Písecký svět

„Písecká Sladovna je na cestě vytváření nové formy živého kulturního centra, kde se hodnoty tvoří a zprostředkovávají návštěvníkům všech generací,“ píše se na oblíbeném cestovním portálu www.kudyznudy.cz. Sladovna nabízí zážitkové a interaktivní výstavy pro celou rodinu, návštěvníci se mohou těšit na workshopy, animace a další kulturní akce. Je to největší dětská galerie v Čechách.

Od roku 2018 stojí v čele této unikátní instituce Adam Langer. Do Písku dojíždí z Volyně, má dvě děti (7 a 10 let) a ve Sladovně spojil svou celoživotní lásku ke kultuře s ekonomickým vzděláním. Požádali jsme ho o ohlédnutí i výhled do budoucna.

Zavzpomínejme na to, s čím jste do téhle náročné funkce vstupoval – a splnily se vaše plány?

Během roku 2018 jsem se rozkoukával, Tereza Dobiášová mi v tom hodně pomáhala, dotahovala ještě další dva roky některé projekty a obsahové věci. To pozvolné předání bylo velmi důležité. Zjistil jsem, co všechno na bedrech ředitele spočívá a jak různorodé schopnosti a znalosti k tomu jsou potřeba… Dnes myslím, že Sladovna by měla mít šéfa uměleckého a ředitele provozního. V roce 2019 jsem absolvoval dvouletý program specializovaný na umělecký provoz, což nám pomohlo zavést ve Sladovně střední management, rozdělit provoz a ekonomiku… Kolega Petr Brůha se stal vedoucím provozu, to byla velká úleva, Petra Hejtmánková nastoupila jako hlavní ekonomka Sladovny na plný úvazek. V tom roce jsme se pokusili rozjet čtyři velké projekty – s tím, že by bylo bezvadné, kdyby jeden z nich vyšel… A ony se povedly všechny čtyři!

Tehdy jsme v Píseckém světě psali také o spolupráci Sladovny s vídeňským muzeem…

Ano, tehdejší ředitelka Vídeňského dětského muzea ZOOM Elisabeth Menasse souhlasila s tříletým velkým společným projektem Animačního studia – Animation Now!… Zároveň jsem vstoupil do předsednictva asociace Hands On! (pozn. red.: mezinárodní organizace Hands On! International Association of Children in Museums sdružuje přibližně 120 členů ze 40 zemí a zaměřuje se na podporu dětských muzeí a programů pro děti v muzeích), kde už předtím byla Tereza jako jediná zástupkyně východní části Evropy. Asociace Hands On! Sladovně velmi pomohla k rozvoji, je to velká příležitost načerpat kontakty, know-how zahraničních institucí…. Naše Animační studio by bez toho těžko vznikalo. Spolupráce Sladovny s vídeňským muzeem byla uváděna jako výborný příklad dobré praxe, inspirativní propojení praxe zavedeného tradičního muzea s naším svěžím pohledem na animaci. Naše Animárium je skvělé a Trickfilmstudio v ZOOMu s dvacetiletou zkušeností také – a vzájemná inspirace je bezvadná.

Absolvoval jste také stáž v Japonsku…

V Japonsku jsem v roce 2018 dostal skvělou příležitost lektorovat děti a dělat jim program, což zase byla velká zkušenost. Účastnily se tam tehdy kromě nás tři velké instituce – ZOOM Vídeň, mexické Museo de Historia Natural a FRAC Centre z Francie. Vedl jsem dva workshopy pro rodiny s dětmi, bylo tam za dva dny asi 100 dětí a jejich rodičů, kteří s námi vymýšleli mýtické zvíře s vlastním příběhem a vyráběli koláže ze starého německého bestiáře. Workshopy všech čtyř institucí přitom probíhaly naráz a rodiny mohly navštívit každý z nich. Poté hodnotily, který je bavil nejvíce – a zvítězil ten náš. 

Pokračovala pak spolupráce s Japonci?

Oni sem přijeli jako poslední zahraniční návštěva před covidem. Jeli po třech nejvýznamnějších místech v Evropě – Písek, Vídeň, Paříž… (smích). Bohužel covid pak další záměry hodně omezil.

Jak dnes, s odstupem, vzpomínáte na tu dobu proticovidových opatření?

No, vybavuje se mi, jak jsme šli na oběd, a kolega říkal, že se asi všechno zavře, a já tvrdil, že to se přece stát nemůže… A když jsme se vrátili z oběda, tak jsme zavírali. Snažili jsme se v té době udržet co nejvíc demokratické klima a využít karanténu pokud možno smysluplně, dodělali a domysleli jsme některé výstavy, opravili spoustu věcí… Instalovali jsme Animárium, to bylo v té době dost smutné, v jednom velkém mezinárodním projektu jsme měli hrát divadelní představení v Miláně, které se připravovalo dva roky, byly připravené stáže ve Vídni pro naše zaměstnance – a to se všechno rušilo.

To jste byl právě dva roky ve funkci a asi bylo hodně věcí rozjetých?

Ano, mělo se sklízet ovoce ze čtyř velkých evropských grantů, jezdit na zkušenou – což bylo všechno zrušeno. Něco jsme pak po covidu dohnali, stáže probíhaly online, což bylo samozřejmě strašné… Mnoho těch opatření bylo fakt „na hlavu“. Zkoušeli jsme vymýšlet, co se dalo, připravili jsme venku bojovku po městě po domovních znameních, promítání ve výlohách… Uspořádali jsme venkovní happening k nedožitým devadesátinám Radka Pilaře s názvem „Radkovovoko“ (o projektu přinesl Písecký svět zprávu v dubnu 2021), kdy lidi vytvářeli zajímavé fotky za pomoci přemisťování 90 očí vyrobených z magnetické fólie, která držela na kovových předmětech – a z fotografií pak vznikla výborná výstava v Malé galerii… 

Tehdy v důsledku nařízení vznikl i nápad na zavedení časových bloků pro návštěvu výstav…

To se velmi osvědčilo a od té doby je využíváme – zpravidla devadesát minut. Ukázalo nám to úplně nový směr, co se dá v rámci výstavy zažít, je to na pomezí imerzivního divadla (Pozn. red.: v imerzivním divadle se divák volně pohybuje ve vymezeném prostoru, sleduje inscenované situace a může do nich svým jednáním vstupovat) a komponovaného programu, pomohlo to zvýšit možnosti lektorské práce, nabízet návštěvníkům hlubší zážitky. Takže za covidu jsme objevili i některé intimnější, silné prožitky výstav, například výstava Voda mne napadá byla nejprve pro 8 návštěvníků – ale ekonomicky to byla sebevražda…

Jak celkově dopadla doba covidu ekonomicky?

Obvykle máme zhruba 60 procent rozpočtu od města a zbytek je především vstupné a granty – a najednou skoro 40 procent vypadlo! Město nám ale nakonec hodně pomohlo tu opravdu obtížnou dobu zvládnout. Také tým hodně pomohl, měli jsme některé pozice neobsazené a zvládli mnoho činností v užším týmu.

Jaké další novinky se ve Sladovně pod vaším vedením objevily? 

Za důležitou novinku považuji práci s uměleckými rezidencemi – pozveme do Písku třeba na deset dnů různé umělce, kteří pak tady spolupracují, a vznikají společná umělecká díla. Umožňuje to absolutní koncentraci, experimenty a vzájemné promíšení inspirací, dovedností, přístupů a nápadů. Vznikly tak některé výstavy nebo například část konceptu Pískoviště. Tenhle princip já mám zažitý už ze svých studentských let a vím, že je to velmi tvůrčí, všem účastníkům to hodně dá – ten proces společné tvorby je možná ještě důležitější než samotný výsledek… Podobně jsme v roce 2020 vynalezli koncept Laboratoře, kdy zahájíme nedodělanou výstavu, kterou pak dotváříme společně s návštěvníky, hlavně s dětmi. Tomu se říká participativní proces. 

Což používáte i v programu Laboratoř nápadu…

To je opravdu trhák. Projekt Rezidence – Laboratoř nápadu je vlastně výstava, která je vytvořená z nula procent – je to prostě prázdná místnost a tu pak naplňujou děti, většinou jedna třída společně s umělci a pedagogy. Je o to velký zájem v zahraničí a je u toho velká legrace. Experimentujeme s tím, jak děti vpustit do kreativního procesu co nejopravdověji. Iniciovala to moje dcera Tonička – protože když jsem se jí ptal, jaká výstava by měla být ve Sladovně, tak odpověděla, že nejvíc ji baví přemýšlet o tom, jaká výstava by měla být ve Sladovně. Hlavní pravidlo je, že v místnosti dělají rozhodnutí výhradně děti, nesmí tam rozhodovat dospělí. V červnu tu byla na dvoudenním rezidenčním tvůrčím programu volyňská škola, žáci otevřeli velikánský box, v němž se za dva roky nashromáždila obrovská spousta konceptů výstav, roztřídili všechny nápady, vybrali ty podle nich nejzajímavější, a máme teď zpracovaných pět záměrů, o kterých zase ještě dál budou rozhodovat další děti. Tohle je podle nás skutečný participativní přístup, není to hra na participaci, ale děti skutečně rozhodují.

Můžete prozradit některý z vybraných nápadů?

Myslím, že některé se určitě uskuteční, například jako velmi úspěšný děti hodnotily námět na velký labyrint, kterým by návštěvníci procházeli a vždycky by se ocitli u nějaké nory nebo pelíšku, kde může žít nebo spát nějaké zvíře – a dítě se převlékne například do obleku lišky polární a vleze si do jejího pelíšku a tam bude odpočívat a snít…, pak se promění zase v jiné zvířátko… Bude to taková uklidňující, pestrá výstava, kterou vymyslely děti.

Ve Sladovně se tedy asi nepotvrzují aktuální obavy z toho, že děti nemají zájem o skutečné hraní, že se zavírají do virtuálních světů a mobilů… 

S tím problém opravdu nemíváme, jde o to děti naladit a probudit v nich zájem. Děti mají obrovskou fantazii a zájem tvořit něco nového. A v Animáriu zase naopak ukazujeme, jak je možné virtuální realitu využít tvůrčím způsobem, jak pracovat s moderními technologiemi na tabletu a podobně. To ostatně řeší skoro všechna dětská muzea a hledání správné míry je obtížné a stále se to vyvíjí.

Rozvoj Sladovny asi hodně závisí na dobrých vztazích s vedením města?

Musím říct, že cítím opravdu velikou podporu a vzájemnou důvěru, která se pochopitelně od roku 2018 vyvíjela postupně. Samozřejmě vždy po volbách je třeba spoustu věcí vysvětlovat a diskutovat od znovu, ale to k tomu patří. Nyní je po roční intenzivní práci připravená rozvojová strategie Sladovny na deset let dopředu, která jednak analyzuje, co všechno máme za sebou a co aktuálně děláme, ze širší perspektivy cestovního ruchu, ekonomiky, mezinárodních kontaktů, ale i měkkých dopadů na Písek a okolí, a pak se tam porovnávají různé možnosti dalšího rozvoje, řešení případné dostavby Sladovny… Strategii zpracovala profesionální firma a spolupracovalo na tom velké množství lidí, proběhly workshopy, veřejné projednání, zjišťovaly se názory návštěvníků, zapojila se správní a dozorčí rada Sladovny – a vznikl tak velmi kvalitně zpracovaný podklad pro rozhodnutí zastupitelů. 

Lze odhadnout, v jakém poměru se na návštěvnosti Sladovny podílejí místní občané, školy, rodiny, turisté z blízka či z daleka?

I tyto otázky se nám povedlo s pomocí té strategie zčásti zodpovědět, přesná data ovšem neznáme a budeme je díky novému rezervačnímu systému více sledovat. Návštěvnicky atraktivní jsou už samotné nádherné rozlehlé prostory, které nabízí celá zrekonstruovaná část Sladovny – i v evropském kontextu je tahle velikost unikátní. Ukazuje se, co Sladovna Písku i širšímu regionu přináší, že jde o unikátní praktické propojení umění a vzdělávání – a to i v mezinárodním měřítku. Zároveň to ovšem otevírá i otázky týkající se toho, že se velmi nesnadno trefujeme například do nabídek dotací ministerstva kultury, právě proto, že jsme mezioborová instituce… 

Obsahuje analýza i náměty na zlepšení?

I těch tam je mnoho, například už jsme se začali zaměřovat na zlepšení přístupnosti programů pro zahraniční návštěvníky, jazykově bezbariérovými programy i třeba tím, jaké jazykové požadavky máme na nově přijímané pracovníky. Jakmile tenhle materiál projde zastupitelstvem, tak půjde samozřejmě o veřejný materiál, který bude asi zajímavý i pro občany Písku. Velmi povedený byl půldenní workshop se studenty různých škol, především píseckých, který nám přinesl mnoho podnětů týkajících se nabídky pro poměrně nesnadno získatelnou skupinu teenagerů. Uvažujeme i o zřízení vnitřního Adventure Playground – dobrodružného hřiště, což je koncept, který se velmi osvědčil letos v průběhu Pískoviště v prostoru dnes zavřeného venkovního prostoru plaveckého bazénu.

Probíhá nějak spolupráce s ostatními velkými píseckými institucemi – určitě se nabízí Městská knihovna, Prácheňské muzeum?

Na to naráží i zpracovaná analýza, kde se hovoří o tom, že by bylo skvělé propojovat například prostory, možná i nějaké společné zázemí s Prácheňským muzeem, s jehož novým panem ředitelem jsme se už několikrát potkali a myslím, že vzájemná otevřenost k budoucí spolupráci je velká. Spolupráce s knihovnou už probíhá delší dobu, snažíme se koordinovat akce, dlouhodobě spolupracujeme na Pískovišti, poskytujou nám například i prostory k pořádání manažerských workshopů, když potřebujeme být chvíli mimo Sladovnu… Bezvadná je spolupráce s Divadlem Pod čarou i s mnoha jinými místními kulturními spolky. S Centrem kultury se do kontaktu příliš nedostáváme, ale určitě bychom se tomu nebránili. Myslím, že by bylo skvělé, kdyby město zpracovalo celkovou koncepci kultury v Písku. Abychom měli vzájemný přehled, koordinaci, spolupráci, protože nikdo nemá kapacitu, aby sledoval všechny ostatní a věděl o všem, co plánujou… 

Tím, že mnoho návštěvníků přijíždí do Písku díky programům Sladovny, jistě přináší městu, místním podnikatelům, i mnoho dalších zisků… 

Multiplikační efekt spočítaný odborníky podle příslušného vzorce je odhadnutý ve zkratce tak, že Sladovna, která město stojí zhruba 17 milionů ročně, přináší do ekonomického oběhu nejméně 132 – 169 milionů korun, pokud jde o zisk služeb, vytvoření pracovních příležitostí a podobně. Takže i ekonomicky to pro Písek celkově vychází velmi dobře.

Jsou součástí plánů i možnosti rozšíření prostor?

Je to možná hřích, ale lze říct, že už nám Sladovna začala být provozně malá – když sem přijde 60 tisíc platících návštěvníků ročně, což je skvělé číslo, tak jim musíme nabídnout odpovídající služby, například i gastroprovoz a podobně. Plánujeme proto také zadat zpracování architektonické studie, která by ukázala, co vše může Sladovna ještě nabídnout. Sladovna totiž z jedné třetiny stále zrekonstuovaná není. Tenhle materiál by měl být připraven pro příležitosti, které se mohou objevit, třeba v případě dotačních programů je pak třeba zareagovat rychle… 

Kdo je připraven, není překvapen. Díky za rozhovor a ať se vaší – naší Sladovně daří!

                                  ZDENKA JELENOVÁ

 

Fotogalerie k článku