Přihlášení

Čeho se děsím, nejen když bdím

25. 7. 2017 | Ondřej Veselý | Diskuze (6) | PÍSECKÝ HYDEPARK

S hnutím ANO je to však problém. Zejména proto, že vlastně žádný program nemá a celý jeho směr se řídí myšlenkami, které vysloví jeho guru Andrej Babiš.

Pokud Vám název mého postřehu připomíná název nějaké knihy, kterou jste poslední dobou drželi v ruce, pak máte pravdu. Skutečně jsem se nechal inspirovat dílem Andreje Babiše a jeho četba mě také přiměla zasednout k počítači a svůj postřeh napsat.

Jako politik se samozřejmě snažím, pokud mi vyjde jen trochu času, pročítat nejen volební materiály a programy mé mateřské strany, ale i stran ostatních. Ani ne tak pro inspiraci, jako spíš pro porovnání shod a rozporů, a trochu také pro porovnání jasnosti, s jakou jsou jednotlivé myšlenky a vize sdělovány a obhajovány.

S hnutím ANO je to však problém. Zejména proto, že vlastně žádný program nemá a celý jeho směr se řídí myšlenkami, které vysloví jeho guru Andrej Babiš. Ten pak reaguje na výzkumy veřejného mínění k jednotlivým otázkám a pokud někde vyjde k tématu jasná většina, nový projev a programový směr je na světě. Ale protože veřejné mínění je poměrně vachrlaté a k obdobným věcem se často vyjadřuje zcela opačně, což ovšem vůdci ANO nijak nevadí, čert aby se v té vizi ANO vyznal.

Velmi jsem proto přivítal knižní dílo vůdce ANO vydané pod názvem „O čem sním, když náhodou spím“, které jsem pochopil jako jakýsi vylepšený program hnutí. Ačkoliv se autor (ono jich bude zřejmě víc, ale o tom až později) v díle často tváří, že jde o pouhé sny, pak v jiných částech čtenáře často vrací na politickou půdu s tím, že pokud bude moci vládnout, bude Česko v roce 2035 vypadat přesně tak, jak je popisováno v knize.

Musím se přiznat, že mi naivní a zcela nerealistický obsah díla zprvu vyvolával úsměv na tváři, který mi však dalším nořením se do (ne)programu hnutí ANO začal pomalu, ale jistě, tuhnout. Uvědomil jsem si totiž, že se musím oprostit od pozice člověka, který se politice věnuje řadu let a zkusit se vžít do role občana, kterého politika moc nezajímá, ale spíše otravuje a pokud se k nahlédnutí do díla guru ANO vůbec dostane, tak jistě nepřelouská všech téměř 300 stran, ale spíš si najde kapitolu, která popisuje oblast, jenž jej zrovna trápí. A pokud je možné na díle něco ocenit, tak to, že je psáno právě pro takové čtenáře.

Z celé knihy je totiž zřejmé, že ji AB nepsal sám, ale spíše se jedná o sborník mnoha autorů, který AB pouze četl a snažil se do něj čas od času vložit nějakou myšlenku tak, aby celé dílo pospojoval. Ačkoliv mám daleko do člena fan clubu AB, nepodceňuji jeho inteligenci a pochybuji, že by napsal knihu jejíž jednotlivé kapitoly si často navzájem odporují. Na druhou stranu nepochybuji o tom, že mu vůbec nevadí, že si statě jeho vizí uvedených v knize zcela odporují s jeho průběžnými veřejnými prohlášeními, natož s prohlášeními jeho ministrů. Slovo „jeho“ píši schválně, protože předpokládám, že dnes snad již nikdo nepochybuje o tom, že ANO je projekt jednoho muže, který pouze hýbe svými figurkami, zejména podle toho, jak poslouchají a plní pokyny.

Zabýval jsem se myšlenkou, zda mám v tomto příspěvku rozbourávat knihu AB kousek po kousku a upozorňovat na často až absurdní, rozpory jejích jednotlivých částí mezi sebou, mezi prohlášeními AB a jeho činovníků, či na prostý fakt naprosté nereálnosti (odtržení od reality) snů autora. Došel jsem však k závěru, že by takový rozbor byl téměř stejně dlouhý jako kniha samotná, což by nutně znamenalo, že by jej nikdo nečetl. Uvedu proto pouze jediný případ. V části „spravedlnost“ autor (či autoři) přinášejí spoustu „dobrých nápadů“ jak naložit s českou justicí, což je odůvodňováno délkou soudního řízení a „spravedlností“ rozhodnutí soudů. Protože jsem profesí právník, logicky jsem se u této části děsil snad nejvíce, protože některé nápady zde uvedené nemají daleko do současné polské reformy justice, která nemá s právním demokratickým státem nic společného. Ve stejný čas, kdy jsem tuto stať četl, pak na ČT 24 běžel titulek, že ministr spravedlnosti Pelikán (ANO) hodnotí českou justici tak, že je v dobré formě a až na 5 okresních soudů řízení není nepřiměřeně dlouhé. I jen tento příklad tak snad vypovídá o obsahové kvalitě díla, které je zřejmě volebním program ANO, byť se tváří jako pouhý sen jeho vůdce.

Pokud by tedy knihu četli všichni jako já, tedy v celku, a zároveň by měl čtenář dostatek informací o politickém dění, mohl bych být úplně v klidu. Všichni by pochopili, že celý projekt ANO je postaven pouze jako snůška populistických výkřiků bez konkrétní představy o směřování Česka. Představa pak vzniká takřka ze dne na den v hlavě vůdce hnutí a její realizace probíhá cestou „pokus x omyl“.

Jak jsem však psal výše, takových čtenářů bude velmi málo, a to mě děsí. Pokud totiž vezme knihu do ruky běžný volič a vybere pouze stať o problému, který jej zrovna pálí, ale kterému zároveň příliš nerozumí, bude zcela jistě ohromen jasností a jednoduchostí nabídnutého řešení. O tom, že jde o řešení zcela mimoústavní, nedemokratické či zhola nesmyslné samozřejmě nebude mít ani páru. V tomto směru tedy tým autorů knihy odvedl neskutečný kus práce a dovedl populismus hnutí ANO, a zejména jeho vůdce, na samý vrchol dokonalosti. A to mě děsí.

Musím proto pevně věřit, že každý občan po nadšeném přečtení kapitoly o snadném řešení jeho problému, přečte kapitolu také o oblasti, která ho netrápí, protože jí dobře rozumí. V tu chvíli mu pak zřejmě dojde, že ona snadná řešení jsou vlastně pouze populistickými výlevy určenými pro balamucení veřejnosti, nikoliv reálnou nabídkou řešení problému.

Pokud se tak nestane, hrozí Česku opuštění klasických evropských demokratických hodnot a příklon k modelu, který je demokratický jen zdánlivě. Tento příklad ostatně můžeme pozorovat v sousedním Polsku. A utěšování, že se něco takového u nás nemůže stát, protože stojíme na jiných základech než Polsko a máme jinou mentalitu než Poláci, nám opravdu nepomůže. Stačí si vzpomenout na film Obecná škola a prohlášení otce hlavního hrdiny v podání Zdeňka Svěráka: „My jsme Slované, ale západní. U nás žádná diktatura nemá živnou půdu…“   A jakých nás pak čekalo 41 let diktatury….  

JUDr. Ondřej Veselý

Lídr ČSSD ve volbách do PS PČR 2017 za Jihočeský kraj

0
0

Diskuze k článku +

25. 7. 2017 (20:20)  –  Ing. Ján Slušný

0
0

Pane Veselo, článek plný populismu akorát!

Já být předsedou ČSSD v jihočeském kraji, tak se nejprve OMLUVÍM za Zimolu a jeho chatovou oblast na LIpně a podobné kousky na Budějovické krajské radnici, které jsme mohli v uplynulých rocích slyšet. Každý z nás bych chtěl chatu na Lipně, ale nejde to, máme hodnoty, přes které nejdeme a máme zásady a odpovědnost vůči našim dětem.

32 milionů, jestli počítám správně, 32 miliónů za 10 let je odměna tomu tajtrdlýkovi, co vedl jihočeské nemocnice a ještě to ten váš bejvalý předseda shrne tím, že ušetřil mnoho peněz… to je podraz nejen na voliče, nejhorší je, že je to z našich peněz – z Vašich, z mých, našich sousedů a dětí.

Že Vám není stydno za tuhle stranu nastupovat do voleb a ještě tady psát o Babišovi. Nemám ho rád stejně tak, jak píšete, ale já pořád sním o tom, že lidé do politiky půjdou z přesvědčení a služebnosti občanům, protože tomu rozumí a ne kvůli penězům. Nevěřím vám ani slovo a celé té oranžové garnitůře zrovna tak. Že vám není stydno vzít kandidátku po spolustraníkovi – podvodníkovi, kterého jste se zastával i před ČSSD republikovou a mě rodiče učili, že když podvodník zastupuje podvodníka, je to taky pěkná svoloč!

Navážet se do ostatních stran, nemít žádné svědomí, to by vam zatím šlo, ale dlouho jsem nikde nic nečetl o tom, co jste vymyslel a přinesl městu nebo kraji, co by běžnému člověku, jako jsem já a ostatní ulehčilo život – destruktivní články ano, konstruktivně myslet už bolí.

Odpovědět

25. 7. 2017 (22:35)  –  JUDr. Ondřej Veselý

0
0

Pane Slušný, nezlobte se na mě, ale pokud bych to byl já, kdo "udělal" to, o čem píšete, nejen, že bych se omluvil, ale zcela jistě bych nikam nekandidoval. Nicméně po mě můžete těžko chtít, abych se omlouval za činy někoho jiného.

Za to, že reprezentuji ČSSD, se skutečně nestydím a to již téměř 14 let, co jsem jejím členem, a drze si dovolím věřit, že jsem ve prospěch myšlenek, které reprezentuje, ve městě Písek odvedl velký kus práce, za kterou se také nestydím.

Chápu, že pokud jste příznivcem hnutí ANO, pak Vám můj článek skutečně není po chuti. Nicméně podle mého názoru je to má mateřská strana, která již téměř 140 let hájí zájmy obyvatel mé vlasti a hnutí ANO nic takového nenabízí. Naopak se skutečně obávám, že jde o uskupení, které je vážným ohrožením demokracie v Česku.

Odpovědět

25. 7. 2017 (22:06)  –  Luděk Blaha

0
0

Musím připodotknout, že vymezovat se před volbami vůči jinému politickému subjelktu není prozíravá taktika k dosažení strategického cíle. Hůře se pak po volbách dohadují spojenectví pro náležité přerozdělení funkčních požitků. Citlivější lidé si pak mnohdy připadají jako úplní pitomci.

Odpovědět

26. 7. 2017 (07:56)  –  Mgr. Ing. Jiří Hořánek

0
0

V politice na všech úrovních, tedy od komunálu přes kraje a parlament až do EU můžete zaujmout voliče dvěma způsoby: buď máte vlastní program a nabízíte jim něco pozitivního, nějaké vize a cíle (byť se o nich dá diskutovat), nebo ho nemáte a pak se jen negativně vymezujte vůči druhým a kritizujete je od shora dolů. Výše uvedený příspěvek JUDr. Veselého je evidentně z té druhé kategorie a budí zdání, že ČSSD nemá žádné nosné téma. Věřím, že to voličům v Jižních Čechách nebude stačit.

Odpovědět

26. 7. 2017 (19:01)  –  Ondřej Blažek

0
0

Pane magistře a inženýre, píšeme "jižní Čechy".

Odpovědět

26. 7. 2017 (22:13)  –  Luděk Blaha

0
0

Mně se naopak jako nosné předvolební téma pozdává 'Jihočesko'.
To je už jen kousek k vyloženě úchvatnému 'Severomoravsko a Slezsko'.

Odpovědět

Nový komentář k článku

Pro zapojení do diskuze se nejprve přihlašte ke svému účtu.

Nejste-li registrovaným uživatelem, zaregistrujte se zde. Registrace je jednoduchá a rychlá.