Písecký svět

   Všichni, kdo znáte prostředí kulturního domu si to dovedete představit, stejně tak si představíte i hlasitost zvuku, které takové promítání provází. Obraz a zvuk byl ovšem promítaný do předsálí se zpožděním. Stalo se tak, že se ozvučení ze sálu mísilo se zpožděným zvukem v předsálí a vznikala tím nesrozumitelná změť zvuků, hovoru nebylo proto většinu času rozumět. Představte si, že máte doma puštěnou televizi ve dvou místnostech, ale jedna z nich má vysílání zpožděné, pokud neznáte vysílaný pořad zpaměti, během chvilky nevíte, o čem je řeč, hluk jako na pouti.

   A aby toho nebylo málo, po pár minutách se promítání zcela přerušilo, během jedné hodiny jednání se to stalo ještě několikrát. Žádné bliknutí obrazu a vysílá se dál, kdepak, dokud nepřišel někdo z techniků a nenaladil promítání – tma a ticho po dobu několika minut. Dalo se v tom případě z předsálí přesunout ke dveřím sálu a zkoušet odposlouchávat debatu zevnitř. Kdyby to byl film, vypnete ho, protože máte jeden obraz a dvojí zvuk k tomu, a chvílemi ani obraz, ani zvuk, sledujete zpožděný film a než se přesunete ke dveřím, uteče vám další kus děje a z filmu nevíte ani zbla.

   Na tohle všechno jsme od počátku upozorňovali techniky, sekretářku úřadu, několikrát, opakovaně. Já sama jsem žádala, aby vyřídili do sálu, aby bylo zasedání na chvíli přerušeno a přenos opraven, sdělila jsem to zaměstnanci úřadu, kterého neznám jménem (ale jeho identifikace zase nebude tak těžká, na videu jsou z něj často vidět nohy, jak neustále chodí ze sálu do předsálí).

   Místo toho technici skoro hodinu opravovali přenos, zkoušeli zprovoznit obrazovku nad vchodem do sálu, většinu doby se tak pro další hemžení a povídání nedalo nerušeně poslouchat ani u dveří do sálu.

  Doufám, že jsem ve stručnosti popsala situaci, která provázela dubnové zasedání ZM. Podle pravidel musí být zasedání zastupitelstev veřejná (přístupná) v reálném čase, aby se do diskuze mohla zapojit i veřejnost. To v našem případě nebylo kvůli popsaným potížím úplně možné.

   Rozhodla jsem se proto podat podnět Ministerstvu vnitra, odboru veřejné správy, dozoru a kontroly k prošetření průběhu dubnového zasedání ZM, § 93 odst. 3 zákona o obcích, a kvůli čemu?

 

   Napřed jsem myslela, že bude i s touto poruchou zpoždění zasedání sledovatelné, seděla jsem na vyhrazeném místě a snažila se pochytit, co se v sále děje. V okamžiku, kdy přenos vypadl a museli jsme signalizovat do sálu, že nemáme obraz a zvuk, úplně jsem ztratila přehled o tom, co se v sále projednává, kdo a o čem hovoří. Tehdy jsem poprvé požádala techniky o přerušení zasedání a opravu zařízení přenosu. A protože se tak nestalo do doby opravení zařízení, rozhodla jsem se, že podám podnět k prošetření zasedání ZM.

   Nenechám si podsouvat, že je moje chování vůči městu šikanózní, nebo že se držím přepjatého formalismu. Zasedání bylo městem naplánováno formou videokonference s absolutním vyloučením veřejnosti, to znamená, že zde bylo v plánu zcela obejít zákon pod záminkou nouzového stavu. Na poslední chvíli se rozhodlo, že zasedání proběhne jako obvykle, a to právě kvůli dodržení oné veřejnosti zasedání. Po příchodu do předsálí jsme byli upozorněni techniky, že přenos má zpoždění, o této vadě se tedy vědělo a nikoho to nenapadlo do zahájení zasedání opravit, i to svědčí o tom, jak bylo k dodržení veřejnosti zasedání přistupováno. (Zpoždění si lze zřetelně poslechnout na videozáznamu ze zasedání, pusťte si od 13:48:48 hodin, u bodu 4, Ing. arch. P. Trambová, tam je ta ozvěna zpoždění z předsálí jasně zřetelná, dokonce je slyšet, že starostka zmiňuje technické problémy, navrhuje malou pauzu na vyřešení, ale vážení, zasedání s potížemi začalo už ve 13 hodin!)

   Ani když se přenos do předsálí zcela přerušil poprvé, nikomu to nevadilo, a ani po páté to nikomu nevadilo (kromě občanů, samozřejmě).

Proč? Asi proto, jak uvádí ve své zprávě přímo MV (v příloze pod článkem celé znění):

„ … Náš odbor se tedy domnívá, že zpochybňovat zákonnost přijatého usnesení pouze na základě toho, že měla jedna osoba ztíženu možnost vyjádření se k danému bodu, by bylo značně disproporční. …“

   A na co tedy máme k tomuto celý jeden paragraf v zákoně o obcích? I kdybych byla na zasedání já sama po celou dobu jednání (tedy s tím ochrankou, co mě tam hlídal), nejsem veřejnost? Kde podle MV (nebo našeho města) začíná veřejnost, jedna občanka nestačí, kolik občanů obce se musí zúčastnit zasedání, aby se stalo veřejným podle § 93 odst. 3 zákona o obcích? Jeden občan nestačí, protože jsem to byla já? Já si ten zákon četla dvakrát, limity počtu občanů tam zmíněny tedy nejsou, naopak to vypadá, že by se měl vysílat přenos i do prázdného předsálí (v našem případě). Nebo pro naše město platí jiný zákon a jiné měřítko či parametry, co se počtu občanů-veřejnosti týče (a to bez ohledu na stav nouze, ten s tím nemá vůbec nic společného)?

   Veřejnost zasedání zastupitelstev má zaručovat občanovi možnost sledovat zasedání v reálném čase, s možností zapojit se do diskuze u projednávaných bodů. Pokud je pro občana projednávání bodů nesrozumitelné z důvodů technických (rozumějte zde nesrozumitelnost kvůli smíchání přenosu zvuku ze sálu a z předsálí dohromady), těžko může reagovat na probíhající diskuzi, za prvé nevíte, co kdo k projednávanému bodu řekl, na zpožděném přenosu obrazu nevidíte, že už dohovořili všichni přihlášení zastupitelé a smíte se jako občan přihlásit do diskuze vy (to znamená, že od promítacího plátna odcházíte ke dveřím do sálu a tam dáváte někomu znamení, že chcete hovořit), ani neslyšíte včas výzvu k přihlášení občana do diskuze, kvůli zpoždění zvuku, ten k vám dojde v okamžiku, kdy se ze sálu ozývá pískání hlasovacího zařízení, mezitím se totiž stihlo o bodu již hlasovat!

   Způsob, jakým je zajištěna veřejnost zasedání ZM a jeho provedení, je zcela v rukou města. Já, jako občan se o tohle nemám co starat, mám přijít, sledovat, a když podle proběhlé diskuze usoudím, že k tomu chci něco říct, protože to ještě nezaznělo například, přihlásím se o slovo. Pojetí diskuze podle MV, kdy uvádí:

„ … Pokud tedy přítomný občan již dopředu věděl, že se chce přihlásit do diskuse ke konkrétnímu bodu programu, mohl na tuto skutečnost „s předstihem“ upozornit příslušnou pracovnici s mikrofonem. Pokud by pak chtěl občan ke konkrétnímu bodu promluvit až jako reakci na konkrétní vyjádření zastupitele k tomuto bodu, i zde bylo možné na toto pracovnici s mikrofonem upozornit. Časové zpoždění videopřenosu by zde totiž nehrálo významnou roli, neboť – jak již je uvedeno výše – občan by mohl reagovat stejně až po skončení rozpravy zastupitelů. Problém by snad mohl nastat jedině tehdy, pokud by chtěl občan zareagovat např. na poslední vyjádření zastupitele před ukončením rozpravy. … „ je poněkud zvláštní.

   Zvláštní, jak si představují zapojení občana do diskuze. I když jsem se chtěla zapojit do diskuze o navýšení milionů na nádrže Mlaka, udělala bych to v případě, že to, co chci říct já, už do té doby neřekl nikdo ze zastupitelů. Proč bych se tedy do diskuze měla hlásit s předstihem… haló, já se hlásím, budu chtít dneska hovořit k tomuhle, tomuhle a tomuhle, tak si mě zapište … a ani Jednací řád nebo jiný předpis o takovém postupu nehovoří. Ale protože jsem kvůli zpoždění přenosu nerozuměla, co kdo vůbec říká a jestli mluví o Mlakách, nebo už všichni domluvili, nemohla jsem se přihlásit. Ovšem slovo k tomu, že přetrvávají technické potíže jsem dostala až ve 14:06:42 hodin. Zvláštní, jak je zde vnímán princip diskuze. Byla bych velice nerada, kdyby se tento názor MV ustálil do našeho Jednacího řádu, občan by si musel doma připravit diskuzní příspěvek, a s předstihem se do diskuze přihlašovat, a příspěvek přednést bez ohledu na to, co již bylo řečeno.

Už vůbec nesouhlasím s textem z vyjádření MV, tím podtrženým:

„ … Z Vašeho vyjádření vyplývá pouze to, že na nesrozumitelnost videopřenosu (ve spojení se zvuky ze sálu) jste upozorňovala (není zřejmé koho – zda samotné zastupitele prostřednictvím mikrofonu či pouze techniky), že technici se snažili kvalitu přenosu vylepšit, ale zastupitelstvo i nadále pokračovalo bez přerušení. Toto jediné by zřejmě bylo možné městu vytknout, neboť by pravděpodobně nepředstavovalo problém zasedání na několik minut přerušit tak, aby technici měli příležitost problémy vyřešit. Náš odbor však nepovažuje za vhodné město „ex post“ kritizovat v situaci, kdy se dočasné přerušení zasedání jeví jako vhodné řešení až nyní – ovšem přímo v době konání zasedání nemuselo toto řešení nikoho z odpovědných osob napadnout. Touto optikou by totiž bylo stejně tak možné „vytýkat“ i Vám osobně např. to, že Vás nenapadlo požádat o vypnutí promítaného videopřenosu (čímž by se odstranila zvuková duplicita hovoru ze sálu a hovoru z přenosu), čímž byste mohla zřetelněji slyšet diskusi přímo ze sálu. Takováto kritika ve stylu „po bitvě je každý generál,“ ať již adresovaná vůči městu či vůči Vaší osobě, by v daném případě byla nepatřičná, a to především kvůli neobvyklosti celé situace. V těchto případech není možné městu (stejně jako Vaší osobě) vytýkat, že nebylo připraveno na každý problém, který mohl v průběhu zasedání nastat – naopak je třeba projevit jistou shovívavost. …“

 

   Já jsem měla rozhodovat o tom, jak splnit § 93 odst. 3 zákona o obcích tím, že bych nařídila vedení města, aby přenos do předsálí vypnulo? No to snad ne.

   Jaká nepřipravenost na každý problém, jaká shovívavost je zde myšlena? Zrovna tak bych mohla argumentovat tím, že město mohlo být připraveno na nízkou účast občanů na zasedání, že se mohlo využít i pódium v sále k sezení, nebo dát těm několika občanům židle do otevřených bočních dveří přísálí od terasy na parkoviště, a nemuselo se promítat do předsálí vůbec!  V textu nahoře je zmiňována disproporčnost, jakože kvůli jedné osobě by se mařila práce 27 zastupitelů, opět, když všichni věděli, že jsem v předsálí sama, proč nebyl odsunut řečnický pultík a já mohla sedět v tom koutě, na metry vzdálena ode všech… Řešení, jak zajistit veřejnost zasedání nemám na starost já a nemám jej vymýšlet ani navrhovat na místě samém!

 

   Jistě je vám už jasné, že k vyjádření Ministerstva vnitra mám vážné výhrady, z čehož vyplývá, že požádám o přezkum tohoto vyjádření k věci. V okamžiku, kdy mi MV odpoví větou:

„ … Ve Vašem případě je zřejmé, že princip veřejnosti stoprocentně dodržen nebyl. Zároveň se však vzhledem k okolnostem domníváme, že porušení tohoto principu nedosahuje takové intenzity, aby mělo zpochybňovat zákonnost přijatých usnesení, a už vůbec ne zákonnost zasedání jako celku. …“, mám chuť si zjistit, na kolik procent vlastně musí být princip veřejnosti dodržen, aby odpovídal znění zákona, proč nemusí být stoprocentní a k čemu ten zákon vlastně máme. Žádná procentuální podmínka principu veřejnosti porušení není v zákoně zakotvena.

 

   Možná, že jsem opravdu přísná, že trvám na perfektním provedení, možná. A byla bych schopna být pro jednou shovívavá, si myslím. Jenže tady nejde o jeden kiks, o jedno zadrhnutí, co se zasedání ZM u nás týče.

   Přímo v již zmiňovaném bodě 4 na tomto zasedání došlo k takovému zmatku v návrhu usnesení, že snad ani nemělo být pro zmatečnost přijato. Na zasedáních ZM je pravidelně porušován Jednací řád města a to nejen v maličkostech. Zastupitelé jsou omezováni na výkonu svého mandátu tím, že je ukončována nebo omezována diskuze, odebírá se jim slovo, jsou jim podávány nedostatečné nebo dokonce mylné informace. Vím, že některým zastupitelům to vůbec nevadí, kdoví, třeba jsou takhle ve své funkci i spokojeni, třeba jim stačí si jednou za čas společně posedět, nějak to odhlasovat a jít zase po svých. Třeba jim funkce zastupitele přináší jiné, přímo na zasedání ZM neviditelné benefity, pro které jsou rádi a především zastupiteli.

   Já s tím spokojená nejsem. Věřím, že nejsem sama. Budu tedy přísná, neshovívavá, cokoliv chcete. Dáme si tedy další kolo, koneckonců, jen mě to žere čas, to já s tím mám starosti, tak proč to nedotáhnout do úplného konce. Heslo užívané městem – Písek – vždy o krok napřed – jde použít i pro tento případ.

 

Dokumenty k článku

• ZM.odt (ODT, 27.8 kB)
• MV-vyjádření k podnětu M. Šťastné-ZM 16.04.pdf (PDF, 333.7 kB)
• MV-57635-9-ODK-2020 zajištění přístupu veřejnosti na zasedání.pdf (PDF, 264.2 kB)