Dělat, co tě baví, zakázáno!
Poslední dobou jsem se nesčetněkrát setkala se situací, kdy byl člověk veden k tomu, aby dělal pouze to, co „je považováno za správné,“ a ne to, co by doopravdy chtěl. Reagovat zde chci na jednu konkrétní událost, která se mi přihodila ve škole.
Vše začalo tak, že jsem se úplně náhodou v listopadu dostala na školu, kam jsem popravdě ani jít nechtěla, ale přihlášku jsem si pro jistotu podala. Snad kdyby náhodou. A jak čas plynul, opravdu jsem se v ní nakonec ocitla.
Nejprve jsem si řekla: Nu což, základy pro tento obor mám, aspoň vše budu mít o to jednodušší. Což sice pravda byla, ale již po pár týdnech mi tato škola začala připadat jen ztrátou času, takže jsem o jejím případném dodělání začala silně pochybovat.
Naštěstí se mi v nedalekých Českých Budějovicích podařilo narazit na jinou vyšší odbornou školu, která zrovna tento rok otevřela svůj nový obor – ten, který jsem vždy studovat chtěla, zajímal mě a už více jak 10 let je mým hlavním koníčkem. Řeč je o novinařině a psaní.
Rozhodla jsem se ji tedy zkusit. Poslat přihlášku a čekat. Hodila jsem stranou všechny tendence zkusit studovat archeologii a egyptologii, a dát se na něco, pro mě bude mít i v budoucnu velký přínos a nebude nouze se poté uchytit v praxi a následně i v práci.
Bohužel, když jsem na své škole nyní ke konci roku začala oznamovat, že zkoušky dělat nebudu, protože jsou mi zbytečné, když ročník ukončovat nechci, vrhla se na mě vlna kritiky. Proč sem vlastně lezu, když to dodělat nechci, proč chci odejít, vždyť základy pro tento obor mám, odejít je jen útěk před sebou samotnou, stejně se sem vrátím a ještě budu prosit, aby mě přijali zpátky… Zkrátka jsem svým odchodem naštvala každého učitele, co mě učil. Někteří se mi vysmáli, že jinde to stejně lepší nebude, jiní se s tímto faktem nehodlali smířit. Nastal nekonečný kolotoč přemlouvání, ať zůstanu, že to dělám pro sebe a budu se mít aspoň kam vrátit, když mi nová škola nevyjde. Věřte mi, vrátit se opravdu nechci. Snad jen jediná paní učitelka mě překvapila svými slovy, že mi přeje, aby mi jiná škola vyšla, když pro mě bude mít smysl v tom, že budu dělat přesně to, co v životě chci, a baví mě.
Otevřelo mi to oči. Nevím, zda se mě snaží přemlouvat, protože nemají příliš mnoho studentů. Taktéž mám ale pocit, že když už tu jednou jsem, musím to prostě dodělat, jinak všechny akorát naštvu, budou se mi smát, anebo se opovrženě tvářit, že „utíkám.“
Rozhodnout se a jít si za svým životním cílem, za to se dnes očividně sekají hlavy a stanete se za to terčem kritiky, takovou černou ovcí, co vybočuje z jistého „normálu.“ Protože dnes se sluší dělat to, co vás nebaví, jen proto, aby vám to sypalo peníze, chodili jste do školy/práce s nechutí jen proto, abyste nebyli za ty, co si dovolili jít jinou cestou, než celý tento systém nařizuje.
Inu, snad nová škola vyjde a já do ní konečně budu chodit s chutí a těšit se z toho, že mohu i studovat to, co mě baví a vždy bavilo. I když budu považována za toho, kdo utekl, budu ráda za to, že jsem udělala aspoň tento malý krůček k tomu, jít si dál za tím, co doopravdy chci. A přála bych si, aby i ostatní se vykašlali na předsudky okolí a poodstoupili z davu a šli si za svým. Mnohem víc vás pak život bude bavit a práce těšit.
Diskuze k článku 
Logika poněkud mi uniká.
Titulek článku by měl zřejmě znít : 'Nedělat, co tě nebaví, zakázáno!'
Pointou tohoto článku je, že některé školy dnes si snaží udržet své studenty napříč tomu, že je daný obor nebaví a chtějí odejít. A když už jo zjistí, že je nepřemluví, začnou jim aspoň házet klacky pod nohy či je ponižovat, že na jinou školu stejně nemají a ještě se rádi vrátí. Nedokážou se smířit s faktem, že žáci odchází, protože zjistili, že je třeba tento obor nebaví a chtějí zkusit něco jiného, co je bavit bude. Nebo prostě jen svůj smysl, co chtějí dělat, našli až později. Na vysvětlenou, kdyby to bylo z článku málo pochopitelné.
Protože proč by někdo odcházel z jejich školy, že? Vždyť je ta nejlepší…
Pointa ie vtipný, překvapivý závěr. Viz slovník cizích slov.
Podstatou článku tedy je, že se někdo někomu pokouší bránit v tom, aby nestudoval obor, který jej nebaví.
V tom případě děkuji za potvrzení skutečnosti, že titulek článku není v souladu s jeho obsahem.
Pane Blaho, jak tak pozoruji vaše reakce pod články, nemohu se zbavit dojmu, že za každou cenu reagujete pod cokoliv, co má písmenka a bohužel reagujete špatně. Titulek článku je samozřejmě v pořádku. Protože "Dělat, co tě baví, zakázáno" znamená, že autorce článku bylo na současné škole slovně bráněno v odchodu z této školy (či byl její odchod ze školy zesměšňován ze stran učitelů), aby mohla někde jinde (rozumějte na jiné škole či v zaměstnání) dělat to, co ji baví, což popisuje v obsahu. Možná si články zkuste číst vícekrát, třeba v nich pokaždé najdete něco nového.
Máte pravdu, pane Buchtelo. Článek jsem si přečetl pozorně a několikrát. Je to velmi pestré čtení.
Namátkou:
'jsem se úplně náhodou v listopadu dostala na školu, kam jsem popravdě ani jít nechtěla'
'dnes se sluší dělat to, co vás nebaví, jen proto, aby vám to sypalo peníze',
'…abyste nebyli za ty, co si dovolili jít jinou cestou, než celý tento systém nařizuje'.
Vnímání českého jazyka je věc složitá, jeho správné užití je věc ošemetná. Já byla příspěvkem pobavena a já si nemyslím, že pan Blaha reagoval špatně. Jaký má být projev správné reakce? Neodpovídejte mi, je mi to fuk.
Nechci komentovat článek, ani "správnost" komentářů pod ním, jen připojím komentář o tom, že ani člověk s několika tituly si místo rozboru komentáře neodpustí osobní útok na autora komentáře. Napadat autory je snažší, než se patlat v češtině, zdá se.
Paní Šťastná, pan Blaha reagoval špatně v tom smyslu, že označil titulek článku jako chybný, což ovšem není. Navrhuje ve svém rýpavém komentáři použitím dvojité negace titulek jiný, který je rovněž v pořádku a vzhledem ke kontextu článku by ho bylo též možné použít. S panem Blahou jsem již měl tu čest diskuzi pod jiným článkem a styl jeho komentářů byl opět rýpavý. Uznávám, že jsem použil osobní útok, ale pouze jsem se tím zastal autorky článku. Děkuji za pochopení.
Dobré nedělní odpoledne,
musím se připojit k těm, kteří odhalili pana Luďka Blahu jako alergického diskutujícího ke všemu s odhalením toho negativního v jakémkoliv článku. Jed to negativní odborník na cokoliv.
K vlastnímu článku to dobře uvedl pan Buchtela. Jen bych doplnil, že problém je v tom, že se vše měří korunou. Školy mají větší zájem na financích za počet studentů než to zda studium jednotlivé studenty těší.
I zde platí, že je snadné zabývat se autorem komentáře a drobet ho "ztrhat", ačkoliv, když se totéž konalo na vaši adresu, nejásal jste. Mimochodem, pan Buchtela není autorem článku, ale význam to nejspíš nemá žádný….
Dobrý nedělní podvečer,
paní Štastná je myšleno, že pan Buchtela to ve svém příspěvku k článku to vyjádřil dobře. Z textu nelze usuzovat, že bych pana Buchtela označil za autora článku.
Vy jste velice plodný autor, ale je zde jedno velké ALE. Vaše články i příspěvky jsou velice podrobné a musím přiznat, že i velice propracované. Jsou to ovšem poznatky volně hozené do veřejného prostoru, ale počítáte, že za ně bude nosit kůži na trh někdo jiný. Když už jste to poslala dát tak si pečlivě zapamatujte jak Vám argumentovalo Ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí o právech občana k Městskému úřadu v oblasti lidospráv a v oblasti pravomoci postoupené státní správy.
"K vlastnímu článku to dobře uvedl pan Buchtela." Tak přesně o tom je ta čeština, kdybyste napsal, že to komentoval pan Buchtela, pochopila bych to na první dobrou. Tady mi z toho vychází, že článek psal on.
Jste zářný příklad toho, že napadáte autory, ne komentáře. Sice ostatní neví, o čem mi to píšete. proč si myslíte, že svoje poznatky házím do prostoru a počítám s cizí kůží na trhu…. Ale když už mi tu píšete, pak vás mohu ujistit, že jsem argumenty obou ministerstev prostudovala, a přesně podle jejich doporučení oslovila výbor, jehož jste členem, a jenž se mému podání snaží vyhnout. Zřejmě na váš popud.
Naštěstí práva občana všichni nevnímají jako vy, tedy věc nepovažuji za ukončenou.
A uvědomujete si, že přidaný komentář k mé osobě se netýká ani trošku tématu článku?
Paní Šťastná, ale týká se to Vás, když jste do toho vstoupila. Musel jsem na Vás reagovat. JESTLI JSTE TO POCHOPILA JÁ S AUTORKOU ČLÁNKU SOUHLASÍM, ALE NESOUHLASÍM S DISKUTUJÍCÍM BLAHOU.
Jinak je zřejmé, že podrobné a dobré rady Ministerstva vnitra co smíte a co ne, nebo Ministerstva financí kdo to dokončrí jste nepochopila. Hlavně,že děláte problémy s češtinou. Já jsem uvedl : " K vlastnímu článku to dobře uvedl pan Buchtela" Protože autorkou je Barbora Chválová a všichni ostatní jsem diskutující, nemusel jsem uvádět, že v diskusním příspěvku. Jed mi líto, že jste to opět nepochopila.
Ale notak, nechme toho. Třeba pan Blaha příště také napíše nějaký vlastní článek o nějakém svém osobním názoru. Možná pak zjistí, že komentovat je mnohem lehčí, než podat svůj pohled na věc čtenářům. Kritika se najde všude, nad tím se občas stačí jen pousmát. Každopádně díky panu Josefovi, že v článku našel aspoň něco, čo sem jím chtěla vyjádřit.
Taková zajímavá debata se tu rozvinula. Na náhodného návštěvníka by to mohlo působit i tak, že se tu vyřizují nějaké doposud nevyřízené účty. Bez ohledu na obsah článku a úplně první reakci na něj.
Moje vzdělání mi neumožňuje se odpovídajícím způsobem vyjádřit ke kvalitě textu, který má zřejmě být úvahou o nepatřičném přístupu učitele k oprávněným vzdělávacím potřebám studenta. Vyjádřil jsem tedy jako běžný čtenář názor, že titulek článku není podle mého soudu v souladu s jeho obsahem. Kdyby v souladu byl, pak by se podstata textu nejspíš týkala třeba skutečnosti, že autorku textu nechtějí přijmout ke studiu žurnalistiky, například proto, že nesouhlasí s tím, aby politik ve významné funkci na úrovni státu vlastnil nějaké sdělovací médium. Nebo něco na ten způsob.
Text čtu ale tak, že je autorka pod nátlakem, aby i nadále studovala obor, který ji už nebaví, a kdoví jestli ji kdy bavil. Z těchto důvodů se domnívám, že titulek 'Nedělat, co tě nebaví, zakázáno!' by byl výstižnější. Nic víc, nic míň.
Nejsem si jist, ale mám takový pocit, že svým rozsahem koresponduje text článku s rozsahem písemné práce z českého jazyka ve společné části státní maturitní zkoušky. A tak je docela škoda, že se do diskuse svým odborným stanoviskem nezapojil žádný z učitelů daného předmětu působící v některé ze zdejších středních škol. Možná bychom měli ve věci jasněji.
A pak mě ještě napadlo, jestli ta publikační aktivita slečny Chválové nemá být součástí přihlášky k novému a zajímavějšímu studiu. V takovém případě veškeré svoje připomínky beru zpátky v tom smyslu, že se z mojí strany jedná o vyjádření veskrze laické, tedy neodborné a žádnou váhu nemající.
Nakonec ještě dvě poznámky. Zřejmě se nedozvíme, o kterou neempatickou školu se jedná. Škoda. A pak, že tento příspěvek přesáhl počtem slov požadavek na minimální rozsah toho maturitního slohu. Takže bych tím mohl naplnit požadavek, abych také svým názorem nesl kůži na trh. Což sice činím tak nějak setrvale, byť na podstatně menší textové ploše a převážně formou negativních rýpanců až poštěkávání. Kdoví jestli to není projev profesní deformace zavilého herbartovce a mojí žlučovité povahy. Jen vůbec netuším, jakého slohového útvaru jsem se tímto dopustil. (Celkem 357 slov.)
Škola není zmíněna z jednoho zásadního důvodu a to proto, že žáci a učitelé této školy podepisují papír, že nesmí školu nikde veřejně pomlouvat či jinak hanit její "dobré jméno." A to snad ani po studiu, tak toto úplně nechci směřovat na konkrétní adresu. Slyšela jsem o dosti školách, a jinde k žákům školy podobný přístup nemají – asi dostatek žáků. Tímto si dovolím citovat jednu naši paní učitelku: Ha, ha, přihlásilo se nám sem 278 žáků, konečně si budeme moct zase vybírat! A samozřejmě též chození učitelů za žáky se slovy: Nemáte nějakého kamaráda, co by se chtěl přihlásit k nám na VOŠku, ať naplníme limit aspoň 10 lidí? Chodit sem nemusí, jen ať se aspoň přihlásí – což je vlastně lež, protože čím víc tam nechodite, tím vlastně jen sosáte peníze, aby za vás bylo placeno sociální a zdravotní. Celý tento školní systém je zamotaný, což mě mrzí.
Za rozpoutanou debatu jsem ráda, každý máme své názory a každý jsme studovali v jiné době.
PS: Pokud si pogooglíte mé jméno, vypadne na vás, o jaké "prestižní," jak se tato škola sama stále honosně nazývá, je zde řeč.
O co více je právě smutné, že čtyři roky střední zde nebyl takový bordel, jaký se poté ukázal na VOŠce. Asi dnes vysoké školy fakt letí víc.
Dodatek – 278 žáků na střední školu po přijímačkách, VOŠ se má problém pomalu zaplnit.
A co s týče právě názvu článku, byl myšlen velice prostě – školy téměř "zakazují" a nechtějí, aby si žáci šli dělat, co je baví, třeba na jinou školu, protože by tím přišli o dalšího studenta, kterých mají už tak málo. Aspoň co se tady na škole týče.
Báro, oni vám nic nezakazovali, ale – jak sama píšete – přemlouvali vás, abyste na škole zůstala. Líčíte se jako oběť, přitom očividně slabší v tomto "sporu" byla vaše škola, která nemá dostatek studentů a nijak vám samozřejmě nemohla zabránit odejít. Doufejte, že se neocitnete v situaci, kdy někoho budete přemlouvat, aby zůstal, on odejde, a ještě se bude veřejně pohoršovat, že jste ho přemlouvala. Ó, jak jsme někdy důležití.