Pět duchovních zastavení na cestě Pískem…
Písek není jen městem s nejstarším kamenným mostem v Čechách. Je to místo, kde se historie a duchovní hloubka dotýkají člověka pod jeho chodidly – nepozorovaně, ale o to silněji. Duchovní dědictví tohoto města je bohatství, které si pozornost nevynucuje – ono ji prostě má. Rád bych se s vámi podělil o pět míst, která pro mě osobně představují duchovní zastavení. Místa, kde se člověk může nadechnout a uvědomit si, že Písek je víc než jen město. Je to domov duše. A možná právě proto je často přehlížíme – protože jsou tak samozřejmá…
1. Most, který spojuje
Nejstarší kamenný most v Česku je symbolem spojení – nejen břehů, ale i generací. Kolik modliteb, proseb a vděků po něm přešlo? Kolik lidí se tu zastavilo, aby se podívalo na proud řeky – a možná i na proud vlastního života? Všimnete si někdy svíček, které tu lidé zapalují? Zkuste se tu projít brzy ráno. Jen tak dýchat, dívat se a nic nechtít. Je to léčivé. A možná i nezbytné – v době, kdy technologie rostou, ale moudrost někdy zůstává pozadu.
2. Panna Maria Písecká
Gotický chrám Panny Marie ze 13. století se tyčí nad městem jako maják. Vystoupáte-li do věžního ochozu, spatříte nejen město, ale i cosi hlubšího. Pro mě je tento chrám především mariánským místem – odtud jsem odjížděl do Lurd, Medžugorje, Czenstochowé i Fatimy. A zase se vracel. V roce 1975 byl z kostela ukraden deskový oltář Písecké Madony. Tomuto tématu se věnuji dlouhodobě a připravuji o něm knihu, která vyjde příští rok na jaře.
3. Židovské kořeny
Památka na židovskou komunitu v Písku připomíná, že duchovní dědictví není jen katolické – je lidské. Synagoga, dnes opravená pouze zvenčí, a fragmenty hřbitova svědčí o tom, jak snadno může být paměť vytlačena. Přesto právě tato komunita dala Písku osobnosti jako básník Richard Weiner. Jak napsal: „Největší bolest je ta, která nemá jméno.“ Nacistické i komunistické zásahy do života píseckých občanů nesmí být zapomenuty.
4. Svatováclavská tradice
Nenápadný, ale krásný kostel sv. Václava je místem ztišení. Sv. Václav byl uznáván napříč dějinami jako patron české země. Když dnes vidíme, jak se vlastenectví redukuje na vlaječky na profilech, je dobré si připomenout, že skutečné vlastenectví je tiché, skromné a odpovědné. Tento chrám mi připomíná, že někdo nad námi bdí – a že mír, ve kterém žijeme, není samozřejmost.
5. Noblesa zavazuje
Jaromír Stach Černín, rytíř řádu sv. Václava, zachránil dům U Slona před zánikem. Dnes je to místo, které potěší děti i dospělé. Kdykoli jdu kolem, v duchu mu děkuji. Učil mě, co znamená „noblesse oblige“ – noblesa zavazuje. Jeho životní postoj je protipólem dnešního podnikatelského cynismu. Ukazuje, že bohatství může být službou, nejen výsadou.
Procházky městem jsou výzvou k bdělosti a vnímání
Písek je město s duší hlubokou a stříbrnou. Možná ji neslyšíme v každodenním shonu, ale když se zastavíme, začne k nám mluvit. Kdo má oči k vidění a srdce k vděčnosti, ten v Písku nikdy není sám. Chraňme toto město – tím, že si ho budeme všímat, naslouchat mu a postavíme se proti těm, kteří z něj chtějí udělat jenom pouhou „spalovnu minulosti“ nebo další položku v podnikatelském portfoliu. A začít můžeme hned. Třeba obyčejnou procházkou. Nebo hrnkem kafe s výhledem na Otavu.
ThDr. FILIP ŠTOJDL
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!