Rozhodnou emoce? A co je na tom špatně?

Téma spalovna rezonuje městem a reklama na stavbu spalovny je dávno za čarou jakékoliv slušnosti. Já nepovažuji spalování odpadů za řešení likvidace odpadů, ani řešení kvality života lidí v rámci odpadového hospodářství, souhlasím se snižováním tvorby odpadu. Existuje velmi mnoho způsobů, jak výrazně snížit množství odpadu, nejen průmyslového, také odpadu každého jednoho z nás.
A tady nastupuje na scénu nevhodné řešení spalováním odpadu. Tomuto řešení jsou nakloněni hlavně ti, kdož považují odpad za komoditu, na které lze vydělávat, pro ně je odpad jen další byznys. Živnou půdou podpory byznysu jsou hlavně ti lidé, kterým říkám konzumenti.
Z mého pohledu jsou spalování odpadu nakloněni především lidé líní, pohodlní, poměrně bezohlední a hlavně velmi sobečtí ve všech směrech. Tentokrát se snížím k nálepkování, líní sobci vidí jen své potřeby a opatření s odpady považují za omezování způsobu konzumního života. Sobec nebude třídit odpady, on je chce spálit. Sobec nebude podporovat vratné obaly na cokoliv, obaly nechá spálit. Recyklace je pro sobce sprosté slovo, ekologii považuje za terorismus, sobec se nezajímá o následky svého počínání, tudíž ho nezajímají ani následky spalování odpadů. Sobec si chce jen užívat, on nechce nic řešit a byznys spalovny se sobci podbízí líbivým řešením – všechno spálí, spálením navíc zlevní energie. Tady sobec přestane přemýšlet a chce spalovnu, pro něj je spalovna spása, aby mohl bez jakékoliv odpovědnosti konzumovat život co nejvíc bezstarostně.
Občas se vzmůže lenoch na nějaký názor, nicméně jen ke spalovně, nikoliv k vlastnímu konzumnímu způsobu života. Takový sobec třeba tvrdí, že máme geniální filtry, takže spalování je neškodné. Popel spalovny je neškodný stavební materiál bez ohledu na složení a zdroje na výrobu spalovaného odpadu jsou nevyčerpatelné. Sobec si nemyslí o výši plateb za odpad nic špatného, stejně tak o byznysu přeprodávání produktu tepla společností ZEVO do společnosti Teplárna, která to teprve rozpočte spotřebiteli, říkali, že to bude levné, ne? Názory sobců zvětšiny kopírují reklamu byznysu spalovny, kde odpad je komoditou a snižování tvorby odpadu není pro spalovnu žádoucí, sobec si tak lebedí.
Vedení města prosazující spalovnu třeba není sobectvím tolik stiženo, jako byznysem spalování. Město se proto neodvážilo k vypsání referenda, kde by se ke spalovně ve městě vyjádřili obyvatelé města. Občané si museli sami prosadit referendum ke spalovně. Sobci, spolu s byznysmeny, původní záměr snižování tvorby odpadu úplně upozaďují, snaží se vnutit voličům myšlenku povinnosti si o spalovně zjistit co nejvíc informací. Aby si volič myslel, že musí své rozhodnutí obhájit dostatkem získaných informací.
V debatách od sobeckých lenochů zaznívá obava o volbu v referendu jen pod dojmem emocí voličů, to je podle sobců špatně! Zároveň jiní sobci vykřikují, že budou volit spalovnu pod vlivem vlastní emoce po čtení argumentů těch, co spalovnu volit nebudou! Sice o odpadech a informacích ke spalovně nepřemýšlí, ale na just!
Referendum ke stavbě spalovny je legitimní odpověď občanů na záměry byznysu města. Je úplně jedno, zda si volič nastudoval hory dokumentů ke spalovně, jestli rozumí byznysu spalovny, právo vyslovit v referendu svůj názor tím není nijak omezeno. Že rozhoduje na základě emocí? No a co? Politiky volí na základě čeho asi! Jestli nechce spalovnu, je jedno proč nechce, stejně jako je jedno, proč jiní spalovnu chtějí. Tomu se říká svobodná vůle člověka, názor nemusí být podmíněn věděním.
Já sama volit politiky nebudu, nezapojím se do hry s možností volit v zemi, kde nežiju, dopisem z ciziny. V referendu volit budu, nesouhlasím se stavbou spalovny jako řešením ke snižováním množství odpadu v rámci odpadového hospodářství, tvorbě všech odpadů se dá předcházet mnoha způsoby, věřím v rozvinutou recyklaci nejen u plastů a další možnosti ochrany životního prostředí.
Spalovat odpad nechci, i kdyby výsledkem spalování byla nula popelu a z komína šel čistý kyslík.