Placená reklama
Pár poznámek k situaci na Gymnáziu Písek
30.8.2011 Autor: Ondřej Blažek Přečteno: 3445x Diskuse: 3x Školství
Říká se, že vztahy mezi vedením Gymnázia Písek a jeho pedagogickým sborem dnes nejsou zrovna ideální. Teprve minulý rok jsem zde začal učit dějepis a češtinu, jenže po opakovaných neshodách mi vedení v čele s Petrem Píchou na poslední chvíli nenabídlo prodloužení pracovní smlouvy - oficiálně z kapacitních důvodů. Nemám v úmyslu zde spekulovat o tom, jaké byly důvody skutečné. Rád bych však – vzhledem k tomu, že Gymnázium je instituce veřejná – veřejnosti předložil své výtky vůči způsobu, jakým je řízena. Některé z nich pan ředitel již zná, neboť jsem je otevřeně vznesl na jedné z pedagogických rad.
Tím hlavním dojmem, který jsem během roku postupně získával, bylo, že Petr Pícha Gymnázium řídí velice minimalisticky. Daří se mu sice zajistit základní biologické fungování instituce (učitelé dostávají výplaty, budovy jsou opravovány, kupuje se nové vybavení do tříd atd.), ale veškeré zdánlivě nedůležité, nemateriální otázky jako kázeňské přestupky studentů či komunikace mezi vedením a pedagogickým sborem zůstávají neřešeny. Nevšiml jsem si, že by existovala jakákoli vize jak dosáhnout toho, aby Gymnázium Písek mělo dobrý zvuk a přitahovalo co nejvíc zájemců. Výsledkem je, že škola ztrácí prestiž, kterou by si jako, tuším, nejstarší svého druhu v jižních Čechách zasloužilo a hlavně bylo schopno získat.
Nejnápadnějším, a pro mě jen těžko skousnutelným, příkladem takových nedostatků bylo (ne)potrestání vážné bitky dvou studentů, která se odehrála na chodbě školy. Zůstala po ní louže krve přímo před učebnou dvanáctiletých primánů, kteří překvapeně chodili kolem, aniž by tušili, co se stalo. Důležitý není ani tak průběh, jako spíše výsledek rvačky. Zatímco fyzicky zdatnější, bojových umění prý znalý student, skončil bez šrámů, ten fyzicky slabší, podle kolegů vynikající student, skončil s monokly po celé tváři a s krvavým nosem. Následně probíhalo velice dlouhé vyšetřování, které pan ředitel zahalil mlhou tajemství. A tresty? Ředitelská důtka pro agresora, třídní důtka pro zmláceného.
Neslušely by se takové tresty spíš pro studenty, kteří jsou přistiženi, jak kouří na záchodech? A je úsměvné, že dokonce sám pan ředitel tyto tresty nazval „mírnými“, aniž by tuto mírnost nějak obhájil. Já se ptám: Za co, když ne za promyšlenou agresi, by mělo na Gymnáziu padnout alespoň podmínečné vyloučení? Takhle se tedy velice závažný kázeňský přestupek (podobně jako prokázaná šikana v jedné třídě, která byla potrestána pouze dvojkou z mravů) víceméně zametl pod koberec s důležitým výsledkem: pan ředitel si nepřidělal starosti (podmínečné vyloučení by musel zdůvodňovat a čelit případným námitkám či odvoláním potrestaných), ale svým pohodlným rozhodnutím poškodil pověst instituce, kterou řídí, protože vyslal studentům signál, že za fyzické napadání spolužáků jim zde vlastně nic nehrozí.
Další velkou kapitolou je velice špatná komunikace ředitele s jeho zaměstnanci. Jejich konstruktivní připomínky či právě návrhy na kázeňská potrestání některých studentů zůstávají nevyslyšeny, zatímco přání studentů pan Pícha plní velmi překotně. Ukázkovým příkladem je v tomto ohledu rozhodnutí pořádat studentská setkání s ředitelem dříve než pedagogickou radu. Studenti dostanou důležité informace dřív než učitelé, kteří před nimi pak vypadají jako neználci. Když proti tomu pak logicky kolegové vznášeli námitky a přáli si obrácený sled konání těchto dvou pravidelných sešlostí, ředitel to odmítl, aniž by udal jediný rozumný důvod. Pedagogické rady na Gymnáziu Písek obecně nejsou demokratickou platformou, jak by jejich název napovídal. Spíše připomínají totalitní komunistické sjezdy, které jsou povinné a diskutuje se na nich pouze o nepříliš palčivých otázkách typu počmárané lavice, zatímco zásadní problémy typu rvačka na chodbě diskutovány nejsou.
Ostatně ve chvíli, kdy jsem se tuto totalitní atmosféru pokusil jako naivní skoro-student prezentováním svého názoru na zjevně nepříjemné téma porušit, bodl jsem do vosího hnízda. Bylo to někdy na jaře a pan ředitel mi to později vyčetl jako nedostatek loajality - stal jsem se pro něj špatným zaměstnancem. Před koncem roku mi sdělil, že „nevíme, jestli vás tady vůbec chceme.“ Přitom do té doby se asi příliš nezajímal o to, jak skutečně pracuji. Vždyť za celý rok nepřišel ke mně jako k nováčkovi do hodiny ani jednou. A jsme u další věci: personální politiky. Pokud ředitele jako manažera školy nezajímá profesionální kvalita jeho zaměstnanců, ale pouze jejich loajalita, tak to opět zavání tím, že cílem takové politiky vlastně není pozdvihnutí prestiže instituce, kterou řídí, ale posilování vlastní pozice. Stejně jako za komunistů nejsou lidé posuzováni podle svých schopností, ale v prvé řadě podle toho, jestli mají stranickou legitimaci.
V dobách normalizace by možná takové řízení Gymnáziu neuškodilo, protože vegetovala celá společnost. Naneštěstí je tu ale demokracie a Píchův vlažný přístup k řešení zásadních problémů na instituci, kterou řídí, v kombinaci s extrémní citlivostí na názory podřízených bez ohledu na jejich pedagogické kvality, přináší své plody: písecké gymnázium ztrácí oproti lépe řízeným gymnáziím v okolí na prestiži, což se logicky projevuje snižujícím se zájmem o školu a z toho plynoucími existenčními potížemi. Že ne? Francouzské gymnázium, které by mohlo být výkladní skříní píseckého školství, už musí brát každého zájemce a i tak je úspěch, když se jich do třídy s kapacitou třiceti žáků přihlásí dvacet. Kvůli tomu údajně hrozí, že bude francouzská sekce za pár let zavřena. Reakce Petra Píchy? Powerpointové grafy o tom, jak klesá porodnost - tedy výmluvy, že moje vina to není, protože osud Gymnázia řídí neporazitelné přírodní síly. Promiňte, ale na klesající porodnost si sice může stěžovat průměrná základní škola, ale ne elitní střední škola. Proč takové problémy neřeší třeba francouzské gymnázium v Táboře?
Jsem přesvědčen, že příčinou snižujícího se zájmu o francouzské gymnázium stran veřejnosti jsou vedle téměř nulové propagace právě ty nedostatky v řízení školy, o kterých jsem mluvil: totalitní přístup v personální politice a neochota nastavit jasná pravidla studentům co se chování a disciplíny týče. Jelikož hrozbu uzavření čtvrtiny Gymnázia pokládám za krajně znepokojující, rád bych se zeptal pana Píchy, co s tím chce dělat. Snažil se jako ředitel kromě onoho působení přírodních sil hledat ještě nějaké jiné příčiny úpadku zájmu rodičů a dětí o francouzské gymnázium? Má jako ředitel nějakou vizi či strategii jak francouzské gymnázium zachránit? Nebo žádný zánik nehrozí? Rád bych se od něj dočkal veřejné odpovědi na tuto palčivou otázku. Jsem totiž přesvědčen, že něco takového by se mělo začít řešit dřív, než bude pozdě. Petr Pícha jako manažer školy by v takové situaci měl buďto přijít se srozumitelným plánem na záchranu cenné části své instituce, nebo na svou funkci rezignovat. Nebo je snad možné, že by případně necítil své manažerské selhání a dál v klidu Gymnázium „řídil“?
Diskuse k článku 
Vyhrazujeme si právo smazat příspěvky urážlivé, vulgární, nezákonné a obsahující reklamní sdělení. Provozovatel nenese odpovědnost za obsah příspěvků uživatelů.
Vážení uživatelé, pro vložení příspěvku do diskuze se musíte autorizovat, přihlašte se pod svým uživatelským jménem. Pokud nejste zaregistrováni a přejete si zúčastnit diskuze zaregistrujte se. Je to velmi jednoduché a zabere Vám to pouze pár minut.
Luděk Blaha 20:35:51 31.08.2011 (Registrovaný přispěvatel Píseckého světa)
Kritika následuje kritika.
Ladislav Douša 19:06:15 31.08.2011 (Registrovaný přispěvatel Píseckého světa)
Mám pocit, že tato kritika měla zůstat za zdmi vzdělávacího ústavu. Nyní, na prahu začátku školního roku působí jako odvetný úder za rozbití bábovičky. Nechápu čekání na konec prázdnin.
Luděk Blaha 21:12:56 30.08.2011 (Registrovaný přispěvatel Píseckého světa)
Ondřej Blažek svých pár poznámek smazal. Je autorem, má na to právo. Pak svůj článek zase obnovil. Moc tomu, pravda, nerozumím. Tak sem zkopíruji text, který jsem napsal včera.
Na poslední dobu nezanedbatelně velký počet přístupů (původně to bylo přes devět set) svědčí o zájmu o poznámky.
Dovolím si tedy pár poznámek k oněm poznámkám. Omlouvám se za případné prohřešky proti českému pravopisu, někdy se mi to vymkne. Zvláště pak, když spěchám, abych se vešel do doby trvanlivosti článku.
Především si myslím, že Ondřej ne zcela vhodně propojil popis situace s jejím hodnocením. Lepší je, když hodnotí historie popřípadě veřejnost. Tyto nelze dost dobře postihovat, totiž. A instituce má zpravidla větší možnosti než prostičký občan.
Otázka by mohla znít, jestli ten popis byl pravdivý. Tak, a hned tu máme problém.
Pravda je matérie povahy, řekněme, zvláštní. Odbočím trošku.
Před lety, když jsem byl ředitelem školy poprvé upozorněn na porušení kázně, informoval mne tehdejší ředitel krajského školského odboru, či jak se to jmenuje, že rada kraje mi v mojí stížnosti proti důtce dala za pravdu, což mi ovšem, jak to vidím s odstupem času způsobilo nemalé a trvalé problémy. Měl jsem si důtku nechat na památku. Nakonec o tom by se také dalo vyprávět. I o tom druhém upozornění. To prošlo všemi úrovněmi školní inspekce a skončilo až u ombudsmana.
No a při té příležitosti jsem vyjádřil názor, že mi přijde přinejmenším nevhodné, když třeba vedoucí pracovník uráží svého podřízeného tím, že stanovuje jeho lékařskou diagnózu a posílá jej na vyšetření k psychiatrovi. Tak prý to není zrovna v pořádku, ale prý se to špatně prokazuje. Povídám, že to bylo na veřejnosti a jistě to pár lidí potvrdí. No jo, ale když se najdou lidi, kteří naopak dosvědčí, že tomu tak nebylo, tak prostě nula od nuly pojde.
Od té doby vím, že pravda není mírou skutečnosti, ale výsledkem hlasování.
V takovém případě ovšem mohu pouze říci, co jsem kdy viděl nebo slyšel, nebo lépe, co si myslím, že jsem viděl a slyšel. Nemám totiž jistotu, jestli třeba nebyla moje diagnóza stanovena správně. K psychiatrovi jsem se nedostal, neboť mají dost plno. Když jsem se domáhal preventivního vyšetření, tak mne jeden zeptal, jestli jsem se náhodou nezbláznil.
Na tu pedagogickou radu si, pokud se nemýlím, vzpomínám, protože jsem byl v průběhu diskuse o kázeňských opatřeních vyzván, abych doložil, proč se usmívám. Rozjasněná tvář nebyla zřejmě na místě. Připouštím. Budiž mi omluvou, že jsem se poněkud zamyslel nad skutečností, jak se člověk může pěkně dovyvynout. Náš bývalý žák se vrátil jako mladý muž, který má jistou představu o etice, morálce a dobrých mravech vůbec, vytváří si svůj názor a dokonce jej neváhá prezentovat, i když mu to nemusí prospět. Potěšující zjištění.
V případě řešení zmíněné rvačky mám ovšem poněkud jiný názor, než kolega Blažek. Nemyslím si, že by případné nedostatečné řešení problému, jakkoli závažného, mělo vést k tomu, že se nám budou žáci rvát po chodbách nějak pravidelněji.
Napadlo mne spíš, jestli třeba takový incident nespadá do oznamovací povinnosti. Ale není mi, vzhledem k mému právnickému nevzdělání, zřejmé, je-li napadení spolužáka trestným činnem, popřípadě nakolik závažným. Pak mne napadlo, bylo-li případné zranění účastníků akce evidováno jako školní úraz a především, jestli se aktivistům dostalo odpovídající lékařské péče. Byly tam údery do hlavy, kdo ví, jestli ne i kopy, tekla krev. Pokud se aktéři váleli po zemi, pak na ni mohli taky upadnout a dlažba není tatami. Případný otřes mozku může mít i vážnější následky.
Pak mne ještě napadla otázka zletilosti, popřípadě porušení kodexu bojového umělce. Je toho víc.
Aby to neznělo divně, ale docela Ondřeje chápu. Jeho první angažmá, střet očekávání a reality. Snad školství neztrácí nadějného pedagoga a slušného člověka. V každém případě si, Ondřeji, myslím, že není právě prozíravé, napsat o někom, že je například, opakuji například, blbec. Stačí popsat situaci, do-lo-ži-tel-ně, a závěr si už čtenář případně učiní sám. I o pisateli.
S tím popisem to ovšem také není jednoduché.
Nemá, zase zdůrazňuji, že například, poukazovat na to, že nějaký vedoucí šikanuje nějakého podřízeného i tím, že zakáže sekretářce přijímat od dotyčného dokumenty do pošty. Což vyjde najevo, když podřízený nese stížnost na to, že mu byly nařízeny pracovní povinnosti v trvání delším než šest hodin bez souvislé půlhodinové přestávky na oběd, což je v rozporu se zákoníkem práce. Skutečnost nelze doložit tím, že byl stěžovatel přinucen poslat rekomando s úředně ověřeným orginálem stížnosti. To dá rozum.
Stějně obtížně doložitelné je, opět například, i tvrzení, že člověk dělal něco jiného, než měl, protože nevěděl, že to dělat nemá, a naopak viděl, že jiný to dělá taky tak. Když vedoucí pracovník prohlásí, že to člověku říkal, sežene si pár oddaných svědků, kteří to slyšeli, a ten jiný popře, že to taky tak dělal, může se člověk jít klouzat i koncem srpna. Ledaže by se soudce pozastavil, nad tím, že to ten člověk dělal špatně bez povšimnutí kohokoli třeba dva roky a že se to provalilo, až když se člověk sám udal, neboť nabyl dojmu, že asi něco není v pořádku.
Nakonec u soudu to bývá zpravidla zajímavější, protože křivá výpověď, nebo jak se tomu říká, je přece jen něco jiného, než nějaké ubohé lhaní na poradě.
Kolega Blažek za ten rok ale nemohl zažít i mnohé zásadnější věci. Pokud tu jeho článek ještě nějakou dobu vydrží, mohl bych případně popsat, jak taky může vypadat výchovně vzdělávací proces, tedy nově vybavování žactva kompetencemi. A na závěr bych nemusel zapomenout na něco o, dokonce dlouhodobém, týrání a ponižování žactva a hlavně o řešení takového svinstva. Tedy ne, co je pravda, ale jak to, co možná vidím, vnímám.
Jo, a zánik francouzské sekce nehrozí. Lidi nejsou hloupatí. Napadne je, že je to zajímavý způsob uchycení se Gymnáziu a s trochou štěstí i perspektiva přestupu na čtyřleté.
| 
(162x)
