Písecký svět

Natural – prodejnu a jídelnu zdravé stravy v Písku založila v roce 1992 Dagmar Macháčková, od které jste ji koupila před deseti lety. S čím jste do toho šla?

Byla jsem právě na mateřské dovolené s prvním synem , a protože jsme já i manžel vegetariáni, tenhle životní styl nás moc zajímal. Osobní setkání s  paní Macháčkovou mě přivedlo na myšlenku otevřít podobnou provozovnu v Českých Budějovicích. K tomu již ale nedošlo, protože  paní Macháčková mi nabídla možnost převzít její firmu a také mi pomohla na začátku mého podnikání.  

Jaké byly vaše začátky v Naturalu?

Ze začátku jsem prošla všechny pozice, prodávala jsem, pracovala jsem  v kuchyni, abych se detailně seznámila s fungováním firmy. Došlo k personálním změnám a k rozšíření prostor, aby mohla vzniknout samoobslužná prodejna.

Jak to hodnotíte po deseti letech? Splnila se vaše očekávání?

Jde to dobře. Já jsem ani žádná očekávání neměla. Říkala jsem si, že než být někde zaměstnaná, je lepší se zaměstnat ve svém. Ale neměla jsem žádné velké cíle nebo představy čeho chci dosáhnout.

Co udělalo podnikání s vaším soukromým životem? Je náročné to skloubit dohromady?

Před třemi lety jsme otevřeli prodejnu i v Táboře, tu má na starosti manžel, takže jsme do toho zapojeni oba. Já to mám už od začátku nastavené tak, že pro mě bude rodina vždycky přednější než podnikání. Většinou ve firmě netrávím více než osm hodin denně. Hodně práce se nechá vyřídit z domova přes počítač, nebo telefon. Moje podnikání je  vlastně postavené na důvěře k lidem, kteří tady pracují. Důležitější je pro mě mít dostatek času pro rodinu, než být manažer, který je v práci 20 hodin.  Nejmladší syn je ještě předškolák, takže ho vyzvedávám ve školce okolo třetí hodiny a jede se domů.

Plánujete ještě další rozšiřování?

Asi ne. Současný stav nám vyhovuje.

A chcete v budoucnu něco vylepšovat?

Člověk musí pořád sledovat, jak se vyvíjejí trendy zdravého životního stylu. Všechno se stále mění, objevují se nové potraviny. Je nutné číst literaturu, jezdit na různá školení, veletrhy a setkávat se s výživovými poradci. Dále plánujeme postupnou větší rekonstrukci jídelny a kuchyně.

Jak se stravuje vaše rodina? Jste stoprocentní vegetariáni?

Jsme. Já jsem si dala rybu naposledy někdy v těhotenství a manžel je vegan.

A jak u vás funguje stravování dětí?

Já jsem měla ze začátku předsevzetí, jak jim budu do školy vozit zdravé svačiny a obědy, ale bohužel je to časově nad moje síly. Z nabídky školní kuchyně nadšená nejsem. Naštěstí naši tři kluci ve škole jí co je ve škole, doma jí, co je doma a u babičky jí, co je u babičky. Kluci jsou zdraví, sportují a nejsou  moc vybíraví , ale taky jim nevařím to, co vysloveně nemají rádi.

Nemají na ně jiný vliv spolužáci, všudypřítomné sladkosti…?

Zjistila jsem, že si ve škole občas vyměňují se spolužáky svačiny. Ale vysvětlila jsem jim, že když třeba vymění náš koláček v biokvalitě za chleba namazaný paštikou, tak že moc nepomůžou sobě ani tomu spolužákovi, který se stravuje jinak. Myslím, že už to nedělají, že jen chtěli zjišťovat, co mají ti ostatní.

Nedožadují se pizzy, hamburgerů a tak dále?

Já zas nejsem tak ortodoxní. Když jsme třeba na dovolené, zajdeme si na pizzu. Doma jim udělám vlastní pizzu, umelu celozrnnou mouku na domácím mlýnku a pro ně je to pizza jako pizza a jsou spokojení.

Dostávají vaše děti maso?

Maso nevaříme, takže doma ho nedostanou, ale mají ho téměř denně ve škole. Když jsou u babičky, dostanou králíka nebo slepici. Myslím, že maso mají nejméně čtyřikrát týdně.

Rozmazlují prarodiče vnoučata směrem k nezdravé výživě?

Já jsem to začala dělat tak, že když jedou děti k babičce, nakoupím tašku zdravých potravin a vezu to babičce jako dárek. A protože by to sama nesnědla, uvaří to dětem.  Určitě se tam dostanou i k jiným méně zdravým věcem, ale díky přivezenému jídlu toho není tolik. Když jedou děti na tábor, na soustředění, nebo na oslavu ke kamarádovi, tak zdravé jídlo neřeším, aby se necítili vyčlenění. Takže, když jim nic nezakazujeme, berou to přirozeně a jí, co doma dostanou.

Co tedy doma vaříte?

Mám výhodu, protože si večeře nosím z Naturalu.  Vařím jen o víkendech a tam se snažím zařazovat luštěniny, protože je máme rádi. Vařím rychlá jídla, hodně čočku, hutné a krémové polévky, placičky, pohankovou kaši, to kluci milují. Mají rádi syrovou zeleninu, takže často udělám luštěninové či obilninové placičky a velký talíř syrové zeleniny.

Návštěvy už si zvykly, že u vás dostanou zdravé jídlo?

Oni tam i kvůli tomu rádi chodí, protože to mají jiné než doma. Všichni se těší, jestli budou placky a saláty.

Jak moc je pro život důležité, aby děti jedly zdravě už od malička?

Já myslím, že je to hodně důležité. V pubertě se s tím začít nedá, to už je pozdě budovat si nový návyk. Ale pokud je dítě na tohle zvyklé od mala, tak se nebude pozastavovat nad tím, když mu třeba budoucí partnerka bude vařit jáhly a krupky.

Má strava zásadní vliv na zdraví dítěte? Jsou vaše děti zdravé?

Myslím, že má. Naše děti jsou zdravé, mají běžně jednou za rok chřipku. Ve školce to bylo třeba 2x za rok a prodělali běžné dětské nemoci.  U jednoho z kluků jsme řešili ekzém, ale všechno samo zmizelo.

Dají se podle vás stravou léčit nemoci?

Stoprocentně.

I vážné nemoci?

Ano. Já bych určitě nepřehlížela zdravotní péči. Když už je nějaká vážná nemoc, jako třeba rakovina, tak bych rozhodně poslechla radu lékařů. Když už někde bují nádor, tak nemyslím, že by měl člověk mávnout rukou a říct si, teď začnu jíst kváskový chleba a bude to ok. Ale myslím si, že strava z padesáti i více procent může ovlivnit průběh. Takže se nastaví nějaká léčba, a když se k tomu nastaví i to, že tělo nemá zátěž z jídla, tak ozdravení je mnohem rychlejší a efektivnější.

A lehčí nemoci, jako je cukrovka nebo alergie?

Ty se podle mě dají plně vyléčit stravou. Takové případy opravdu jsou. Ale je to hodně i o psychice toho člověka. Když bude někdo negativní, všechno bude pro něj špatně a nic mu nepůjde, tak i kdyby jedl super zdravě, bude stejně nemocný. Já si myslím, že to jde ruku v ruce. To, jestli je člověk pozitivní, soucitný, to podle mě má obrovský význam. Je spousta lidí, kteří jsou hodní, stravují se sice úplně hrozně, ale jsou celý život spokojení. To dělá hrozně moc.

A kdyby někdo s odporem jedl zdravé jídlo, pomůže mu to?

Já si myslím, že ne. Je to opravdu o tom přístupu. Jak to mám vypozorované za celou dobu svého působení v Naturalu, tak pokud je někdo nemocný, chce změnit stravování, ale přitom nechce měnit sám sebe psychicky a duševně, tak mu to moc nepomůže. Ono mu to uleví. Když má někdo velké trápení, tak tahle strava pomůže s tím, že se tělu uleví. Ale že by to bylo zásadní, to si nemyslím. Podle mě by o tom musel být přesvědčený. Když tomu věříš, tak to prostě jde.

Je čas novoročních předsevzetí. Mohla byste našim čtenářům poradit, jak se v tak široké problematice zorientovat a kde se zdravým jídlem nejlépe začít?

Nedávno jsme tady měli přednášku Margit Slimákové a ona to shrnula úplně jednoduše. Když začínáme, je nejlepší začít používat základní potraviny. Říkala, že nezná nikoho, kdo používá základní potraviny a je nemocný. To znamená, že se vaří ze zeleniny, ovoce, obilovin, luštěnin. Nepoužívají se naopak polotovary, směsi. Když si doma uvaříte polévky ze zeleniny, soli, bylinek, tak z takového jídla se nemůže nikdy nikomu přitížit. Kdežto když si koupíte bujóny, předvařené polévky, polotovary omáček atd., tak to není zdravé.

Které potraviny byste z jídelníčku škrtla jako první.

Bílý cukr a cukry jako takové, protože v dnešní době nikdo nepotřebujeme cukr. Cukr je ve všech potravinách, které jíme. Bylo by ideální, kdyby se úplně nechal vyloučit, můžeme ho nahradit například rozemletými rozinkami, jako základní potravinou. Není třeba dětem dávat šťávy, moje děti pijí vodu a nemají s tím žádný problém, od malinka to tak měli. Možná si na návštěvě dají coca colu, ale doma to neřeší. Druhá věc je bílá mouka. Když vypustíme cukr a bílou mouku, máme na půl vyhráno. Bílou mouku můžeme nahradit celozrnnou i jinými druhy. Mouk je spousta – žitná, špaldová, rýžová, pohanková, jáhlová, amarantová. Když dáme polovinu pšeničné a zbytek nahradíme jinými, tak je to super. Třeba udělám dětem lívance a místo pšeničné mouky přidám pohankové vločky. Oni to ani nepoznají a hned je to obohacené o minerály. Za třetí zařadit luštěniny, které mají rostlinné bílkoviny, takže pak stačí maso jednou, dvakrát týdně. Za čtvrté z tuků používat za studena lisované oleje, slunečnicový, olivový, místo margarínů používat máslo, rybí tuky, na mazání raději žervé nebo lučinu než máslo.

Takže pokud tohle od ledna uděláme, změní se náš život?

Já si myslím, že hodně. (smích…) Ono to totiž vypadá jednoduše, ale je to docela těžké. Já sama mám pořád chuť na sladké. A myslím si, že je to návyk z dětství, kdy nám denně dávali sladkosti a bonbony.

A co si dáte, když přijde chuť na sladké?

Já si míchám směsi sušeného ovoce a oříšků, to mě hodně uspokojuje. Nebo si kupuji výrobky, kde je jen slad či sirup.

Kam můžeme jít na radu, když si nejsme jistí?

Doporučuji webové stránky Margit Slimákové, ale kdokoli může přijít i sem k nám a domluvit si konzultaci. Je také možné, že se domluví několik maminek a já je provedu po obchodě a vysvětlím jim, jak se co používá.