Písecký svět

Strakonická Bajadéra Joy, která se v sousedním městě dudáků stává velmi vyhledávanou skupinou a ve Strakonicích a okolí vyprodává sály, se k dudácké tradici hrdě hlásí a do svého melodického punku s poetickými texty jako vzácné koření přidává pištění středověkých dud. Škoda jen, že s touto ingrediencí tolik šetří, písně Bajadéry s dudami je totiž nejvíc odlišují od vystoupení podobných partiček. Tak jako tak publikum příjemně rozehřáli a připravili půdu pro domácí skupinu DZ012, což je nový název zreinkarnované kapely Divokej západ. Ti se na publikum vrhli zcela nekompromisně a valili do něho jeden léty ověřený flák za druhým. Tahounem skupiny je bezpochyby její frontman Eda, typický tím, že má vždy svůj stojan na mikrofon proklatě nízko. Jak celý koncert dokáže odzpívat v předklonu je pro mnohé záhadou.

Kolem jedenácté hodiny přišla řada na punkové matadory z Plzně, kteří za 26 let působení na naší a slovenské klubové scéně odehráli více než 2000 koncertů, vydali 12 alb a jsou zastoupeni na několika kompilacích z počátku 90. let, kdy byl po punku největší hlad. Znouzectnost ač bývá nejčastěji házena do punkového pytle, se tam ocitla spíše vystupováním na koncertech s jinými punkovými kapelami, než tím, že by hrála klasický ortodoxní punk. Její osobitý styl je spíše dobře namíchaným koktejlem rocku, punku, šansonu a ryzího písničkářství. Svou poetikou a inteligentním humorem bývá označována za Cimrmany českého punku a svým férovým vystupováním za Rychlé šípy českého bigbítu. Právě jednoduché chytlavé melodie plné hravých obrazů v písňových textech ze světa fantazie, pohádek, sci-fi a dalších rozmanitých oblastí života je od počátku působení katapultovalo mezi kapely, o nichž se dá mluvit jako kultovních.

Po více než dvou letech se Znouze opět objevila v Podčáře, kam přilákala úctyhodný počet jak skalních fanoušků – pamětníků, tak i „punkový dorost“. Vděčnému publiku pak servírovala jednu pecku za druhou. Dostalo se na i na prehistorické hity jako Jsi skvělej kus nebo Hoří! od Zastávky Mileč – předchůdce skupiny, při jejich slokách se lidé jako na povel usadí na bobek a trpělivě vyčkávají rozeznění refrénu „To jsme my hasiči, jdem hasit“…aby sborově vyskočili vzhůru a rozpogovali celý sál. Tato tradice při téhle staré odrhovačce je stará už pěknou řádku let a nikdo neví, kde vlastně začala. V playlistu nechyběly nejslavnější písně jako Převrat v banánové republice, Bastila, Zlatý hřebík noci a samozřejmě Krysař (Bylo nebylo).

Pro všechny fanoušky můžeme na závěr prozradit, že Znouzectnost si po pěti letech absence zkušebny již buduje novou a po více než čtyřech letech tak může zkoušet nové písně na připravovanou desku, která by mohla vyjít snad příští rok. Plzeňáci za tu dobu nelenili a na nové album prý budou vybírat z asi 40 nových skladeb.