Přihlášení

Malé ohlédnutí za uplynulým rokem

1. 1. 2015 | Marie Horažďovská | Diskuze (4) | Věci veřejné

Bývá již nepsaným zvykem vždy koncem starého a počátkem nového roku bilancovat. Dovolím si proto tedy také malou rekapitulaci právě uplynulého roku, který do života českých občanů podle mého přinesl zajímavý úkaz.

Rok 2014 bych totiž bez nadsázky označila jako rok prozření české společnosti. Trend deziluze a rozčarování z politiky započatý již v roce 2013 nabral ve volebním roce 2014 na obrátkách, a tak prozřela (nebo si alespoň myslela, že prozřela) další nemalá část voličů, což se napříč republikou projevilo zejména v říjnových komunálních volbách – ti, co náhodou “neprozřeli“ již před volbami (a volili většinou tradiční politické strany) zaručeně prozřeli bezprostředně po nich, když se na radnicích (včetně té písecké) za podivných okolností “pekly“ často velmi neetickým způsobem nové koalice. Prozřela též nemalá skupina čtenářů tištěných médií a posluchačů či diváků rádií a televizních stanic, neboť si v plné nahotě uvědomili, že nezávislost médií a svoboda slova je u nás zřejmě poprvé od listopadu 1989 skutečně ohrožena, když se např. některé do té doby poměrně seriózní noviny a časopisy jako Mladá fronta DNES, Lidové noviny či Respekt prakticky přes noc staly stranickým tiskem. 

Prozřeli i voliči Miloše Zemana (jehož podpora se podle posledních průzkumů nyní pohybuje pouze kolem 30%), kteří si bohužel příliš pozdě uvědomili svůj velký omyl, když prezidentem republiky zvolili člověka tak arogantního, sebestředného, mocichtivého a bez jakékoli známky sebereflexe, který nejenže nesmiřitelně rozděluje českou společnost, ale hlavně dělá České republice svým chováním a kontroverzními výroky nebývalou ostudu v mezinárodním měřítku. Akce s vystavením červených karet Miloši Zemanovi pak byla zatím zřejmě nejmasovějším protestem proti prezidentovi v historii České i Československé republiky. Všechno zlé je však i pro něco dobré, a tak mnoho občanů si až v roce 2014 v souvislosti s chováním současné hlavy státu náhle uvědomilo, že hodnoty jako jsou etika, slušnost, právo, morálka, apod. představované a prosazované Václavem Havlem (kterému se v minulosti často pro jeho pravdoláskařství vysmívali) nejsou pouze prázdnými frázemi, ale hrají v demokratické společnosti nezastupitelnou úlohu. Překvapivé (zejména v kontextu se situací v Rusku a na Ukrajině) pak bylo pro mnoho lidí i poznání, že demokracie není samozřejmost a o její zachování je nutno občas i tvrdě bojovat.    

Prozření se však nevyhnulo ani samotným politikům. Pravicoví politici definitivně pochopili, že propad důvěry obyvatelstva, na kterém dlouhé roky přičinlivě spolu s “kmotry“ pracovali, není jen chvilkový rozmar přelétavého voliče, ale dlouhodobý stav, a že obnovit tuto důvěru bude zřejmě těžší, než si mysleli. Představitelům levicových stran pak došlo, že pokud nechtějí následovat osud těch pravicových, musejí svoji politiku radikálně změnit, ovšem zatím to vypadá, že spíš jen přešlapují na místě a neví kudy kam. Prozření (nebo spíše zvýšená ostražitost) podle všeho nastalo i uvnitř vládní koalice, když dva z tradičních koaličních partnerů opakovaně zjistili, že ten třetí hraje podle poněkud jiných pravidel než oni, a používání praktik jako jsou podrazy, intriky a nedodržování koaličních dohod ve zvýšené míře mu není nijak cizí.  

Bohužel podle již výše zmíněných průzkumů veřejného mínění to vypadá, že kdo dosud plně neprozřel, jsou právě současní a potenciální budoucí voliči vládního hnutí, jež se svou jednoduchou (“prostě to dáme“)  a antistranickou (“nejsme jako oni“) rétorikou stále u velké části obyvatel boduje, a to navzdory faktu, že jeho představitelé “to dávají“ hlavně ve svůj prospěch a že se chovají úplně stejně (ne-li v mnoha ohledech hůře) jako ti politici, o nichž tak pohrdavě mluví. Snad i tato část obyvatelstva České republiky dodatečně prozře, až zjistí, jak se ve skutečnosti věci mají – totiž že proklamovaná “antipolitika“ je jen zástěrkou pro plné ovládnutí českého politického, ekonomického a mediálního prostředí jedním člověkem, který si za tímto účelem všechno a všechny okolo sebe kupuje, za což ovšem vyžaduje bezvýhradnou poslušnost.

Období posledních zhruba dvou let je označováno jako doba, kdy jsme prožívali největší frustraci z politiky a krizi hodnot od listopadu 89, a proto si dovolím tvrdit, že je velmi důležité, aby trend prozírání české společnosti pokračoval i v roce 2015, navzdory tomu, že občas některá “prozření“ nejsou pro společnost příliš přínosná. Znamenají ale, že občané se o veřejné dění zajímají, jsou ochotni se podílet na určování směru, kterým se podle nich má Česká republika ubírat a v případě nejvyššího zoufalství z vývoje událostí neváhají vyjít i do ulic a dát najevo svůj názor. A to je známka, že demokracie v Čechách zatím ještě nevyhynula.

0
0

Diskuze k článku +

4. 1. 2015 (08:24)  –  Mgr. Ing. Jiří Hořánek

0
0

Když prozření, tak prozření.
Po přečtení článku paní Horaďovské jsem prozřel, že zde zjevně (byť nejmenuje) adoruje ČSSD a odsuzuje ANO. Proč ne, je to její názor, možná patřící do Hydeparku.
Ale když se ohlédnu za loňskými komunálními volbami v Česku, tak vidím, že zejména v menších městech a obcích výrazně uspěli nezávislí kandidáti a též různá hnutí složená z nečlenů. Vypovídá to o tom, že lidé při těchto volbách dávali značnou váhu vedle programu i jednotlivým osobnostem. Dalším faktem je, že byla poměrně malá volební účast. To může značit třeba to, že ve společnosti nyní není "nejvyšší zoufalství z vývoje událostí nutící lidi vyjít i do ulic", ale některým lidem to takto stačí a vyhovuje.
Neměla by prozřít také paní Horažďovská?

Odpovědět

4. 1. 2015 (18:20)  –  Luděk Blaha

0
0

Rozbory volebních výsledků vyloženě miluji. Jen málo věcí mne pobaví víc, než doopravdy zasvěcená analýza, která se dá zpravidla pokroutit tak, aby směřovala ke kýženému závěru. Tedy některé další možné varianty…
Voliči v menších městech a obcích dávali jednotlivým osobnostem větší váhu vždy. Jen se teď ti kandidáti takticky přestávají zaštiťovat známými a do jisté míry 'profláknutými' politickými stranami, protože si moc dobře uvědomují, že když už by je to vyloženě nepoškodilo, tak jim to určitě moc nepomůže. Je to patrno ze skutečnosti, že mnozí volební matadoři u voličů procházejí i jako cestovatelé po různých uskupeních. Tady jde spíš o to, jakou 'kvalitu' a příslib čeho do svého zastupitelování přinášejí.
Dále, nízká volební účast nemusí znamenat jen, že to 'některým lidem takto stačí a vyhovuje', ale že povětšinou ztratili naději, že jejich hlas může dopomoći k nápravě nepořádků, protože si za ta leta ověřili, že ať je 'tam' kdokoli, k ničemu prospěšnému to nevede. K volbám chodí už jen lidé, kteří to pořád ještě považují za svoji občanskou povinnost, tedy spíše senioři, pak rodinní příslušníci a dobří známí kandidátů, kteří setrvávají v naději, že by jim z toho při troše štěstí mohlo něco kápnout, občas i členové a příznivci některých stran, ideoví blouznivci a v neposlední řadě i pár recesistů.
Nevěřím tomu, že by národ začal nějak pronikavě prozírat. Pokud budou před svátky a při slevových akcích narvaná k prasknutí parkoviště obchodních řetězců, na prozírání času dost. Dovozuji to také ze skutečnosti, že se ani nikdo moc nepozastavil nad skutečností, že jste mi, pane Hořánku, doposud neodpověděl na dotaz, proč jste do toho úklidového kasárenského vejboru nepřizvali i pana Srnku.

Odpovědět

4. 1. 2015 (19:30)  –  Mgr. Ing. Jiří Hořánek

0
0

Vážený pane Blaho,
při volbě členů pracovní skupiny pro kasárny padaly různé návrhy a pro koho se zvedlo dost rukou, ten byl zvolen. Přednost dostali členové zastupitelstva města. Jiné vysvětlení není, stračí se podívat do záznamu ze zasedání.
Tím není nijak omezena možnost pana Srnky angažovat se jako občan a prezentovat své názory přímo.

Odpovědět

4. 1. 2015 (20:10)  –  Luděk Blaha

0
0

Ach ano, hlasování. Že mne to, pane Hořánku, nenapadlo hned. Pravda, v zápise o hlasování jsem nenašel, kdo zvedl či nezvedl ruku konkrétně pro Vojtěcha Srnku. Ale pokud by to mělo být hlasování č. 48, což dovozuji podle toho, že proti byl jediný zastupitel, a to Martin Brož, pak se tedy hlasovalo o pracovní skupině jako celku, a Vámi zmíněný projev zastupitelské demokracie se odehrál možná jindy a jinde.
Ale to není podstatné. Stejně jsem se ptal jenom proto, aby se o tom mezi čtenáři Píseckého světa vědělo. V každém případě Vám děkuji za odpověď.
A abych nezpůsobil odchýlení se od ducha příspěvku paní Horažďovské, nezbývá než zmíněné pracovní skupině popřát, aby se jejím působením už dále neprohlubovalo prozírání píseckých kasáren.

Odpovědět

Nový komentář k článku

Pro zapojení do diskuze se nejprve přihlašte ke svému účtu.

Nejste-li registrovaným uživatelem, zaregistrujte se zde. Registrace je jednoduchá a rychlá.