Písecký svět

Mohl byste stručně představit svou osobu? Co vás přivedlo ke studiu romistiky na Univerzitě Karlově a jaké jsou vaše další aktivity?

Jmenuji se Michal Mižigár, jsem z Písku. Jsem nejstarší ze čtyř sourozenců (Jan, Anna, Sabinka). Ke studiu romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mě přivedla nenaplněná touha po znalostech o romské historii, jazyku, osobnostech. Co Čech má možnost se naučit o sobě ve škole během devíti let, Rom nemá kde. Já ještě pocházím z doby, kdy se na základních školách neobjevovalo v osnovách základní školy na první stupni vůbec nic a na druhém stupni už si pamatuji, že jsme se něco o Romech učili v rámci občanské výchovy. Co mě přivedlo k romistice, to byl hlavně i zájem o jazyk a jeho dialekty a historii. Protože většina informací jsou odborných knih a vědeckého charakteru a člověk, který to nestuduje nebo nezná, se v tom vůbec nevyzná. A jaké mám aktivity? Jsem hlavně koordinátorem vzdělávacích projektů v občanském sdružení  Miret (Mezinárodní Iniciativa pro Rozvoj Etnické Tvorby), který založila zpěvačka a hudebnice Ida Kelarová. V tomto sdružení se snažíme pomáhat romským dětem, nejen aby si dokončili základní vzdělání a pokračovali ve studiích na školách. Občas jezdím dělat besedy a přednášky, doučuji romské děti, aby se dostali na střední školy, a momentálně se snažím pracovat s romskou mládeží i u nás v Písku.

Popsal byste romskou komunitu v Písku? Její historii ve městě a jak je početná?

Vím, že Romové žili v Písku před válkou, to ještě kočovali a to byli původní čeští Romové, kteří pak byli deportováni do Letů u Písku a ti, kteří přežili, byli deportováni do Osvětimi. Po válce začali komunističtí náboráři nabírat Romy z východního Slovenska, aby pracovali ve fabrikách a později začali přijíždět i Romové za západního Slovenska. Jsou to odlišné skupiny Romů, každá má svůj jazyk. Romové z východního Slovenska mluví ještě romsky a ti ze západního Slovenska spíše záhorackým dialektem slovenštiny, protože v této části Slovenska  romština vymřela a mluvčích tohoto dialektu není hodně. V Písku žije podle mého odhadu na 500 – 600 Romů. Samozřejmě tu ještě žije jedna rodina maďarských Romů.

Co nejvíc trápí Romy v Písku? Co jim naopak ve městě přináší radost?

Největší problém, který slyším od většiny Romů, je diskriminace, ze které vzniká u Romů nezaměstnanost a z toho zase vzniká zadluženost a jiné věci. Romové se naopak mohou radovat z toho, že nyní je v Písku cílevědomější mládež, studují na SOU či středních školách, jako jsou Obchodní akademie, Střední průmyslová škola a jiné.

Jaké jsou podle vás nejzásadnější problémy romské komunity v Písku?

Myslím, že tu jsou tři hlavní problémy: toulající se mládež, nevzdělanost a diskriminace a z těchto hlavních problémů se odvíjejí ty další. Kvůli toulající se romské mládeži může narůst napětí mezi lidmi ve městě. Nevzdělanost se projevuje s diskriminací nejvíce na pracovním trhu, z čeho samozřejmě vzniká další problém nezaměstnanost a z toho zadluženost a sociální vyloučení.

Proč jsou například Romové v Českém Krumlově vcelku dobře integrováni do společnosti, kdežto v jiných městech to bývá problém? Máte o krumlovské komunitě nějaké informace a daly by se z tohoto města převzít nějaké zkušenosti i pro Písek?

Určitě dalo. Radní Českého Krumlova si uvědomovali, že komunistický režim Romy naučil na dávky, dával děti do zvláštních škol, a proto se hned po roce 1989 začali o své Romy starat, zatímco v jiných městech vystěhovávali Romy z center na sídliště a za města. Takto vznikly vyloučené lokality.  Proč se v Českém Krumlově takto zachovali? Je to logické. Český Krumlov, krásné město, jsou tam památky, jezdí tam mnoho cizinců a tam si nemohli takové problémy dovolit. Ihned začali Romy podporovat v podnikání. Dneska jsou známé tamní romské penziony či restaurace Cikánská jizba, kde je k poslechu živě tradiční romská hudba a lidé si tam mohou dát romské speciality, ale třeba i halušky. Písečáci jsou závistiví, nechtěli podpořit ani komunitní centrum. Tady v Písku by to nemohlo vůbec fungovat a nejen tady ale v celé republice tak jako v Českém Krumlově.

Jak vnímáte nedávné události v Českých Budějovicích a v dalších městech republiky? Proč si myslíte, že se majorita vůči Romům začíná stále více vyhraňovat? Co pro lepší soužití mohou udělat sami Romové?

České Budějovice a jiná města jsou důkazem toho, že Romové v českých krajích nejsou moc vítáni a až přímo nenáviděni. V Českých Budějovicích vyvolala tyto demonstrace s prominutím blbá dětská rvačka. Lidé žijí z předsudků o Romech, které podporují média pobuřováním veřejnosti proti Romům s neověřenými zprávami a k tomu ještě takové lži jako například: paní říkala, že jedna cikánská rodina, kterou zná, pobírá sociální dávky třicet tisíc měsíčně, což vyvolá v pracujících lidech závist a tím to vše začíná, ale nikdo si nic neověří a každý všemu věří. Co mohou udělat Romové pro lepší soužití? Ať posílají své děti do školy a starají se o ně, jak se má, aby se netoulaly po ulicích.

Jak je majoritou vnímána nezisková organizace Naděje, která pomáhá především romským dětem? V čem vidíte Písku její největší přínos? Jak je využívána a vnímána samotnými Romy?

Na tuto otázku nedokážu odpovědět, to byste se museli zeptat přímo lidí. Největší přínos vidím v přípravě romských dětí do základních škol, to si chválí hlavně maminky, to slyším velmi často. Generace školáků tento klub využívá coby prostor, kde si mohou zahrát na klávesy a trávit svůj volný čas. Naděje neposkytuje služby jen Romům, ale i Neromům.

Byl jste zastáncem vzniku komunitního centra na sídlišti Portyč. Proč si myslíte, že se zvedla tak silná vlna nevole a nepochopení ze strany písecké majority? V čem mohlo být toto komunitní centrum užitečné?

Neřekl bych, že to bylo nepochopení ze strany písecké majority, ale touha chtít Romy nepochopit a vůbec jim nedat žádnou šanci. Lidé si myslí, že na Romy jdou velké peníze a Romové pobírají vysoké sociální dávky, což není pravda. Komunitní centrum mohlo sloužit jako místo pro mládež, která den co den postává na nábřeží Otavy před kinem a před bývalou hospodou Platan ve Dvořákově ulici. Nevím, proč by to měli děti zničit? V Palackých sadech bylo piano, romské děti tam hrály celé dny. Lidem se to líbilo. Ukradl to piano někdo, zničil to? Maximálně ho mohli rozladit ti, co neumí hrát na piano. Bylo to velice zajímavé dokonce na Facebooku se objevovaly kladné statusy o romské mládeži s pianem, ale proč? Protože každý má dělat to, co ho baví. Jinak chci říci, že většina romských dětí pochází ze sociálně slabších rodin. Tyto rodiny jsou v situaci, jakou si ostatní lidé neumí představit. Jde o to, že ti lidé mají jediný cíl, aby se jejich děti dobře najedly a mohli je poslat do školy se svačinou. Není to o tom, že rodiče o ně nemají zájem, ale musí řešit jiné věci a tímto není v rodině kladen důraz na vzdělání. S dětmi se musí pracovat v rámci aktivit, které je baví a tímto je můžete motivovat, ale to není otázka jednoho dne. Právě v tomto by mohlo být to komunitní centrum užitečné.

V České republice jsou údajně desítky neziskových organizací, které se snaží více integrovat Romy do společnosti? Jaký dopad mají podle vašeho názoru jejich snažení a aktivity?

Ano, jsou zde organizace, které rozjíždí super etnobyznys a své povinnosti si odfajfkují. A pak tu jsou organizace, které potí krev a pracují úmorně a setkávají se s mnoha překážkami. Nejhorší je, že v České republice se finance, které jsou v Evropské unii určené na romskou problematiku nevyužívají jak mají. Bohužel končí tam někde nahoře a neziskové organizace nemohou pracovat, jak by měly. A třeba u nás v Písku díky závistivým občanům se tyto finance nemohly použít na ono komunitní centrum, které město mělo v plánu. Lidé si myslí, že se pomstí Romům, ale to není pravda. Musí se dělat vše, aby Romové chodili do běžných základních škol, měli vzdělání a uplatnili se na trhu práce, jinak to bude ten samý kolotoč. Bude se dokola rodit nová nezaměstnatelná generace Romů a budou na tom doplácet právě tito lidé, kteří pracují.  A to se netýká jen Romů ale všech těchto lidí, kteří jsou sociálně slabší či jsou sociálně vyloučení. Ale jak vidím, tak lidem vyhovuje na ně celý život doplácet a organizovat pro stát drahé pochody proti Romům. Tito lidé vlastně ubližují sami sobě a svým dětem.

Proč si myslíte, že jiné národnosti jsou v České republice vnímány většinou pozitivněji než Romové? Co podle vás většinové společnosti na Romech nejvíc vadí? A co by se s tím dalo dělat?

Nemyslím si, že pozitivněji nejsou vnímáni v České republice jen Romové, ale například i Židé. Tyto dvě skupiny lidí žijí na území naší republiky už několik staletí a lidé už v historii byli proti Romům. A proč? Ve střední Evropě je to celkem pochopitelné, zde žádá jiná etnika kromě Romů a Židů nežila, a proto Češi vůbec nejsou připraveni na multikulturní společnost, tohoto jevu jsou důkazy úspěšní Romové, kteří se prosadili úspěšně na trhu práce v západní Evropě, kde žije více národností a Romové tam nikomu nevadí. Myslím, že většinové společnosti na Romech nejvíce vadí, že děti postávají venku a řvou, což je pochopitelné. Dále uznávám, že ne všichni Romové jsou stejní, jsou mezi námi i tací, kteří nám dělají ostudu, ale takové lidi najdete v každém národě. Nejvíce většinové společnosti vadí na Romech už jenom to, že jsou Romové a jejich kultura. Většinová společnost, raději přijme Vietnamce, Mongolce, Ukrajince a další jiné národy, bude obdivovat jejich kuchyni, tradice, ale ty romské ne už jen kvůli tomu, že je to romské. Nejhorší ale je to, že samotní Romové se stydí za svou kulturu, protože jejich kultura byla po celá staletí většinovou společností hanobena, zesměšňována a ponižována. Zde je vidět, že většinová společnost má problém s Romy, který se nazývá předsudek a tento problém je dědičný z generace na generaci.

Proč nazývám tento problém „dědičným“? Protože lidé, kteří neměli Romy rádi, měli děti, které se vše učily od svých rodičů a zase se od nich inspirovaly jejich děti. Tímto způsobem tyto předsudky, které se mohou proměnit až ve velikou nenávist například za druhé světové války či v dnešní době ve formě demonstrací proti Romům, má velkou šanci přežívat ve všech dobách. Jednoduše řečeno: kdo chce psa bít, vždy si hůl najde.

Co by se s tím dalo dělat? Je třeba dát do školních osnov více informací o multikulturalitě, nesegregovat děti ve školství, dát Romům práci, aby se mohli setkávat s většinovou společností. Zde musí dojít k interakci, k výměně názoru, tyto dvě skupiny lidí musí zažít situaci, aby si měly co říct třeba i v pracovní formě a to už otevírá brány, protože ten Gádžo (Nerom), pozná, že ten Rom, není až tak špatný, jak si o něm myslel. Těžko k této situaci dojde v dnešní době, kdy romské děti jsou ve zvláštních školách a Romové zastávají podřadné funkce na pracovním trhu jako dlaždiči, pracovníci v městských službách, schované pomocné síly v kuchyních, protože by to jídlo v restauraci lidé jinak nejedli, a to se musí zlomit.

Mezi lidmi se stále ozývají hlasy, že je u nás špatně nastavena sociální politika státu, a že Romové jen využívají či zneužívají sociálních výhod. Jaký je na tuto problematiku váš názor?

To slyším všude. Ať Romové sociálních dávek využívají či zneužívají, je tady pořád jeden problém, který se nevyřeší během dvou tří generací. V historii se pořád někdo o Romy staral ať už negativně nebo pozitivně. Romové neměli možnost plánovat domácí rozpočet a naučit se hospodařit.

Ještě před padesáti lety Romové na východním Slovensku nedostávali mzdu ve formě peněz, ale ve formě jídla na několik dnů od sedláků, u kterých pracovali. Nebylo kde se naučit plánovat a hospodařit na celý měsíc. Poté tito Romové byli verbováni do Čech po druhé světové válce a zde dostávali peníze. Začalo se objevovat to, že tři čtyři dny po výplatě už neměli žádné peníze. To byla ta neschopnost hospodařit. Nebyla to neschopnost úmyslná, ale neznalost toho. Představme si, kolik času na to měli neromští sedláci, aby se naučili hospodařit. Kolik uplynulo generací? K tomu ještě mějme na paměti, že Romové celou dobu pořád čelili různým omezením a zákazům, například před válkou Romové nesměli navštěvovat větší města, jezdit vlakem… atd. Tímto nechci říci, že se to týká všech Romů. Třeba v u nás v Písku některé rodiny ze za minulého režimu měli velice dobře.

Proč je tu ale ten problém se sociálními dávkami? Komunistický režim ničil doslovně romskou kulturu, hanobil, zesměšňoval a ponižoval ji. O tehdejších cikánech (záměrně malé „c“) se nemohlo mluvit jako o Romech, ale jako o sociálně a kulturně zaostalých občanech Československa jenom kvůli tomu že mluvili romsky a měli jiný způsob života. Byly to jejich předsudky, nadřazená a etnocentrická neznalost romské kultury. Raději Romům vypláceli čtyřicet let sociální dávky, umísťovali děti do škol, sterilizovali ženy, vybírali od dětí korunové pokuty ve škole za romské slovo, které neuměly říct česky. K tomu ještě automatické přesouvání romských dětí do škol a poté do fabrik. Romové si to nemohli uvědomovat, protože to pro ně byl lepší život než na východním Slovensku, kde ještě dodnes existují chudobné chatrče v osadách bez elektriky, vody atd.

Je těžké pro Romy sehnat a udržet si v Písku práci? Dalo by se odhadnout, kolik píseckých Romů se snaží si práci aktivně hledat a pracují a kolik raději zůstává na sociálních dávkách?

Úkolem romisty není počítat, kolik Romů je na sociálních dávkách či není, ale zkoumat kulturu a jazyk Romů. To, na co se ptáte,  na to vám přesně odpoví lidé ze sociálního odboru či úřadu práce. Ale co já vím, tak pro Romy je velice složité sehnat, ale i udržet si práci a to ne jen v době, kdy není krize a nejen v Písku. Je mi líto, jak často slýchám „… zítra jdu na pohovor a uvidíš, že mě nevezmou. Přes telefon ti řeknou, že ano, je tam volné místo a na vrátnici už mi řeknou, že místo je obsazené…“ Tato odmítnutí jsou velice demotivující a nedivím se, že pak někteří Romové totálně přestanou věřit, že by mohli mít lepší práci a vzdávají boj už předem, ale i přesto je obdivuji, že jsou schopni dojít na další pohovor. Kolik Romů se snaží aktivně vyhledávat práci, to vám přesně neřeknu, protože to vědí přesně na úřadě práce, ale je jich většina. Důkazem toho je, že je většina pracujících Romů v městských službách. Jen kdyby dali zaměstnanci šanci Romům a nevztahovali špatnou zkušenost na všechny Romy.

V čem mohou být Romové přínosem pro společnost, co mohou nabídnout – je to zajímavá kultura, tradice či jiný pohled na svět?

Romové nemusí být přínosem, oni už jsou přínosem ne jen pro tuto společnost, ale pro celý svět. Bohužel Gádžové zde mají problém s Romy. Nejsou schopni si přiznat, že ten úspěšný Rom, se kterým mluví, je jeden z těch, které nemají rádi a ihned tomu Romovi povědí, že je výjimka a budou ho chválit až do nebes a nabízet mu lepší místo mezi Neromy a ať zapomene na svou rodinu. Řekl jsem to docela tvrdě. Tímto nechci všechny Neromy odsoudit, ale pořád ukazuji, že každý Nerom má v sobě tuto tendenci, třeba si ji ani neuvědomuje a bohužel samotní Romové pak tomu přihrají tak, že se stydí za svůj původ a bojí se v prestižnějším zaměstnání prohlásit, že je Rom, aby nebyl vyloučen ze zaměstnání. Mezi Romy nejsou jen významní muzikanti, kteří ovlivnili neromskou hudbu v Evropě a ze které čerpali významní hudební skladatelé, ale i spisovatelé, režiséři, ale i pedagogové, profesoři, lékaři, právníci, ale i učitelé, manažeři a zdravotní sestřičky a také dost studentů. Ale jak říkám, většina z nich chce mít „klid“ a dobře placenou práci, tak ze sebe udělají cizince. Bohužel to takto funguje. Myslím si, že o všem vypoví tento příklad na jedné romské rodině. Rodiče jsou tzv. Husákovy děti, mají tři děti. Otec podniká v dláždění. Žijí si na slušné úrovni a mohou si dovolit jet na dovolenou do Egypta. Tam se potkávají s Čechy, se kterými si rozuměli a prožili skvělou dovolenou. Matka rodiny se mi chlubila, jak s nimi vycházeli pěkně. Já jsem se jich schválně zeptal, jestli věděli ti lidé o nich, že jsou Romové. „Zbláznil ses, oni byli samí doktoři, právníci a vystudovaní lidi a já řeknu o sobě, že jsem Cigánka.“ Svým neromským přátelům řekli, že jsou Italové či Řekové. Na tomto je vidět, jak mnoho Romů se hanbí za svůj původ a škodí jim to a pomáhají tímto většinové společnosti neumět si představit úspěšného, pracovitého Roma, ale udělat z něj „výjimku.“

Co byste na závěr vzkázal samotným Romům a většinové společnosti?

Romům bych chtěl vzkázat, aby dávali šance svým dětem a posílali děti do škol a aby se nestyděli za svůj romský původ. Za co se stydí, že se narodí a už umějí dva jazyky? Že předkové Romů ve starověké Indii žili ve vyspělé civilizaci, kde fungovala kanalizace, bazény, písmo, zatímco evropské národy ještě kočovaly?  A většinové společnosti bych chtěl vzkázat, aby nevěřili všem polopravdám o Romech a neházeli všechny do jednoho pytle. Všem lidem bych chtěl vzkázat, že nejsme nic jiného než lidi.

Rozhovor byl publikován také v 2. čísle tištěného vydání Píseckého světa.

Fotogalerie k článku