádi se ale vracejí k tancovačkovému formátu a hrají sami nebo s jedním hostem, rádi jezdí i na motorkářské srazy.

Na svém kontě má Araxa kolem 30 vlastních autorských skladeb. Často však dostává otázku: „Za čtyřicet let – jedno cédéčko? Není to málo?“

„Když se mě někdo takto zeptá, tak málo to asi je, ale musíme si uvědomit, že do 90. roku vydat vlastní desku nehrozilo. Žánrově jsme se navíc příliš neměnili. Druhou desku bychom přesto nyní vydat chtěli, protože ji po nás lidi chtějí.“ Kapela nyní odehraje kolem 20 akcí ročně, ale netlačí na pilu. Nejčastěji hraje na jihu Čech, ale dostává se i do jiných koutů republiky, například na motorkářské srazy. Na Araxu chodí spíše pamětníci, kteří si kapelu pamatují ze „zlaté éry“ tancovaček, ale objevují se i mladí rockeři. Nicméně na 40. výročí v Podčáře dorazilo kolem tří stovek věrných fanoušků, kteří vykouzlili muzikantům parádní atmosféru a hudebníci si akci dosyta užili.

ZBYNĚK KONVIČKA

VYŠLO V TIŠTĚNÉM ČTRNÁCTIDENÍKU PÍSECKÝ SVĚT Č. 3/2018.

TŘI TVÁŘE

1. Po ranní hygieně se díváš do zrcadla.
Vybíráš ze svých tváří tu, která by ti padla.
Děláš to denně a tak se ti často stává,
že už vlastně ani nevíš, která je ta pravá.

REF.: Tři tváře máš, máš tři tváře.
Střídáš je denně v různém pořadí.
Tři tváře máš, máš tři tváře
a asi ti to vůbec nevadí.

2. Tak jako chameleón své barvy často měníš.
Střídáš i obsah vět a taky jejich znění.
Tak jako had se z kůže pravidelně svlíkáš.
Měníš svoje gesta, tak co ti mám ještě říkat.