Placená reklama
Rozloučení s V. H.: Ticho, sounáležitost a nezapomenutelná atmosféra
21.12.2011 Autor: Miroslava Janoušková Přečteno: 716x Diskuse: 1x Vaše názory
Dojmy a pocity z dnešní návštěvy Prahy
Včera jsem se vrátila ze zahraničí a zjistila, čím žije moje rodná země. Rozhodla jsem se zúčastnit dnešního rozloučení s panem prezidentem a pietní akce na Pražském hradě. Václav Havel byl člověk, kterému je třeba poděkovat a vyjádřit úctu. Vyrazila jsem brzkým busem do Prahy. Po ránu jsme si daly sraz s kamarádkou na Andělu a pěšky se vydaly na Malou Stranu. Po cestě mě zaujalo množství černých kabátů v ulicích. Je to náhoda? A zároveň klid, který je pro jinak hektickou Prahu tak neobvyklý. Ulicemi města se rozprostíralo ticho. Došly jsme na Malostranské náměstí, kde jsme zdálky zahlédly dav lidí řinoucí se po Karlově mostě. Byl to mlčící pomalý proud lidí. Nějaký pán nám doporučil obejít náměstí a za rohem počkat na začátek průvodu. Za chvíli dorazil. Dojemné a smutné setkání. Vydali jsme se za autem vzhůru Nerudovou ulicí a po schodech vystoupali na Hradčanské náměstí. Zastavili jsme se někde pod sochou T. G. Masaryka, který symbolicky shlížel na dění pod sebou. Náměstí postupně zaplnily tisíce lidí. Neviděli jsme přes hlavy ostatních téměř nic z toho, co se dělo na náměstí, jen občasné útržky na obří obrazovce. Vnímali jsme pouze klid a atmosféru sounáležitosti. Nikdo se nestrkal, nikdo nemluvil hlasitě, mobilní telefony jakoby zamrzly. V jednu chvíli vysvitlo slunce a pronikavě oslepilo přítomné. Rozhlíželi jsme se kolem sebe a dívali se na oblohu. Byl to pocit jako bychom věděli, že tu někde je s námi, dívá se na nás. Modrá obloha po chvíli potemněla a začala hrát hudba, pochodovali vojáci, projela lafeta s rakví, prošly významné osoby. My jsme nic z toho sice neviděli, ale ten pocit sounáležitosti byl úchvatný. Opět ticho a začalo pršet s drobnými krupkami sněhu. Počasí jako by vnímalo významnou situaci a dokreslovalo atmosféru. V tom začali lidé spontánně tleskat, cinkat klíči a nejedna slza ukápla. Byl to silný zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Jsem ráda, že jsem to mohla prožít, když mi unikla atmosféra Sametové revoluce coby malému dítěti.
Diskuse k článku 
Vyhrazujeme si právo smazat příspěvky urážlivé, vulgární, nezákonné a obsahující reklamní sdělení. Provozovatel nenese odpovědnost za obsah příspěvků uživatelů.
Vážení uživatelé, pro vložení příspěvku do diskuze se musíte autorizovat, přihlašte se pod svým uživatelským jménem. Pokud nejste zaregistrováni a přejete si zúčastnit diskuze zaregistrujte se. Je to velmi jednoduché a zabere Vám to pouze pár minut.
Martin Zborník 11:20:04 22.12.2011 (Registrovaný přispěvatel Píseckého světa)
Mirko prožil jsem to stejně, bylo to přesně tak jak píšeš. Stáli jsme asi kousek od sebe pod Masarykem. Když rakev zajela do hradu začalo pršet. Lidé i nadále tleskaly a zvonily klíči. Po nekonečném potlesku se nikdo nechtěl rozejít a cítil jsem ve vzduchu obavu všech co bude dál, a zda právě počasí není symbolem toho co nás čeká.
Jsem rád, že jsem také mohl Václava Havla doprovodit na jeho poslední cestě na hrad.
| 
ČESKÁ REPUBLIKA - Se smutkem nad nedávným skonem patrně největšího Čecha druhé poloviny 20. století poněkud zapadla - na domácí poměry sice poněkud senzační, ale o tom důležitější - informace. A sice, že dolní komora Parlamentu ČR schválila (a to až nečekaně hladce) přímou volbu hlavy státu. Tedy dalšího z nástupců (a snad i pokračovatelů?) právě Václava Havla. Člověka, který se zasloužil o svobodu a demokracii. A to nejen u nás.
(162x)
