Přihlášení

Jak zvládnout domácí vzdělávání? Zdeňka Šíp Staňková odpovídá ze své praxe se svou 12-letou domškolačkou

20. 3. 2020 | Zbyněk Konvička | Diskuze (20) | Pro rodinu

Všechny děti – tedy 940 tisíc žáků základních škol – se ze dne na den staly „domškoláky“, tedy těmi, kteří se vzdělávají doma, byť dostávají zadané úkoly a studium od svých kantorů ze škol. Dovolil jsem si oslovit Zdeňku Šíp Staňkovou z Prahy, která je maminkou tří dětí, z toho s prostřední 12-letou dcerou je na domácím vzdělávání, tedy výuku své dcery sama obstarává již řadu let. Napadlo mne se velké propagátorky domácího vzdělávání či sebeřízeného učení zeptat na praktická doporučení, jak s dětmi doma pracovat, učit se s nimi a zabavit je ve zbývajícím čase.

Zeptám se tedy rovnou, jak můžeme rozptýlit obavy rodičů, zda toto náročné období s dětmi zvládnou?
Obavám rodičů rozumím. Všichni jsme chodili do škol a školy a učitele vnímáme jako nezbytnou součást našich životů. Jeden hezký citát říká: „Kdyby se chůze vyučovala ve škole, během jedné generace bychom žili v přesvědčení, že se bez školy děti nenaučí chodit.“ Strach, že jako rodič nezvládnu vzdělávat své dítě pramení dle mého názoru právě z toho, že nám všem byla zodpovědnost za vzdělávání naše vlastní i našich dětí odňata.

Existují dva pohledy na vzdělávání: vzdělávání vnucené zvnějšku, které u mnoha dětí a lidí vede ke ztrátě vnitřní motivace a k závislosti na motivaci vnější jako jsou tresty a odměny, a vzdělávání řízené vnitřně neboli sebeřízené vzdělávání, které díky evoluci dostal do vínku každý z nás už při narození. Bez touhy učit se novým věcem bychom nepřežili ani jako jednotlivci, ani jako druh. Už několikrát jsem se v posledních dnech setkala s tím, že rodiče v současné situaci vnímají, že jsou nyní nuceni v podstatě suplovat učitele, tedy nutit děti dělat něco, co často nedává smysl ani dětem, ani jim. Sami často cítí, jaký vliv má toto hierarchické uspořádání na jejich vzájemné vztahy.

Moc ráda bych podpořila všechny rodiče a děti v hledání jiných cest. Není nutné se spoléhat na stát a školy, můžeme začít u vztahu mezi námi a dětmi, máme teď příležitost s nimi intenzivně být a probírat třeba i témata, na která v každodenním shonu není čas. Jsou děti spokojené ve škole? Těší se tam, nebo mají spíš radost, že tam nyní nemusejí? Co by potřebovaly jinak? Jaké jejich potřeby jsou či nejsou ve školách uspokojovány? A co rodiče? Co jim dává a bere to, že musejí děti do školy a učení nutit? Dovedou si představit, jak by jejich vztah s dětmi vypadal bez donucování? Založený na dobrovolnosti a respektu? Co komu brání v tom, aby to vyzkoušel nějak jinak? Pro mě osobně je vztah s dětmi důležitější než to, zda se zvládnou naučit informace, které do několika málo dnů či týdnů zapomenou, a k nimž se mohou dostat jednoduše i kdykoli v budoucnosti.

Z úst mnoha lidí, mimochodem i od Ondřeje Andryse z České školní inspekce, navíc zaznívá, že školy nemají žádný mandát vyžadovat po rodičích, aby dělali jejich práci za ně. Doporučuji podívat se na vyjádření k tématu na facebookovou stránku Vaše práva ve škole, nebo u Táty Parťáka.

Jste velkou propagátorkou domácího vzdělávání – takzvaného unscholingu. Povězte nám prosím o něm více. V tyto dny se chtě nechtě právě skoro milion dětí staly domškoláky, jak je nazýváte, a váš pohled by mohl být v naší situaci užitečný.
Možná bych nejdříve použila termín sebeřízené vzdělávání, protože ho vnímám jako nadřazený slovu unschooling. Sebeřízené vzdělávání se děje prostřednictvím dobrovolně vybraných činností a životních zkušeností osoby, která se vzdělává. Odehrávat se může doma, v komunitě či ve svobodné škole (nutným předpokladem je vzájemně dobrovolné vzdělávání – neexistuje povinný předmět či kurikulum). Význam termínu unschooling je podobný. Unschooling nerovná se domácí vzdělávání, ani Montessori či Waldorfská pedagogika, ani program Začít spolu. (Mohlo by to tak být, pokud bychom neměli povinnou školní docházku a rámcové vzdělávací programy.) Jeho hlavní podmínkou je tedy vzájemná dobrovolnost za všech okolností.

Proč jste se rozhodla věnovat se svým dětem a jejich vzdělávání sama?
Je to jednoduché. Každá školka i škola, chce-li být uznána jako oficiální, musí splňovat podmínky, které jí určuje stát. Školky mají své rámcové vzdělávácí programy, různé typy škol zase své. Každá škola tvoří na základě RVP svůj školní vzdělávací program, který ale musí z RVP vycházet a konkretizovat jej. Školský zákon přesně určuje, kdy, kde, jak dlouho, s kým, za jakých okolností a podmínek se dítě musí vzdělávat. Jistě, existují alternativní školy, ale i ty musejí dodržovat rámcové vzdělávací programy. Často situaci v u nás, pokud jde o výběr vzdělávací cesty pro děti přirovnávám k tomu, že vám někdo dá na výběr, že si musíte dát k obědu buď kuře, nebo rybu. Jenže vy byste si třeba dal brokolici, nebo dokonce vůbec nemáte hlad (=nechcete nabídku využít vůbec), ale takové možnosti na výběr nejsou. Podobně to vnímám v oblasti státem řízeného školství.

U nás to bylo tak, že syn byl velmi zvídavé a bystré batole. Ve třech letech četl, zahlcoval nás dotazy, na které jsme neznali odpověď, neustále jsme četli různé encyklopedie, hltal všechno nové. Ve škole ho pod tlakem povinností tahle energie postupně opouštěla. Když jsme se ale s tehdejším mužem rozhodli nabídnout mu domácí vzdělávání, byl už v páté třídě a nedovedl si představit žít jinak, navíc jediné kamarády měl ve škole, takže odmítl. Dcera, které je nyní 12 let naopak nikdy do školy chodit nechtěla, takže po dvou letech, které se mnou strávila ve školce, bylo domácí vzdělávání (oficiálně se nazývá individuální vzdělávání), přesněji řečeno naše verze unschoolingu, jasnou volbou. Já sama si ze školy pamatuji hlavně pocit nesvobody, bezmoci a nepřijetí, neustálé hodnocení, příkazy a zákazy. U syna jsem viděla, že se naše školství od mého dětství příliš nezměnilo, a že – pokud nebudou samy chtít – do takového prostředí nebudu nutit své děti chodit.

Domácí vzdělávání není bohužel naše právo, je to výjimečný způsob plnění povinné školní docházky, je třeba mít k němu závažné důvody, vyjádření pedagogicko-psychologické poradny a další náležitosti jmenované ve školském zákoně. Schvaluje jej ředitel konkrétní školy, kde se chcete k domácímu vzdělávání zapsat, a ten jej může také kdykoli zrušit. Existuje Asociace domácího vzdělávání, kde metodičky ochotně poradí s výběrem vhodné školy a dalšími náležitostmi. Nedat dítě do školy je samozřejmě stále menšinová cesta a rodiče často mění celé své životy, protože je to pro ně priorita. Změní zaměstnání, najdou si práci z domova, střídají se s partnerem nebo pracují oba na půl úvazku. Existují také skupiny pro domácí školáky, říká se jim různě – komunitní školy, sdružené školy, kde se mohou domškoláci setkávat. Mezi rodinami na domácím vzdělávání panuje zejména díky internetu čilá komunikace, ať už ve skupinách na facebooku, nebo přes domškolácký newsletter, či na mnoha společných akcích. Možností je tolik, kolik je lidí.

Jak těžké je domácí vzdělání u nás zajistit?
V současnosti je možné dítě doma vzdělávat na prvním i druhém stupni základní školy. Samozřejmě je možné si pouze vzít "školu domů" a fungovat s dětmi v režimu jednotlivých hodin a předmětů, ale v domácím vzdělávání je to dle mého názoru zbytečné. Svět nabízí nepřeberné množství vzdělávacích příležitostí a jednotlivé školy mají různé požadavky ohledně toho, jak má vypadat půlroční zákonem dané přezkoušení domácího školáka. Někde testují děti po předmětech, ale často probíhá hodnocení formou rozhovoru nad portfoliem, které k přezkoušení rodina donese. Pokud jde o předměty dané zákonem na druhém stupni, i tam lze bez problémů najít mnoho zdrojů k učení, internet je jich plný, ale také existuje spousta kroužků či kurzů na daná témata.

Často dostávám otázku, jak vypadá náš běžný den. Odpovídám, že asi tak, jako běžný víkendový či prázdninový den rodin, kde dospělí chodí do práce a děti do školy. Prostě si děláme, co nás baví. Unschooling a sebeřízené vzdělávání ale podle vyjádření Ministerstva školství a tělovýchovy není v souladu s českou legislativou. Přesto si lze půlroky mezi přezkoušeními s dětmi užít mnohem zajímavěji než jen učením se nad učebnicemi.

Jaké byly vaše začátky s domácím vzděláváním, jak jste se s dětmi sladily?
Hlavní hodnotou, kterou ve vztahu s lidmi – tedy i se svými dětmi – vyznávám, a ke které se snažím dospívat, je dobrovolnost. Nechci nikoho do ničeho nutit, takže svou roli pokud jde o vzdělávání dcery vnímám hlavně tak, že jí vytvářím a chráním bezpečné prostředí k tomu, aby mohla žít tak, jak chce ona sama. Samozřejmě, že mívám strachy a obavy, ale snažím se s nimi pracovat a rozeznávat, zda jsou skutečně moje, nebo mi byly implantovány někým zvenčí. Často bývá za různými obavami strach z toho být jiný, lišit se. „Co tomu řeknou sousedi, prarodiče, lidi,…"

Vědomě pracuji na tom, abych žila v souladu se svými hodnotami. Jinak bych se sama se sebou necítila dobře. Dalším úskalím, které rodiče často zmiňují je, že je málo dětí na domácím vzdělávání, tedy je pro děti náročnější hledat si kamarády. S tím jsme ale nikdy neměli problém, pohybujeme se mezi hodně lidmi a dcera má kamarádky na domácím vzdělávání, i ty, které chodí do školy. V době internetu ale není nic jednoduššího, než organizovat setkávání se s dalšími rodinami a navazovat vztahy a přátelství. V současné chvíli alespoň na dálku.

Jaká je spolupráce s „vaší“ školou“, kam docházíte na přezkoušení?
V prvním pololetí první třídy dceru přezkušovala metodička z Asociace domácího vzdělávání. Metodičky vždy spolupracují s několika školami a přezkušují pro ně domškoláky. Pak jsem dceru zapsala do školy, která nám vyhovuje nejvíc, co se přezkušování týče a tam jsme až do současnosti. Spolupráce je velmi příjemná a dceru nijak nezatěžuje.

Kde mohou rodiče najít rady a zkušenosti jiných, kteří zkušenosti mají?
Doporučuji obrátit se na Asociaci domácího vzdělávání, pročíst si blog metodičky Stáni Kratochvílové www.ucitneboneucit.cz a případně se na facebooku přidat do skupiny Domácí a komunitní vzdělávání a naší skupiny Svobodné vzdělávání. Dále je možné navštívit různé akce domškoláků, pročíst si náš web www.svobodauceni.cz, nebo napsat mně či dalším lidem angažujícím se za svobodnější přístupy ve vzdělávání. Na mém youtube kanále jsou videozáznamy besed a přednášek i videa, kde mluvím o tom, jak vnímám sebeřízené vzdělávání. Jezdím také po besedách po celé České republice, byla jsem i v Písku v Divadle Pod čarou. Ty jsem nyní musela přesunout, ale snad brzy zase vyjedu. Pro řešení problémů ve školách doporučuji naši facebookovou stránku a skupinu s názvem Řešení problémů ve škole, stížnosti na učitele a školy.

Po mnoha letech máte řadu zkušeností, jak ty roky hodnotíte?
V první řadě nic z toho, jak žiji, nevnímám jako úsilí. Žijeme s dětmi život tak, jak si přejeme my, ne podle vzdělávacích či jiných programů určených někým jiným. Dcera prostě školy v této chvíli k životu nepotřebuje, což neznamená, že za pár let nezmění názor. Já ji podpořím v tom, v čem bude chtít. Pokud jde o mé usilí v oblasti propagace unschoolingu a sebeřízeného vzdělávání, jsem ráda, že je o těchto stylech života víc slyšet. Dělá mi radost komunikovat s lidmi, pro něž jsou děti lidi, kteří si zaslouží stejnou úctu jako dospělí.

Kvůli koronaviru se o domácím vzdělávání více mluví. Vnímátze to jako dobrou příležitost, že se o tomto způsobyu výuky dozví více lidí?
Je myslím fajn, že se o domácím vzdělávání víc mluví, ale mnohem víc podle mého názoru stojí za to hledat informace i o jiných způsobech vzdělávání založených na jiném paradigmatu – tedy na vnitřním řízení každého člověka a dobrovolnosti.

Za mě je současná situace mimo jiné příležitostí k tomu, abychom si mohli uvědomit, kolik toho na naše děti školy nakládají, že nemusíme suplovat učitele, že si můžeme čas s dětmi užívat, že se učíme každou vteřinu našich životů a nepotřebujeme k tomu vzdělávací programy a že se vůbec nic nestane, když se pár týdnů děti nepodívají na žádnou učebnici. Začnou-li se lidé více zajímat o domácí vzdělávání a jiné typy učení, budu jen ráda. Hlavně kvůli dětem.

Ve školním roce 2006/7bylo v systému individuálního vzdělávání v České republice 360 dětí, ve školním roce 2018/2019 to bylo již 3 233 dětí.

Zdeňka Šíp Staňková povede v neděli 22. března od 20 hodin také on-line seminář:

LIBERTY WEBINARS: Svoboda ve vzdělávání nejen za časů koronaviru

 

0
0

Diskuze k článku +

20. 3. 2020 (17:52)  –  Luděk Blaha

0
0

"Strach, že jako rodič nezvládnu vzdělávat své dítě pramení dle mého názoru právě z toho, že nám všem byla zodpovědnost za vzdělávání naše vlastní i našich dětí odňata."

Ne, nebyla !!!
Rodič odpovídá za svoje dítě ve všech směrech. A každý člověk bez ohledu na věk odpovídá za sebe.
Čím dříve si to uvědomí, tím pro něj lépe.
Stačilo málo, a z té dnešní překotně měnící se doby tu máme dobu překotně zavirovanou. Z nařízení vlády jsou rázem v domácím vzdělávání všechny děti. A možná by bylo dobře připravit se na to, že pokud všechno půjde dobře, budou se děti moci vrátit do školy nejdříve za rok a pokračovat přibližně tam, kde se školní práce přerušila.
V každém případě se povinná školní docházka měla zrušit už dávno. Máme dvě stě čtyřiset let po smrti Marie Terezie…

Odpovědět

22. 3. 2020 (19:11)  –  Jan Jan Adámek

0
0

Dobrý den,
toto je můj poslední komentář ohledně probíhající diskuze. Směrem k panu Otavovi nemám, co bych ještě dodal, co jsem chtěl říct, řekl jsem. Děkuji mu za jeho další příspěvky. Každý si podle nich udělá o jeho osobnosti obrázek. Děkuji také redakci PS za její příspěvek. Proti anonymitě a zbabělosti se dá bojovat hlavně ignorancí a nadhledem :). Přeji všem pevné zdraví, mnoho sil a odvahy. Panu Otavovi pak, aby našel v životě ty lepší stránky.
Jan Adámek

Odpovědět

23. 3. 2020 (08:55)  –  Radek Otava

0
0

Pan Adámek nám utíká z diskuse jako malej kluk.

Jan Adámek: Připomínám jen, že ten, kdo mně zná, může potvrdit, že odvaha mně nechybí.

Radek Otava: Ano velmi "odvážné", říct o někom že píše žvásty a lži bez jediného slova zdůvodnění a pak mu ani neodpovědět. Odpovědět tomu koho jsem napadl je slušnost. Vy jste neodpověděl a ještě z diskuse utekl, protože jste neměl argumenty. Beru to tak, že vaše škola neumí natočit video a ani vysílat přes Skype jak jsem psal, že to tak ve většině případů je, tedy nepsal jsem žvásty a lži, ale pravdu.

Odpovědět

21. 3. 2020 (11:04)  –  Radek Otava

0
0

Co dělají učitelé je hrůza, posílají dětem nesmyslně mnoho věcí a děti od rána do večera jen dělají nějaké úkoly. Ani vysoké školy neumí natočit přednášku a dát na web, neumí to ani na středních školách, ani vysílat přes Skype, takhle funguje naše "výborné" školství. Učitelé neumí s notebooky a Skypem nebo natočit přes mobil video a dát ho na web? Za to chtějí brát 50 000 Kč/měsíčně?

Ministr Vojtěch mluví o tom, že odloží maturity na září nebo říjen, takže děti nebudou přijaty na vysoké a přijdou o rok studia? To jako učitelé nemohou přes Skype děti přezkoušet v mimořádné situaci doma? Děti s průměrem do 2 všechny maturitu udělají, těm by to mohli dát rovnou a ostatní nějak přezkoušet, buď po pár lidech ve škole nebo přes Skype. Hodně lidí bude ve finančních nesnázích a vláda dětem prodlouží o rok studium? Kde na to budou lidi brát?

Odpovědět

21. 3. 2020 (11:39)  –  Luděk Blaha

0
0

"děti od rána do večera jen dělají nějaké úkoly"

Víte jistě, že to platí pro všechny děti, nebo alespoň většinu? A kdo ta dítka nutí?
Pokud se všechno odloží jen o rok, bude to ještě velmi dobrá zpráva.
Ostatně, roční odklad povinné školní docházky je trend dnešní doby.
Znáte, pane Otavo, ve svém okolí někoho, kdo vysokoškolská studia dokončí v předpokládaném termínu?
Svoje výhrady směřujte zřizovatelům škol.

Odpovědět

21. 3. 2020 (13:06)  –  Radek Otava

0
0

Znám spoustu lidí co dokončí vysokou školu v normálním termínu.

A že toho učitelé dávají dětem moc si můžete přečíst i na internetu nebo se zeptat svých známých
https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/pracujici-rodice-se-hrouti-z-mnozstvi-domacich-ukolu-svych-skolaku-potrebuji-pomoc-od-ucitelu-40317492?seq_no=3&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null

Proč dle Vás pana Blaha školy nevyužívají ukládání přednášek na web a nebo výuku po Skypu?

Podle mne proto, že gramotnost učitelů ve výpočetní technice je mizerná a dost často jsou to nepraktičtí lidé.

Odpovědět

21. 3. 2020 (13:30)  –  Luděk Blaha

0
0

Pokud se to přetěžování dětí týká i píseckých škol, je tu otázka, kterých škol konkrétně. Znovu odkazuji na zřizovatele.
Pokud se rodiče hroutí z domácích úkolů, měli by je nechat dělat alespoň z části svým dětem.
A proč školy nevyužívají ukládání přednášek na web a nebo výuku po Skypu?
To tedy doopravdy nevím… co to vlastně je ten web a skyp?

Odpovědět

21. 3. 2020 (13:32)  –  Ondřej Medek

0
0

Výuka vzdáleně je velmi rozdílná od běžné výuky. Učitelé byli do toho hozeni bez jakékoliv podpory ministerstva. Každý s tím válčí jinak, někomu se to daří lépe, jinému hůře. V této situaci je především potřeba , aby rodiče komunikovali především přímo s učiteli a se školou.

Např. jen natočit video ja píšete – to není jen zapnout kameru. Aby to nějak vypadalo, to potřebuje přípravu a hlavně zkušenost. Velmi málokomu se to povede napoprvé.

Odpovědět

21. 3. 2020 (14:30)  –  Radek Otava

0
0

Vysoké školy se chlubí na dnech otevřených dveří, jak mají přednášky na webu, a pak přijde koronavirus a oni to neumí.

Pane Medek, hozeni jsme do toho všichni, každý si musí poradit, učitelé se vždy prsí, jak jsou vzdělaní, jak jsou to supervysokoškoláci, že potřebujou 50 000 měsíčně, pak přijde koronavirus a zjistíme, že neumí ani to co jejich žáci.

Neumí ok, tak ať své žáky nebombardují maily, aby oni to nestíhali, to by snad mohli odhadnout co je přiměřené.

Odpovědět

21. 3. 2020 (20:15)  –  Jan Jan Adámek

0
0

Pane Otavo, či jak se opravdu jmenujete,
je to poprvé, co vstupuji do těchto diskuzí. Nevím kdo jste, ani jaké máte se školstvím zkušenosti, ale nenechám urážet své kolegy a ani sebe. Nechci, aby veřejnost, která tuto diskuzi sleduje, měla pocit, že si necháme vše líbit. Všichni děláme, co je v našich silách. Vaše příspěvky do diskuze nejsou založené na pravdivých údajích, zejména ohledně základních škol,platových poměrů a řešení současné situace. Podle mého názoru jsou to žvásty a lži, stejně jako vaše hodnocení naší práce. Kdyby toto nebylo veřejné fórum, hodím to za hlavu. Mám jednoduchý způsob, jak to někam posunout. Pokud to, co jste řekl míníte vážně, vyzývám vás tímto k osobnímu jednání, kde si tyto věci osobně vyřešíme. Tuto moji nabídku posílám svým kolegům, s odkazem na vaše příspěvky, a to i ostatní základní školy v Písku a všem našim rodičům. To zejména oni mohou hodnotit.. Připomínám jen, že ten, kdo mně zná, může potvrdit, že odvaha mně nechybí. Myslím, že zrovna v dnešní době, bychom měli projevit osobní statečnost a zodpovědnost. Nikoliv kydání špíny na druhé. Osobně jsem zvědav, jestli na moji výzvu přistoupíte.
Jan Adámek, Husovka

Odpovědět

22. 3. 2020 (00:03)  –  Vít Jaroušek

0
0

Dobrý večer, rád bych poděkoval pedagogům a týmu ZŠ J.K. Tyla. Mám osobní zkušenost konkrétně s prvním stupněm školy na dálku. Obě mé děti dostávají plnou podporu ze stran vyučujících. Mají různé možnosti vzájemné komunikace nejen přes aplikaci „Bakaláři“. Pokud něco neví, píšou si a volají přímo s pedagogem. Některé úkoly jsou vyloženě hravou formou. Děkuji za Váš přístup.

Odpovědět

22. 3. 2020 (13:00)  –  Radek Otava

0
0

Nejprve budu věcně reagovat na výzvu pana Adámka a pak zvlášť v příspěvku rozeberu náhled do „duše současného učitele a ředitele školy“, který nám pan Adámek poskytl , za což mu děkuji, protože tím potvrdil to co jsem psal: Jeho příspěvek v diskusi nemá úroveň ani 4. cenové skupiny. Potvrdil opravdu „vysokou“ úroveň současných českých učitelů jak morální tak odbornou.

Pane Adámku, jak bych se jmenoval? Jmenuji se Radek Otava. Vy nevíte, že Otavů mužů je v republice přes 280, žen Otavových asi přes 360 ? Příjmení Votava je rozšířenější cca 1560 mužů, ale Otavové a Votavové jsou vesměs všichni hodně vzdáleně příbuzní.

Zkušenosti se školstvím mám značné, asi 39 let. Nejprve jako žák a student, pak jsem učil nějaký čas na univerzitě ( to vy asi o sobě říct nemůžete, vy jste nejspíš učil vždy jen na základní škole), a pak jako rodič a strýc, dcera a syn jsou na vysoké, synovci a neteře jsou na středních školách a základkách. Takže mám velmi dobrý přehled, jak se školství vyvíjí za 40 let vyvíjelo a v jakém stavu je, i v době koronaviru ! Vím to od svých dětí, bratra a sestry. Podobně jsou na tom jiní rodiče a prarodiče. Představte si, že my všichni máme desetileté zkušeností s českým školstvím. To je objev pro pana ředitele ZŠ Jana Husa, co?. A musím konstatovat, že se neustále kvalita školství zhoršuje. My jsme měli 8 tříd, ale uměli jsme toho prokazatelně mnohem víc než dnešní děti co u vás na ZŠ mají 9 tříd. Pusťte si nějakou anketu v TV, ať vidíte, že dnešní mladí, kteří vycházejí z dnešních základek neví někdy ani kdy byla 2. světová válka, natož třeba bitva na Bílé Hoře. O bitvě U Kresčaku většinou ani neslyšeli.

Dnešní učitelé už neučí, jen dětem sdělují, co se mají sami naučit, a tak děti musí doma dělat s rodiči spoustu prací, seminárek, esejů a jsou přetížené. Za nás jsme každý den běhali do večera venku a o víkendech se učili opravdu jen výjimečně, dnešní děti jsou rádi, když za víkend stihnou to co jim páni učitelé naložili. O tom mluví řada psychologů už několik let a řada psychologů vyzvala pedagogy, aby děti v době koronaviru nepřetěžovali. Ale to vy ve své bublině „úžasného pana ředitele, úžasné školy“ asi vůbec nevnímáte a nevíte.

Dávám sem podruhé odkaz, kde rodiče i psychologové tvrdí, že se dnes při koronaviru pedagogové nechovají správně a komplikují situaci rodičům i dětem, tím, že jim toho posílají moc:
https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/pracujici-rodice-se-hrouti-z-mnozstvi-domacich-ukolu-svych-skolaku-potrebuji-pomoc-od-ucitelu-40317492?seq_no=3&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null vně.

Díval jsem se jak je na tom vaše škola. Na vašem webu je pár řádek k distanční výuce. Nic o tom, že natočíte rodičům video, nic o tom, že budete učit přes Skype, jen že učitelé posílají žákům přes aplikace asi nekoordinovaně a jednotlivě spoustu úkolů tak jak jsem říkal a jak si přečtete na internetu.

Cituji ze https://www.zsjanahusa.cz/ Distanční výuka žáků
Vážení rodiče, Naše škola je z rozhodnutí vlády ČR uzavřena na dobu neurčitou. Výuka žáků probíhá formou distančního studia. Vyučující budou posílat učivo, úkoly, testy prostřednictvím dostupných webových aplikací žákům a rodičům. Spolupráce rodičů žáků zejména v nižších ročnících je nezbytná. Pokud se nebude moci žák distančního studia účastnit, například z důvodu nemoci, omluvte žáka třídnímu učiteli stejně, jako při běžném provozu školy. Vyučující budou žáky hodnotit tak, aby měli podklady k udělení výsledné známky za druhé pololetí šk. roku 2019/2020.

Všimněte si, že pan ředitel Adámek rodiče dětí buzeruje i v nouzovém stavu, kdy jsou děti doma, nutnými omluvenkami. Můžete nám pane řediteli konkrétně sdělit, jak to vaše škola dělá, kolik videí natočila, kolik hodin výuky udělala přes Skype?

Včera rektor UK, kde studuje moje dcera, sdělil národu, že klidně posune výuku až do září a pak hned najede nový semestr. Takže teď na studenty valí spoustu práce, pak jim dodělají se vším všudy semestr a oni nebudou mít vůbec žádné prázdniny a čas na regeneraci. Studenti neučí 4 hodiny denně jako učitelé, ale učí se 8 h ve škole a pak mraky hodin doma a prázdniny potřebují. Ministr Vojtěch zase sděluje mojí neteři, že maturita bude asi až v září, takže nebude mít šanci se dostat na VŠ, kam by ji vzali, protože má průměr do 2 bez přijímaček. V době, kdy stát odpouští lidem a firmám daně a sociální pojištění by měli naši skvělý pedagogové něco odpustit i dětem. Maturitu by mohli dostat všechny děti s průměrem během celého studia do 2, tak jako jim odpustí na základě průměru přijímačky na VŠ, a ti ostatní by snad mohli být individuálně po jednom přezkoušeni ve škole nebo přes Skype.

Chci také připomenout „ubližovaným“ pedagogům, že oni jsou v době koronaviru na tom proti většině lidí moc dobře, berete plat i když děti ve škole nejsou, můžete být doma a nenakazit se, nikdo vás z práce nevyhodí, ani když se nebude učit rok. Ale mnozí rodiče musí do práce, často do rizikových míst, kde se mohou nakazit, prodavačky, sestry, mohou přijít mnozí o příjem i o práci, i o dům nad hlavou až nebudou mít na hypotéku a když přijdou domů vyšťavení a utahaní, vy jim ještě nařídíte psát omluvenky dětí a dělat s dětmi spoustu úkolů. Tito lidé vydělávají na to, aby stát měl na vaše platy. Tak se už vzpamatujte a přestaňte si myslet jak jste nejdůležitější ve státě a přestaňte šikanovat rodiče i děti, jen abyste měli u pana ředitele čárku jak makáte i v době koronaviru.

Odstrašující příklad jak současní pedagogové vedou naše školství jsou tzv. státní maturity. V době internetu se za stamiliony rozváží přes noc spousta papírů, kde se vyplňuje test jak v Dikobrazu a,b,c,d, a výsledky se dozví děti až za měsíc. Dokonce loni 14 dní po tom co dostali výsledky a vysvědčení, dostali nový papír s výsledky opravenými, protože současní učitelé, co udělali zadání pro státní maturity se sami spletli ! Za nás se téma vyhlásilo rozhlasem (dnes by šlo poslat emailem) a výsledky jsme věděli buď ten samý den nebo den následující. Opravoval nám to náš učitel, který věděl co, v kterém žáku je a ne nějaký noname učitel v Praze, který to má jako melouch a může udělat spoustu chyb včetně toho, že poplete čísla anonymních testů a tedy“ jména žáků“. Zavedla se slavně státní maturita z matematiky a teď se ruší, protože vy na základkách a učitelé na gymnáziích nejste schopni děti naučit matematiku, tak aby státní maturitu udělali !

Polistopadové školství rozdává maturitu každému, dnes každému dají i vysokoškolský titul. Absolutně jste tím maturitu i vysokoškolské tituly degradovali. Takže naše generace má při žádosti o zaměstnání v 50 letech v řadě případů smůlu, protože už všude chtějí VŠ i na místech, kde to nedává smysl, a stačí jim různě dálkově našvindlované Bc.

Vaše generace pedagogů a ředitelů dřívější úroveň vynikajícího českého školství výrazně snížila. Většina dnešních absolventů by za nás v socialismu maturitu nedostala, oni by se nedostali totiž s trojkami na ZDŠ už ani na střední školu nedostali. Už vůbec by neudělali VŠ. Já osobně znám případy, kdy VŠ, konkrétně pedagogické fakulty, udělají i studenti, co měli na učňáku s maturitou na vysvědčení trojky a čtyřky. Takhle je na tom naše „vynikající“ školství. I VŠ, co vyučují naše nové učitele, kteří budou mít zaručen 1,5 násobek průměrné mzdy, což brzy bude 50 000 Kč, krize nekrize, koronavirus nekoronavirus, učí dobře, neučí dobře, všechno jedno. Jen stávkovat za vyšší platy to učitelům jde moc dobře.

Odpovědět

22. 3. 2020 (13:35)  –  Radek Otava

0
0

Příspěvek pana ředitele školy Adámka je opravdu odstrašujícím příkladem toho, jak by diskuse vypadat neměla. Žádné argumenty, jen spousta nešikovných pokusů dehonestovat, zpochybnit, pomluvit a pošpinit oponenta s jiným názorem. Spousta nepravd.

Cituji: JA: Vaše příspěvky do diskuze nejsou založené na pravdivých údajích, zejména ohledně základních škol,platových poměrů a řešení současné situace. Podle mého názoru jsou to žvásty a lži, stejně jako vaše hodnocení naší práce.

RO: Mohl byste být pana Adámek konkrétní v čem jsem nepsal pravdu? Vláda už leta deklaruje, že učitelé budou mít platy 1,5 násobku průměrné mzdy, což už dnes činí cca 51 000 Kč. Já nepsal, že je máte, ale že je chcete. Že učitelé netočí výuku na videa a neučí přes Skype ví každý rodič. Citujte mne a zdůvodněte co z toho jsou žvásty a lži. Rodiče mají právo hodnotit práci pedagogů, a to co jste tu předvedl je nehorázná arogance, neúcta a drzost váš jako učitele a ředitele, upírat druhým názor na věc, jen proto, že vy si myslíte, že jste jako učitel nejchytřejší ve městě. To platilo tak před 250 lety, když lidi neuměli číst, ne dnes.

Cituji JA: …. ale nenechám urážet své kolegy a ani sebe

RO: Doložte čím jsem je urážel.

Cituji JA: Pokud to, co jste řekl míníte vážně, vyzývám vás tímto k osobnímu jednání, kde si tyto věci osobně vyřešíme.

RO: Co to má být? Výhrůžka? Vy nevíte, že souboje jsou asi 300 let zakázány? Vy nevíte, že je zákaz vycházení a neměl bych za vámi chodit? Vy si opravdu myslíte, že já pojedu do Písku kvůli člověku, který mne bez argumentů uráží, abych se postavil do ředitelny jako žáček 1. třídy a nechal se vytahat panem superředitelem za uši?

JA: Tuto moji nabídku posílám svým kolegům, s odkazem na vaše příspěvky, a to i ostatní základní školy v Písku a všem našim rodičům. To zejména oni mohou hodnotit..

RO: Není to podněcování nenávisti vůči mojí osobě, aby si to se mnou vyřídili i ostatní učitelé? Já bych řekl, že ano, v době nouzového stavu…by za to mohl někdo dostat pár let

JA: Připomínám jen, že ten, kdo mně zná, může potvrdit, že odvaha mně nechybí. Myslím, že zrovna v dnešní době, bychom měli projevit osobní statečnost a zodpovědnost. Nikoliv kydání špíny na druhé.

RO: Dokažte čím jsem kydal špínu na koho? Zatím tu kydáte špínu na mne vy. Je hezké jak se pan ředitel vytahuje a umí se pochválit. Měl byste být zodpovědný vůči svým žákům a rodičům, nebuzerovat je omluvenkami a v době koronaviru nevyhrožovat svým názorovým oponentům.

RO: Mohl byste říct, v čem jste projevil osobní statečnost? Že jste tu dal na internet v diskusi tento příšerný až vulgární příspěvek? Porušil jste jistě kodex přispěvatele a byl bych rád, kdyby vám redakce za ten hanopis na mou osobu dala výtku.

JA: Osobně jsem zvědav, jestli na moji výzvu přistoupíte.

RO: Hozenou rukavici jsem zvedl, tady na veřejném fóru vás argumenty rozmáznu jak komára. Už jsem to svým příspěvkem výše udělal. Doufám, že my na všechny otázky hrdinně odpovíte, a protože nebudete moci prokázat své nepravdy, že se mi tu veřejně omluvíte. To žádám od vás já. Omluvte se mi, veřejně.

RO: Já si vybírám pečlivě s jakými lidmi se stýkám, rozhoduji o tom sám, a s typem lidí jako jste vy, nemám chuť se potkávat osobně, ani na to nemám čas. Máte hodně negativní energii. Neschovávejte se za ředitelnu, ale veřejně tady diskutujte, ať to Písek vidí. Já s tím problém nemám, ale diskutujte pouze argumenty, ne urážkami jak jste předvedl. Dodržujte kodex.

Odpovědět

22. 3. 2020 (15:33)  –  Redakce PS

0
0

Vážený pane Otavo (pokud se tak jmenujete), kolega redaktor Martin Zborník Vás už jednou upozornil, že Vaše příspěvky jsou "přes čáru" a že není záměrem redakce poskytovat prostor na tomto webu lidem, kteří budou napadat ostatní diskutující, ať už zcela adresně (jako Vy nejméně ve dvou případech), anebo obecně (jako Vy tisíce učitelů). Navíc jste se zaregistroval polo-anonymně (neboť jste při registraci nezadal funkční telefonické spojení a redakce Vás nezná) a přitom napadáte diskutující, kteří jsou v Písku všem známí a nijak se neskrývají. Proto Vás naposledy důrazně upozorňujeme, abyste s tímto porušováním kodexu přispěvatele přestal. Neumožníme Vám v tomto prostoru opakovaně velmi hrubě a obecně napadat tisíce vykonavatelů určité profese.

Odpovědět

22. 3. 2020 (18:39)  –  Radek Otava

0
0

Vážená redakce, tady se evidentně měří dvojím metrem, já jsem „jen“ reagoval na nechutný příspěvek pana Adámka, který mne bezdůvodně napadl.

Odpovězte mi na moje otázky.

Vy říkáte Redakce PS: není záměrem redakce poskytovat prostor na tomto webu lidem, kteří budou napadat ostatní diskutující,

RO: ptám se byl příspěvek pana Adámka v pořádku ? Nenapadal mne osobně bez doložení svých tvrzení argumenty? Tohle není napadání ostatních diskutujících, když o mne napíše? Cituji JA: Vaše příspěvky do diskuze nejsou založené na pravdivých údajích, …….Podle mého názoru jsou to žvásty a lži, stejně jako vaše hodnocení naší práce. ?

RO: Odpovězte mi, zda ředitel školy se má vyjadřovat v diskusi na vašem foru o názorech druhých stylem …že jsou to žvásty a lži ? Když to není pravda a nedoloží to?

Redakce PS: Vy jste napadal diskutující nejméně ve dvou případech, anebo obecně (jako Vy tisíce učitelů)

RO: můžete být konkrétní koho jsem a čím napadal jako první? A čím jsem měl urazit tisíce učitelů?

Já mám spíš dojem, že potrefená husa se ozvala.

Já jsem taky nikdy neviděl osobně a neznám pana Zborníka, ani pana ředitele Adámka, ani na nikoho z nich nemám telefon a nedovolil bych si jejich příspěvky na základě toho nějak zpochybňovat. Není nic divného na tom, že nedávám svůj mobil tam, kde to není nutné a nechápu jak je někdo neanonymní pokud uvede číslo telefonu třeba na předplacenou neregistrovanou SIM kartu.

Odpovědět

22. 3. 2020 (19:03)  –  Jan Jan Adámek

0
0

Dobrý den,

Odpovědět

21. 3. 2020 (23:36)  –  Zbyněk Konvička

0
0

Dobrý večer všem diskutujícím,

cílem tohoto rozhovoru, který jsem pořídil se Zdeňkou Šíp Staňkovou – maminkou domškolačky a neúnavné propagátorky domácího vzdělávání, bylo jediné – nabídnout jiný než tradiční školní pohled na vzdělávání a současně otevřeně mluvit o možnosti vzdělávat své děti doma – nyní tedy stále za splnění od státu vyžadovaných podmínek. Nyní jsme kvůli koronaviru v situaci, kdy se to de facto děje v nějaké více či méně řízené míře od škol v každé rodině. Každý rodič musí nebo by měl více času věnovat svému dítěti ohledně jeho vzdělávání. Rozhovorem jsme chtěli rodiče povzbudit, že na to nejsou sami, že vedle své školy či pedagogů, mohou hledat podporu i na výše uvedených odkazech či se tam minimálně inspirovat v přístupu k dětem i k učení jako takovému.

Osobně domácí vzdělávání vnímám pro některé – děti či rodiče nebo oboje dohromady jako možnost získávat poznání jiným způsobem. Především jej vidím pro ty, kterým nevyhovuje leckde přetrvávající systém "odměn a trestů" či "motivace za něco či pro něco" namísto povzbuzování vnitřní motivace a sycení hladu po vědění novými atraktivními impulsy…apod…
Cílem rozhovoru bylo otevřít pokud možno kultivovanou diskuzi o vzdělávání dětí, která tak jako tak probíhá a bude probíhat a současná situace chtě nechtě bude jistě i svým způsobem dost možná "nechtěným katalyzátorem" změn, které přicházejí a s velkou pravděpodobností budou přicházet stále ve větší míře.

Dnešní děti jsou jinde (než např. generace jejich rodičů – tzv. Husákových dětí, kam také patřím)… nenechají se jen tak opít rohlíkem, díky lehce dostupným informacím na internetu, globálnímu propojení světa, možnosti cestovat a poznávat i jiné kultury, jsou hůře "normalizovatelní" od systému než byla naše generace a generace před námi… to je třeba si uvědomit a mít k tomu velký respekt. Rozhodně si nemyslím, že by dnešní mladá generace byla "jen" zpovykaná, apatická, lhostejná a konzumní, naopak je a bude dál než si mnozí z nás dovedeme představit, tzv. generaci Z nebude stačit a nestačí to, co stačilo naší a starším generacím – odmítají a nechtějí pouze papouškovat probranou látku, drtit se nesmyslná kvanta učiva, která jimi projde často jen jako průtokovým ohřívačem….chtějí světu skutečně rozumět, diskutovat, posouvat se dopředu a svět kolem sebe a "nepřebírat " jej po předchozích generacích ve zdevastovaném a vyždímaném stavu. Je to ostatně vidět na silném ekologickém hnutí mladých po celém světě apod.

Pokud nebudeme brát děti jako rovnocenné partnery, nemůžeme se divit, že ony nebudou brát svět dospělých jako přirozené autority, ale naopak jako vynucované a brzdy jejich vývoje proti kterým budou spíš rebelovat nebo jim budou lhostejní. A to by neměla chtít ani jedna strana – ani ti, kteří se snaží mladé edukovat ani mladí, kteří se mohou od předchozí generace lecčemu naučit, pokud od těch zkušených dostanou dostatečný prostor pro sebevyjádření a seberealizaci.

klidné dny všem

ZK

Odpovědět

22. 3. 2020 (01:05)  –  Luděk Blaha

0
0

"Dnešní děti jsou jinde (než např. generace jejich rodičů…)"

Každá generace dětí je jinde, než generace jejich rodičů. V tom není ta dnešní překotně zavirovaná doba nikterak výjimečná.
Jen se to děje tak nějak obdobně podobně.
'chce světu skutečně rozumět, diskutovat, posouvat se dopředu a svět kolem sebe a "nepřebírat " jej po předchozích generacích'
Ty jsi to nezažil? To by bylo ovšem tuze smutné… Viz například odkaz let šedesátých.
Aby se ale světu skutečně rozumělo, aby se mohlo diskutovat a posouvat se dopředu, mělo by se mnohé vědět a umět.
Jinak je to poněkud jalové mudrování.
Možná by bylo při této příležitosti vhodné připomenout, že náš vzdělávací systém je více než deset let po kurikulární reformě, kdy ono učivo je jedním z nástrojů pro rozvoj kompetencí v souladu s průřezovými tématy a s revidovanou taxonomií vzdělávacích cílů. A že domácí vzdělávání je jen jednou z mnoha alternativ, které zaslouží neméně pozornosti.

Odpovědět

22. 3. 2020 (14:14)  –  Zbyněk Konvička

0
0

Vzhledem ke čtenosti tématu a diskuzi si dovoluji sdílet ještě aktuální text od vývojového psychologa Petera Graye publikovaný na portálu www.svobodauceni.cz, od nichž mám svolení text sdílet.


Zavření škol kvůli koronaviru: vzdělávací příležitost

Vzdělání je mnohem více, než to, co je učeno ve škole. Využijte toho.

Pandemie nikdy není dobrá věc. Je to hrozná věc. Ale možná z ní může vzejít něco dobrého. Cokoli, co přeruší naše zvyklosti, nás může vést k tomu, abychom zkoušeli jiné možnosti. Možnosti, které nás z dlouhodobého pohledu mohou posunout. V tomto článku chci mluvit o potenciálních benefitech koronavirem způsobených uzavření škol a zrušení mimoškolních dospělými řízených aktivit, kterými děti před tím trávily mnoho času.

Není žádným tajemstvím, že školní děti poslední dobou trpí přeorganizováním života. Ve škole nebo školní prací tráví více času než doma a mnohé jsou ve zbytku dne zaneprázdněné aktivitami, které řídí dospělí. Děti byly zbaveny svobody objevovat a následovat své vlastní zájmy, vytvořit si sebevědomí a zažít nezávislost, která vychází z vytváření svých vlastních aktivit a řešení svých vlastních problémů. Mezi následky patří rekordní úroveň úzkosti, deprese a dokonce i sebevražd a velké poklesy v kreativitě a pocitu kontroly (řízení) vlastního života mezi dětmi a mladými dospělými. Když jsou životy dětí programovány ostatními, nenaučí se žít vlastní životy. Pokud děti neustále dělají, co jim dospělý řeknou, mají málo příležitostí objevit a následovat, co ony samy chtějí dělat – tedy objevení toho, do čeho jsou zapálené.

Zdá se, že jako společnost věříme, že všechen schooling (přesvědčení o nezbytnosti škol jako institucí zajišťujích vzdělávání, opak unschoolingu, pozn. překl.) a vedení dospělými jsou dobré pro vzdělávání dětí, ale tak tomu není. Vzdělávání, když se nad tím zamyslíme, je mnohem více, než memorování faktů a učení se akademických znalostí vyučovaných ve škole. Stát se vzdělaným znamená zjistit, kdo jste, co rádi děláte, jaké je vaše místo ve světě a naučit se, jak se stát zodpovědným za svůj život a jak řešit své vlastní problémy. Toto všechno vyžaduje svobodu si hrát a objevovat, neomezovanou kontrolou dospělých. Druh svobody, kterou měla většina dětí v minulých dekádách, ale dnes chybí. Teď, díky karanténním opatřením, mají děti příležitost experimentovat se svobodou, pokud jim to dovolíme. Přiznávám, není to plná svoboda, která by byla ideální. Dokud virus koluje, děti nemají možnost se potkávat a hrát si spolu. Ale stejně mají děti najednou více času než kdy předtím si vytvořit a strukturovat své vlastní aktivity.

Jak můžete vy jako rodič pomoci dětem dobře využít tuto možnost? Tady je pár myšlenek.

Nebojte se, že děti budou akademicky pozadu
Skutečně jen velmi málo z toho, co jsme se měsíce učili ve škole, si dlouhodobě zapamatujeme. Jsou důkazy o tom, že znalosti ve školách nejvíce prosazované – čtení, psaní a numerické znalosti, se děti hlouběji učí v mimoškolních aktivitách než ve škole. Oproti populární představě “letního propadu” v akademických znalostech výzkumy ukazují, že znalost čtení a matematické myšlení se může oproti měsícům strávených ve škole rychleji zlepšovat právě během letních prázdnin (více zde). Když si děti čtou pro zábavu nebo řeší skutečné problémy kolem sebe zahrnující matematiku, získávají tyto znalosti ve větší hloubce a způsobem, který dává smysl. Zapamatují si je lépe, než v rámci školní práce.

Po léta dělám výzkum s mladými lidmi zapojenými do Sebeřízeného vzdělávání. Tito lidé nechodili do škol založených na kurikulu, ale byli vzděláváni doma dle myšlenek unschoolingu nebo chodili do škol určených pro sebeřízené vzdělávání. Jako děti se vzdělávaly hrou, objevováním, následováním svých zálib bez toho, aby jim byly nuceno kurikulum. Některé z nich, z různých důvodů, se v jistý moment rozhodly začít chodit na běžnou veřejnou školu. Obvyklým výsledkem bylo, že neměly žádný problém se zařadit do třídy, v jaké by běžně byly, kdyby chodily do školy. Pokud byly v něčem pozadu, rychle to dohnaly.

Pokud škola, do které vaše děti chodí, vyžaduje od žáků dělat určitý počet domácích úkolů za den a zasílat je přes internet, tak by to asi měly udělat, aby nemusely čelit okamžitým dopadům. Většinou ale dokáží dokončit tuto práci v mnohem kratším čase, než jaký vyžaduje běžný školní den, takže jim stejně zbyde dostatek volného času (bohužel, zdá se, že zkušenosti rodičů v České republice jsou odlišné a momentálně se potýkají s velkým množstvím práce, která je po jejich dětech požadována, pozn. překl.).

Umožněte dětem přijímat zodpovědnost a zkoušet nové výzvy
Skrze neziskovou organizaci Let Grow jsme já a moje kolegyně Lenore Skenazy zjistili, že děti by rády převzaly velké domácí práce, u kterých jim zatím nebyla dána důvěra k tomu, aby je dělaly. Například některé děti chtěly samy uvařit jídlo pro celou rodinu, ale neměly k tomu příležitost z důvodu strachu rodičů, že se zraní, nebo se jim to nepovede. Pokud to tak je ve vaší rodině, je to šance pro vás i vaše dítě se naučit něco velmi hodnotného. Můžete se naučit se uvolnit a nebýt takovým perfekcionistou a váš potomek může zažít nadšení z šance sám uvařit. Moje rada je nechat dítě udělat to podle sebe a radit jen, pokud je to skutečně nezbytné z hlediska bezpečnosti, nebo když si dítě řekne o pomoc. Vaření nabízí učení se i v oblastech matematiky a čtení. A pokud se jídlo nepovede, lekcí je, že chyby není třeba se bát, že je to náš nejlepší učitel. Stačí to zkusit znovu.

Tady je další, smělejší nápad. Dle věku vašeho dítěte se jej můžete zeptat, jestli by si chtělo vymalovat pokoj – jakoukoli barvou si přeje! Opět, zbavte se svého perfekcionismu a potřeby kontroly, aby mohlo situaci převzít vaše dítě. Dobře si pamatuji, když mně poprvé rodiče dovolili vymalovat si vlastní pokoj, bylo mi asi deset let. Byla to zkušenost, která mi pomohla vyrůst. V sebevědomí jsem vyrostl o metr do výšky. Rodiče mi dali nějaké instrukce, ale nechali mě to udělat samotného (i když mi rozmluvili, abych pokoj vymaloval černo-žlutými pruhy).

Mnoho dětí, a není to žádné překvapení, by moc rádo zažilo venku nová dobrodružství s pocitem nezávislosti, ale bylo jim to znemožněno obavami rodičů. Například, jedna dívka chtěla na kole objet blok, sama, bez rodiče, který by jel s ní. V rámci projektu Let Grow dívka dojednala s rodiči, že nejdříve sama dojede na konec bloku a zpět, zatímco se jeden z rodičů dívá. Když se to povedlo, dívce umožnili jet na konec bloku a zpátky i bez jejich dohledu. Nakonec dívce dovolili i jezdit kolem bloku. V tomto příkladu rodiče překonali svůj strach v postupných krocích, v procesu, kterému kliničtí psychologové říkají systematická desenzibilizace a dívce se díky tomu mohlo výrazně zvýšit sebevědomí.

Příležitost pro rodinnou pospolitost
Rodiny jsou poslední dobou zaneprázdněné stíháním práce a organizovaných aktivit a mohou mít nedostatek příležitostí se skutečně poznat. Teď je tu šance pro vás a vaše děti zlepšit vzájemný vztah tak, jak se vám to třeba před tím nedařilo. Povídejte dětem příběhy ze své minulosti nebo rodinné historie. Čtěte si spolu skvělé knížky, ty, které si užijí lidé všeho věku. Hrajte si spolu. Možná můžete své dítě naučit nějakou hru, kterou jste hráli jako děti, a dokázat jim, že není nudná. Možná vás vaše děti mohou naučit nějakou svojí oblíbenou počítačovou hru a dokázat vám, že není špatná. Každý se učí! Jedna z mých oblíbených vzpomínek z dětství je z doby, kdy jsme v Minnesotě zapadli na pár dní sněhem a nikdo nemohl nikam jít. Do nekonečna jsme hráli kanastu, hodně se nasmáli, mezi hraním kanasty si četli z našich oblíbených knih. Sněhová vánice vytvořila mnoho problémů, ale díky ní mám vzpomínky, kterých si budu cenit celý svůj život.

Jak si vaše děti budou pamatovat pandemii roku 2020?

Originální článek: Coronavirus School Closures: An Educational Opportunitymm

PETER GRAY
Peter Gray je výzkumným profesorem psychologie na Bostonské univerzitě. Provedl a publikoval výzkum komparativní, evoluční, vývojové a vzdělávací psychologie; publikoval články o inovativních vzdělávacích metodách a alternativních přístupech k vzdělávání; a je autorem Psychologie (Worth Publishers), vysokoškolské učebnice k úvodu do psychologie, která je nyní již v 6. vydání. Vystudoval Columbia University a získal doktorát v biologických vědách na Rockefellerově univerzitě. Jeho současný výzkum a psaní se primárně zaměřuje na přirozené způsoby dětského vzdělávání a na celoživotní význam hry. Jeho vlastní hry zahrnují ne jen výzkum a psaní, ale také cyklistiku, jízdu na kajaku, lyžování a pěstování zeleniny.

Odpovědět

24. 3. 2020 (08:30)  –  Radek Otava

0
0

Chtěl bych na tomto místě pochválit ministra školství Plagu, že nechce rušit prázdniny a v případě, že děti nepůjdou do školy, dá jim maturitu na základě průměru. Doufám, že podobně rozumně se mu podaří najít řešení i pro vysokoškoláky a nebudou se muset o prázdninách učit , tak jak navrhoval např. rektor UK. Bohužel na rozumné návrhy pana ministra zase "zaútočilo" několik pedagogů, kteří jsou zase strašně "důležití".

Něco podobného jsem navrhoval i já v diskusi s panem Adámkem: "V době, kdy stát odpouští lidem a firmám daně a sociální pojištění by měli naši skvělý pedagogové něco odpustit i dětem. Maturitu by mohli dostat všechny děti s průměrem během celého studia do 2, tak jako jim odpustí na základě průměru přijímačky na VŠ"

Takže nepíši žvásty, ale rozumné věci, v nichž mi i ministr školství "dal za pravdu".

Odpovědět

Nový komentář k článku

Pro zapojení do diskuze se nejprve přihlašte ke svému účtu.

Nejste-li registrovaným uživatelem, zaregistrujte se zde. Registrace je jednoduchá a rychlá.