Přihlášení

Celodenní exkurze průmyslováků za českou kulturou a historií

29. 6. 2019 | Ludmila Klavíková | Diskuze (0) | Školství

Koncem června jsme se my, třída B3.I společně s třídou C3.E, vypravili do Prahy do Národního divadla. Na programu byla hra Manon Lescaut.

Ještě před tím jsme měli navštívit Strž u Dobříše, Památník Karla Čapka, a Národní památník hrdinů heidrichiády v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje.Vyjížděli jsme z Písku v 10:15, o patnáct minut později oproti časovému plánu, protože dva nejmenovaní studenti zaspali. Po zhruba hodině v autobusu jsme dorazili k naší první zastávce, což byla Strž. Potom jsme už zamířili dovnitř, kde jsme vyslechli vyprávění o životě Karla Čapka a jeho vztahu ke Strži. Následně jsme si celou expozici prošli. Před odchodem k autobusu si ještě někteří zakoupili sběratelské předměty, jako například turistické známky, vizitky a další.Následoval zbytek cesty do Prahy. Pan řidič nás vysadil u Tančícího domu, odkud to byl jen kousek k naší druhé zastávce. Tou byl Památník hrdinů heidrichiády. Tam jsme, nejprve dole v kryptě a potom i nahoře v samotném chrámu, vyslechli příběh parašutistů, kteří svým činem zasadili důležitou ránu nacistickému Německu. Paní průvodkyně byla zřejmě zkušená vypravěčka, podala nám ten příběh velmi napínavým způsobem. Všichni se zaposlouchali a po celou dobu nebyl slyšet jediný telefon. Což je ve skupině čtyřiceti mladých lidí skutečná vzácnost.Potom jsme se přesunuli na Václavské náměstí, kde jsme dostali rozchod, během kterého jsme si měli dojít na oběd a někde se převléct do svátečního oblečení, jelikož naší třetí a poslední zastávkou bylo Národní divadlo. Rozešli jsme se, každý šel, kam chtěl nebo potřeboval, většinou v malých skupinkách. Naše skupinka zamířila nejprve na pozdní oběd. Zatímco jsme seděli v KFC a čekali, až se přežene déšť, který se venku spustil, přemýšleli jsme, jak provedeme to převlečení. Nakonec jsme se shodli, že nejrozumnější bude zajít do některého obchodu s oblečením a zeptat se, zda nás nechají převléct v kabinkách. V prvním takovém obchodě nás odmítli, ale to bylo z důvodu dlouhé fronty u kabinek. Zkusili jsme obchod hned vedle a tam nás pustili.Následoval sraz se zbytkem tříd v půl šesté na Jungmannově náměstí. Samozřejmě se to neobešlo bez drobného zdržení, neboť další nejmenovaní studenti si s časem příliš hlavu nelámali. Nakonec jsme přeci jen vyrazili. Došli jsme k divadlu, kde jsme necelou hodinu prostáli u dveří. Když nás konečně pustili dovnitř, zamířili jsme nejprve do šaten, kde jsme odložili ruksaky a usadili na svá místa. Naše třídy byly rozmístěné na druhém balkoně a několika lóžích ve stejném patře.Potom hra konečně začala. Jednalo se o hru Manon Lescaut, která, jak bylo z několika prvních scén patrné, pojednává hlavně o lásce. Ale tak zvláštním a komplikovaným způsobem, že někteří z nás to moc nepochopili.Když hra skončila, což bylo někdy kolem deváté večer, zamířili jsme přes Most legií na druhý břeh Vltavy, kde na nás čekal autobus. Naštěstí nás už nic nezdrželo a vyrazili jsme ve skvěle klimatizovaném autobuse zpět k domovu.

Pavel Štěpánek, 3. ročník SPŠ a VOŠ Písek

 

0
0

Diskuze k článku +

Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!

Nový komentář k článku

Pro zapojení do diskuze se nejprve přihlašte ke svému účtu.

Nejste-li registrovaným uživatelem, zaregistrujte se zde. Registrace je jednoduchá a rychlá.