Písecký svět

Tento fakt potěšil i hlavního ambasadora tohoto běhu Jana Kollera (52), s 55 góly nejúspěšnějšího střelce české fotbalové reprezentace. Po odstartování Velkého běhu mezi mosty na 10 km Jan Koller poskytl Píseckému světu rozhovor.

Nemohu začít jinak, než se vás zeptat, jak hodnotíte výsledek a výkon české fotbalové reprezentace v kvalifikačním utkání o postup na mistrovství světa v Černé Hoře, kde náš tým zvítězil 2:0?

Utkání jsem neviděl, protože jsem v té době cestoval z Londýna do Prahy, ale doma jsem si pak pustil sestřih. Musím říct, že výkony některých hráčů nebyly zrovna ideální, ale důležité je, že jsme utkání zvládli výsledkově, získali jsme do tabulky cenné tři body. Hráči předvedli rozpačitý výkon, některým se dařilo více, jiným méně, velkou oporou byl brankář Jindřich Staněk, který náš tým při některých velkých šancích soupeře hodně podržel. Kritika se snesla na kapitána mužstva Tomáše Součka, který v současné době nehraje ani v anglickém West Hamu v nejlepší formě, ale je to kapitán a myslím si, že do reprezentačního mužstva patří. Důležité je, že se toto střetnutí zvládlo výsledkově, je potřeba se odrazit od úspěšných pasáží tohoto utkání a poučit se z chyb, kde naše hra nebyla až tak dobrá.

V národním týmu jste hrál mimo jiné také s Pavlem Nedvědem, který nyní působí na pozici generálního manažera české fotbalové reprezentace. Bude jeho práce přínosem pro český fotbal?

Myslím, že určitě bude. Pavel vzal svoji práci velice zodpovědně, on když do něčeho šel, tak vždycky naplno. Před zápasem v Černé Hoře byl po celou dobu soustředění neustále s týmem. A podle slov některých hráčů je příchod Pavla Nedvěda velkým plusem  pro český fotbal, jeho rady mohou některým klukům hodně dát. Pavla znám osobně, vím, jak s týmem žije, jak dovede hráče vyburcovat a motivovat. Čas ukáže, jaké výsledky přinese jeho práce, kde prvořadým úkolem je postup na mistrovství světa. 

Tento víkend jste se zúčastnil hned dvou charitativních akcí. V sobotu to bylo přátelské fotbalové utkání v Praze nazvané Sparťanská tečka, ve kterém se Legendy Sparty střetly s Výběrem Bonyho Wilfrieda. Utkání sledovalo přes osm tisíc fanoušků a celý výtěžek půjde na Nadační fond AC Sparta Praha a také na nadaci Fondation LYA, kterou vybral Bony Wilfried na podporu dětí v Pobřeží slonoviny. Jak jste si užil tento zápas? 

Byla to krásná akce, které přálo počasí a na kterou přišlo hodně lidí, kteří hlasitě fandili. Na obou stranách padlo hodně gólů, a to bylo důležité. Když mě organizátoři pozvali, byl jsem docela v šoku, protože s mnohými kluky ze Sparty jsem toho moc nenahrál, takže jsem se toho zpočátku trochu obával. Z kluků, co jsem jsem ještě potkal na hřišti, tam byli jen Marek Matějovský, David Lafata a Michal Kadlec, s ostatními jsem neměl tu čest si zahrát. Škoda, že nedorazil Yaya Touré, se kterým jsem hrál rok v Monaku, než odešel do Barcelony. Byl jsem ze všech hráčů na hřišti absolutně nejstarší (smích), ale nakonec jsem si samotné utkání i pozápasové posezení hodně užil. Akce splnila svůj účel, výtěžek z ní přinesl tolik potřebné finanční prostředky. 

O den později jste přijel do Písku jako ambasador 3. ročníku Běhu mezi mosty, který pořádají Domácí hospic Athelas a Spolek Přátelé Kamenného mostu Písek. Co říkáte atmosféře na této akci?

Jsem na této akci poprvé a musím říct, že zdejší atmosféra mě doslova strhla. Baví mě být tady společně s tolika lidmi, kteří se těší na samotný běh, a když vidím, kolik je tady malých dětí, které chtějí sportovat, tak je to až neskutečné. Příští rok bych se možná zúčastnil některého z běhů. Nejsem zrovna připravený na to, chodit jen tak běhat, protože pohyb mám spojený převážně s nějakým míčovým sportem, ale vážně zvažuji, že bych se příští rok přihlásil a pomohl tím, jako všichni ostatní, dobré věci. 

Kdy jste byl Domácím hospicem Athelas oslovený, abyste se stal ambasadorem tohoto běhu?

Oslovený jsem byl už v loňském roce na druhý ročník Běhu mezi mosty, ale ve stejném termínu jsem přislíbil účast na jiné akci, což nešlo zrušit. Ale přislíbil jsem svoji účast na letošní třetí ročník a jsem tady. Musím říct, že jsem příjemně překvapený z toho, jak se dámy, nejen z Athelasu, zhostily organizace tak náročné akce. Říkaly mi, že jak skončí tento ročník, začnou hned připravovat ten další. Musím před nimi smeknout, protože to dělají skvěle. Důkazem toho je, že každým ročníkem se počet účastníků zvyšuje a tím se získávají peníze pro náročnou práci Athelasu. Je vidět, že lidé z Písku a blízkého okolí jsou sportovně založení a udělat něco pro charitu jim není cizí, právě naopak. Přijdou běhat do krásného prostředí centra Písku, je to skvělá akce s výbornou organizací, na které se podílejí desítky dobrovolníků. A ti všichni si zaslouží velké uznání.  

Teď trochu odbočím, když jste hrál francouzskou ligu za AS Monako, potkal jste se v tomto týmu s dalším českým reprezentantem, Jaroslavem Plašilem. O něm se prakticky nemluví. Kde teď působí?

(Smích) To je opravdu náhoda, že se ptáte zrovna na něho. Jarda mi před několika dny telefonoval, že chystá na květen příštího roku rozlučkový zápas v Opočně, kde se narodil, tak jestli bych si nepřijel zahrát. V současné době působí ve francouzském klubu Girondins Bordeaux jako asistent trenéra rezervního týmu, hrající pátou nejvyšší soutěž. 

Nedávno jste řekl, že fotbalu se už moc nevěnujete, vaším hlavním sportem je nyní padel?

Je to pravda. Padel je nyní mojí hlavní pracovní náplní a mám obrovskou radost z toho, že zájem u nás je o něj až neskutečný. Vím, jak to funguje v Evropě i ve světě, kde má padel velkou popularitu, a ta teď konečně dorazila i k nám v hojném měřítku. Letos v únoru jsme otevřeli v Praze na Smíchově padelové centrum a během posledního období jsem tam poznal snad tisíc nových lidí. Za měsíc odlétám na mistrovství Evropy veteránů do Valencie reprezentovat Českou republiku, a už se na to moc těším. U nás je padel ještě okrajovým sportem, oproti světu jsme ještě outsideři, takže do Španělska pojedeme spíše sbírat zkušenosti. A také vyhrát nějaký duel, což se nám loni na mistrovství světa podařilo. To bylo velké překvapení. Pojedeme v pozměněném složení, hrát bude i bývalý fotbalista Sparty Bořek Dočkal, takže jsem zvědavý, jak si tam povedeme.

Hrajete ještě fotbal za starou gardu Borussie Dortmund?

Samozřejmě. Před měsícem jsme byli v Singapuru, kde jsme startovali na dobře obsazeném turnaji. Účastním se tak čtyř nebo pěti akcí do roka a je příjemné se potkávat s bývalými spoluhráči. Letos v červnu hrála stará garda Dortmundu na stadionu Santiago Bernabeu proti Realu Madrid, tam jsem ale z časových důvodů nebyl. No, a zanedlouho nás čeká cesta za fotbalem do Jižní Koreje.

Text a foto František BOŘÁNEL

Fotogalerie k článku